close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

A to je ten důvod ...

14. října 2015 v 16:05 | renuška |  Jak to vidím ...
... proč peču dorty.
Bylo to loni v březnu, když Tomáš s Ondrou slavili společně narozeniny - Ondrášek třinácté a Tom 51. Několik málo dní předtím jsem v jednom tutorialu objevila snadné zdobení dortů pomocí potahové hmoty, které bylo přizpůsobené úplným začátečníkům - amatérům. Na odborníky a profíky jsem do té doby koukala jen v televizi, kde dávali různé pořady o zdobení a dekorování, což nejen mě ohromně bavilo sledovat - jaké skvosty a parády nadšeným cukrářům vznikají pod rukama. Do toho mi ještě jakousi náhodou "přiletěl pod nos" blog "červenýho čudlíka" - ochotné, ale především nesmírně šikovné mladé slečny, která má talent, fantazii, vkus a prostě umí. A to nejen tvořit, ale i poradit. Právě ona byla mou největší učitelkou, byť jen virutální, dalo by se říci, že se jednalo o dálkové studium. Kdykoliv jsem tápala nebo si nevěděla rady, byla to právě ona, která mě pošťouchla a pomohla svými postřehy i zkušenostmi, což se v této oblasti cení úplně nejvíc. Alespoň z mého hlediska tedy. Moc ráda jsem k ní chodila na čumendu, kochat se, a aniž by to možná tušila, byla a je mou velkou inspirací pořád. V kombinaci všech těchto hledisek pak vzniklo něco, čemu už teď můžu říkat koníček. Moji chlapi, lákavý televizní pořad a péče jedné blogerky mě dostaly až ... no naposledy k vrtulníku.
Přes různé jednoduché kytičkové dekory, přes odpor k 3D figurkám, přes obavy, jak to nakonec dopadne s vyřezáváním podle předlohy či s realizací zadávaných přání, jsem se za ten rok a půl stala autorkou mnohého: dvoupatráků a kytičkářů pro ženy, chalupářského pro kamaráda, duhového pro sestru, šatičkového pro nejlepší přítelkyni, hasičského či alzadortu pro spolužačky, včeličkového pro paní vychovatelku, kabátího pro Honzu a fanynku Janu, mysliveckého pro taťku, minisrdíček na milión způsobů, mimoního i spančbobovýho, prostě kdečeho. Mým cílem bylo vždycky jediné - potěšit, překvapit no a taky nakrmit. Osladit život pohledem i lehkým moučníkem na téma xy ... no naposledy to téma bylo "vrtulník MI17".
A proč tady vlastně o té helikoptéře tak píšu? Inu, měla jsem minulý týden milou e-mailovou korespondenci a také telefonický rozhovor. V tom prvním případě jsem dostala ten největší dárek, tu největší odměnu, jakou si jen umím představit - fotku spokojeného majitele dortu ode mě - pána, který oslavil osmdesáté narozeniny a dle slov svých příbuzných je to stále čiperný mladík s jiskrou v oku a s velkým smyslem pro humor. Plný sil a života, milovník vrtulníků, konkrétně právě toho, který mu přistál na kulatém sladkém heliportu a který byl prý dle slov účastníků oslavy dominantou celého mejdanu. Waw, taková pochvala! A jen pár dní po ní následovala další, protože mi volala vnučka onoho pána s tím, že marcipánové éro ještě pořád drží a že o jeho osudu už je rozhodnuto úplně jinak - bude dělat radost ve vitríně mezi sklem a jinými památkami. Tak prý jen informaci, jak se takový materiál dá udržovat, aby stroj nepřišel k úhoně. Díkybohu jsem ocas vyztužila špejlemi a vrtule jsou z drátku, takže pokud bude normální pokojová teplota, čiliže nepřetopeno, a sucho, nemělo by se nic vážného s MI17-tkou stát. Dědeček se může kochat od rána do večera.

Když mi tahle fotka přišla, zalily se mi oči slzami. Protože přesně tohle je ten důvod, proč peču dorty.
A vůbec nezáleží na tom, že samotného majitele moučníku neznám. I tak je mi milý a blízký.

Do konce října mě čekají ještě dva dortíky - jeden velký pro kamarádku a její dvě děti, a pak menší pro našeho Honzu k dvanáctinám, kdy původně chtěl dort ve tvaru želvy, ale nakonec z toho sešlo (a já jsem opravdu hodně ráda) a že prý to nechá na mě. Chvíli jsem nevěděla, ale už vím, už vím. Dortík mu bude ladit s dalšími dárky, které k narozeninám od nás dostane a já věřím, že z něj bude mít nejméně takovou radost jako ... jako kdokoliv jiný, pro koho dort upeču. Protože právě ta radost, ten úsměv, snad i dojetí, to všechno patří do šuplíku s velikým nápisem ODMĚNA. A věřte mi, že si jí vážím úplně nejvíc moc.

PS: Mnozí se mě ptají, proč se tím neživím. Ne, to už by nebylo ono. Už bych to brala jako povinnost a nikoliv jako zábavu. Období počátečních výbuchů vzteku a učení se trpělivosti je, doufám, za mnou a energie, se kterou se pokaždé pouštím do nové výzvy, to je něco, co bych v zaměstnání asi tak nevnímala a možná si toho ani tolik nepovažovala. Protože práce amatéra je vždycky jiná než profesionála (mmj. viděla jsem výtvory všelijaké, většina jich byla opravdu luxusní, ale narazila jsem i na práci mizernou, avšak odbornou, a to si pak říkám, že jsem asi fakt dobrá :-D ... no jo, no jo, je to trochu samolibé, já vím, ale snad mi to pro jednou odpustíte ;-) ).


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | E-mail | Web | 14. října 2015 v 17:08 | Reagovat

To je tak krásný a dojemný! A přesně proto patlám dorty taky. Pro tu radost a nadšení a jiskru v oku. A pak taky mlaskání a "můžu ještě?" :-D

2 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 14. října 2015 v 18:21 | Reagovat

A o tom to prostě celé je, moc děkuju za tvá slova, byla jsem dojatá hned od začátku a fotka dědečka s helikoptérou mě už jen "dodělala". Já měla teď celý víkend srandu s Mimoněm, táta ho nechtěl rozkrájet, neustále se s ním fotil ze všech úhlů a dokonce došlo i na pusu na čelíčko:-D nakonec byl stejně sněden, ale byl to teta zážitek. Jen nevím, jak to příští rok překonám :-D  :-D  :-D

3 Sentencia Sentencia | Web | 14. října 2015 v 21:04 | Reagovat

Každý musím někde začít (podívej teď na mě:D ) A ty ses vypracovala opravdu na vysokou úroveň. Když se podívám na tvoje první dorty a porovnám je s tím, jaké děláš teď... nebe a dudy, ale pořád je tam tvůj rukopis :) Je fajn, když si tvořením trochu něco přivyděláš, ale věřím tomu, že ta radost obdarovaných, je ještě lepším "platidlem". Asi jako, když jsem včera viděla ten tvůj výraz. Ten taky stál za všechny ty nervy a kur** a hajz**, který jsem u vytváření vypouštěla :D

4 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 14. října 2015 v 22:03 | Reagovat

Občas kouknu na tvoje dorty a smekám. Jsou báječné, obdivuji i ty nápady, kterých máš nepřeberně. Jsi vážně šikulka :-)  :-)  :-)

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. října 2015 v 9:13 | Reagovat

Červenej čudlík? Dámy, děsně mě zlobíte :-) Ať se patlám jak se patlám, pořád to, co vyplodím já, vypadá úplně jinak :-)
Asi proto, že si potahovku tvořím :-) Letos to snad bude lepší, šla jsem do kupované a na zítra musím vytvořit krtka, jak leze z hromádky...
Naštěstí je princezně jen sedm, takže veškeré nedostatky stejně neuvidí :-)
Děkuji za spoustu a spoustu kochání se a za tu inspiraci taky :-) Možná se mi, jednou, podaří taky něco takového :-)

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 15. října 2015 v 9:18 | Reagovat

Myslím že ten kdo dělá cokoli vlastníma rukama ten pocit zná. Když vidí jak někomu udělal něčím radost, ty rozzářený oči a nadšení. A v neposlední řadě když někdo řekne Moc děkuju..... :-)

7 renuška renuška | E-mail | Web | 15. října 2015 v 10:22 | Reagovat

[1]:No, u nás je to tak, že většinou na přidání už nezbývá ... asi krájím velký kusy a chci se jich hned zbavit :-D

[2]:Není zač děkovat, to spíš já za všechnu tu pomoc! A překonávání se je na tom taky hodně dobrý, no ne? Ať žijou výzvy!!!

[3]:Porovnávat se fakt nesmí, i když vlastně ... člověk má alespoň představu, jak začínal. A tvoje začínání je pro mě naprosto úžasné ♥

[4]:Moc moc děkuju :-*

[5]:Jaképak zlobení! Nikdo učený z nebe nespadl a když nebude člověk pilovat a trénovat, tak se to prostě nenaučí. A já věřím, že to brzy zvládnete levou zadní ;-)

[6]:Ano, Vendy, máš pravdu. Ve všem ... :-)

8 Marcela Marcela | 15. října 2015 v 11:06 | Reagovat

Prajem Ti ešte veľa  spokojných obdarovaných Tvojimi krásnymi, luxusnými výtvormi. vždy ke´d čítam, akú náplň si dala, krém,cesto, ovocie a to a tamto...zbiehajú sa mi slinky . Tlieskam Ti . zase sa Ti to podarilo...Papa .

9 Blanka Blanka | 16. října 2015 v 7:10 | Reagovat

Ano, se vší chválou na vaše umění souhlasím. I mě jste inspirovala a už dělám 3. potahovaný dort (tentokrát kulečník). Jsem začátečník, takže zatím to není perfektní, ale snad se taky vypracuju. A co se týče samolibosti,chytla jsem to taky... :-D

10 renuška renuška | Web | 17. října 2015 v 15:06 | Reagovat

[8]:Marci, děkuju moc za krásná slova. Jsi hodná :-). Zdravím na Slovensko!

[9]:Jééé, moc díky a taky jste mi udělala obří radost tím, že jste se nechala inspirovat. Vždycky je to o tom se nebát a pak to jde líp. A kulečník??? Fí, to bude docela těžké, ne? Držím pěsti a pokračujte, půjde to líp a líp a líp ...

11 Melissa Melissa | Web | 18. října 2015 v 18:55 | Reagovat

To je krásné...:)Věřím,že to udělá radost:)A ty jsi Renuško moc šikovná.To je tak,když skrytá láska a koníček se dostane ven a může konečně předvést,co dovede za pomoci druhého:) :-)

12 renuška renuška | Web | 18. října 2015 v 19:07 | Reagovat

[11]: Moc děkuji za krásný kometář, Melissko :-)

13 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 19. října 2015 v 10:57 | Reagovat

Renuško, zase jsem nestíhala, tak jdu články pozpátku. :-D Fotku jsem viděla na FB a je úžásná. Je na ní vidět dojetí, vzpomínání a ještě spousta dalších emocí...nádhera. Děláš spoustě lidem kolem sebe radost. A máš pravdu. Kdyby ses tím živila, tak to pro tebe ztratí to kouzlo. Jsi úžasný člověk a já věřím, že tě jednou poznám i osobně. :-)

14 renuška renuška | E-mail | Web | 19. října 2015 v 12:40 | Reagovat

[13]: Heli, moc děkuju :-*. A i já doufám, že se někdy uvidíme "z očí do očí" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama