30. září 2015 v 20:09 | renuška
|
... neboli
Zátlucké rybníky. Místo schované v lese, kam se dá dojít od vesnice nebo taky od silnice. To už záleží na vás. Ale když tam najednou jste, tak je vám náramně dobře - všude kolem vás stromy, ticho, pár kačen, lavičky, most ... a o kus dál i pomník a další dva rybníčky. Tam jsme ale nedošli, my se spokojili s tím největším a nejbližším. Nutně jsme totiž potřebovali pro svou svátečně pondělní aktivitu větší vodní plochu, protože nám kluci konečně chtěli ukázat, jak jezdí jejich už dva roky starý vánoční dárek - pořádný motorový člun na ovládání. A protože počasí přálo, volný den přišel víc než vhod, sbalili jsme svých pár švestek a posunuli se z bodu D1 do bodu D2 vzdáleného cca 8 km, abychom se podívali, jak že to Ondrovi a Honzovi teda jezdí (nebo plave?).


Pár metrů, možná půl kilometru jsme šli lesem, míjíc různé krásy, které jsem musela vyfotit. Protože bez foťáku se přece do lesa nechodí!!! Alespoň tak mi to totiž přišlo, když jsme se při cestě zpátky míjeli s rodinkou, která na rozdíl od nás dorazila i s košíkem na houby (mně stačila na toho jednoho pacholíčka smolíčka dlaň), ovšem paní měla na krku stejné resp. podobně praktické záznamové "korále" jako já.
Prostředí Zátluk je stále udržované v čistotě, nikde nenajdete kdovíjaký nepořádek, což je moc milé zjištění. Sem tam narazíte na torzo ohniště, čemuž se nedivím - během teplých letních večerů se tu jistě schází mnoho lidí a hledá tady svůj klid. Teď k podzimu už je to spíš jen na krátkou procházku a pak zase hurá domů - ostatně nebyli jsme jediní, kdo si pondělní odpoledne k návštěvě Zátluckých rybníků vybral.
Na kdovíjaké kochání ale nebyl čas, naším cílem bylo vidět motorový člun v akci. Čtyři hodiny nabíjení nám předem zaručily dobrou půlhodinku řádění na vodě, což dopadlo. Dokonce se podařilo vyplašit jakousi rybu, která si lebedila pod hladinou, dokud ji naše loď nepolekala.
Fotek jsem v Zátlukách pořídila několik desítek a nějak jsem si dnes nemohla odpustit nějakou tu úpravu, takže teď jen pár "černobílek" bez komentáře ...
Byl to sice pidivýlet, jen taková malá cesta tam a zpátky, možná si krásný pondělní den zasloužil delší cestování, ale nám to stačilo. Společně strávený čas v přírodě, na čerstvém vzduchu nebyl vůbec marný a i když bylo pak ještě v plánu pouštění draků, z čehož nakonec sešlo, užili jsme si (se), jak se patří. Ostatně, jak je u nás zvykem, vyrazíme si na výlet v říjnu, kdy bude další státní svátek a hlavně kdy náš Honza bude slavit dvanáctiny. Plány už se rýsují, tak uvidíme. Ale určitě to bude stát za to - ruku na to! :-)
Není důležité jak dlouhý a jak daleký je výlet, důležití jsou lidé se kterými ho sdílíš. Z fotek je vidět, že sdílení s Tvými "chlapy" bylo moc fajn.