11. září 2015 v 16:37 | renuška
|
I když jsem už byla přesvědčená, že se k letošní dovolené v článcích vracet nebudu, přesto ještě jednou zpátky do Chorvatska. Ale tentokrát maličko jinak.
Kdykoliv s kluky někam jedeme, víme, že večer je prostě nuda, respektive prostor pro hraní si. Pro povídání, pro posezení, pro jakési společné sdílení chvilek, které se během všedních dní málokdy najdou (i když karty u nás doma bereme do rukou nejméně jednou za měsíc, když jeden z nás má chuť karbaničit - většinou se pak chytí ještě někdo další a je to pak moc prima). Jasně, moderní WiFi dnes funguje téměř všude, ale proč si neudělat prostě po večeři svůj vlastní program? Proč pro jednou nevyměnit virtuální svět za ten opravdický? Naučili jsme se s sebou přibalovat nejen něco na čtení, tablet s pohádkami nebo karty, ale i pouzdro s tužkami a papíry, protože právě hry, kde se můžeme slovně i kreativně vyřádit, se staly u nás hodně oblíbenými. A co že hrajeme? Tak třeba ...
Jméno, město, zvíře, rostlina, věc a "body" - jestli tuhle hru neznáte, o hodně přicházíte! Je úplně jednoduchá, stačí arch papíru rozdělit na šest sloupků s jednotlivým označením, a pak v duchu říkáte abecedu, druhý hráč vás zastaví, a vy začnete vpisovat do sloupečků "jméno/město/zvíře/rostlina/věc název od onoho písmenka, u kterého jste skončili. Většinou je to na čas, ale bývám velmi tolerantní a schovívavá, protože sama píšu rychle a kluci mi prostě nestíhají. Boduje se tak, že za každé vyplněné políčko máte deset bodů, při shodě s jiným hráčem pět, v případě, že nenapíšete nic, si ostatní připisují ne deset, ale dvacet bodů. Součet vepíšete do kolonky "body", podtrhnete řádek a vesele pokračujete ve hře ... dokud vás to nepřestane bavit. Pak už jen sečíst, medaili a život jde dál.
- Kdo - s kým - kde - co dělají - proč - jestli tuhle hru neznáte, tak přicházíte ještě o víc než o odstavec výš! Poněvadž tohle je srandy kopec už od začátku. Postup? Jednoduchý - papír roztrháte na stejně dlouhé proužky (z A4 děláme čtyři), každý hráč si vezme tužku a jeden papírek a napíše na otázku "Kdo?" jméno někoho, dvakrát zabalí od vrchu tak, aby to ostatní neviděli a pošle po směru hodinových ručiček dalšímu hráči. Další otázka "S kým?" a opět vepsat odpověď a takto pokračujete až do konce. Vždy po napsání odpovědi je třeba opravdu důkladně přeložit text, aby nebylo vidět, co jste psali a o to větší to pak bylo překvapení. Protože pokaždé! - a to vám garantuji - je výsledek k popukání. Zvláště když v prvních dvou řádcích uvedete jméno člověka, kterého všichni znáte (případně zvířete).
- Hlava - tělo, paže - ruce, nohy - chodidla - jestli tuhle hru neznáte, tak přicházíte přibližně o tolik jako o odstavec výš. Nevím, jestli to hrají i jinde, já si však vymyslela malovací variantu "Kdo - s kým ...". Jen s tím rozdílem, že kreslíme, a to tak že nejdříve hlavu a k tomu slabiku, přehneme navíckrát tak, aby bylo maličko vidět, kde jsme s kresbou skončili a pošleme spoluhráči ve směru hodinových ručiček, domalujeme paže a tělo, přidáme slabiku, pak přijdou na řadu ruce a nohy + slabika a finále patří chodidlům a poslední slabice. Zabalit, poslat dál a postupně rozbalovat. Že vznikají díla hodná ovací a nekonečných potlesků doprovázených hurónským smíchem, o tom netřeba pochybovat. A když se díky vám narodí tvor, který má už dokonce (proto ty slabiky) jméno, které jste mu společně dali, je zřejmé, že jste umělci s velkým U. Ostatně, zde jsou naše práce - to pro inspiraci i pro pobavení :-) ...
Vlevo "ZOSONNORK" - malovali jsme v pořadí Honza, já, Ondra, Honza.
Vpravo "TRAQABEBÁC" - malovali jsme v pořadí já, Ondra, Honza, já.
Vlevo "NIINOSAR" - Hlava + chodidla Ondra, tělo + paže Honzík, ruce + nohy já.
Vpravo "KRATHA" - Hlava + chodidla Honzík, tělo + paže já, ruce + nohy Ondra.
Vlevo "JOSAIK" - v pořadí Ondra, Honza, já, Ondra.
Vpravo "OCNCEK" - v pořadí já, Ondra, Honza, já.
Tak co tomu říkáte? Nejsou to snad svkosty? Pro naši rodinnou sbírku tedy ano :-D.
Deník - tohle není žádná hra, to je jen takové milé stručné zapisování toho, co jsme který den dělali. Abychom nezapomněli. Pravda, kluci se aktivně zapojili jen dvakrát, ale o to víc mě kontrolovali, zda jsem pro daný den napsala pár slov, koukali mi pod ruku a radili. Vznikl z toho kus papíru, který právem patří k ostatním památkám na naši společnou dovolenou ...
Určitě se najdou mnohem lepší "kronikáři", tohle byl impulsivní nápad, takže na nějaké veliké dokreslování nebyl prostor, ale i tak - náš desetidenní deník byl fajn společníkem a jakýmsi kalendářem a "vojenským metrem" v jednom - měli jsme nejen přehled o tom, jaký den je, ale i kolik jich nám ještě zbývá, než se budeme muset vrátit zpátky domů.
Legrace je, že než nás spolubydlící z apartmánu lépe poznali, mysleli si, že jsem učitelka - prý jakou jsem měla s kluky trpělivost, vše jim v klidu vysvětlovala, i ty hry ... ale my to tak máme prostě normálně. To už musí být, abych zařvala jako tur, navíc Ondra s Honzou jsou poměrně poslušní a když se mi něco nelíbí, stačí přísně vztyčit prst a být důslednější, pak to funguje všechno tak, jak má. Navíc jsem zastáncem toho, že na společné rodinné dovolené má být pohoda, klid, mír - ne žádné vyřizování účtů, křik, nadávky apod (čehož jsme byli přímými svědky, a to hned několikrát). Protože takhle strávený čas je opravdu k nezaplacení, je to všechno jen na chvíli, jen na pár let, než děti odrostou a budou mít své vlastní rodiny, závazky, zájmy ... My se prostě bavili, jak jsme uměli. A já doufám, že vás třeba budu některou z her inspirovat a že si možná i díky ní užijete s rodinou spoustu legrace, budete sdílet své emoce a bude vám všem ohromně fajn. A je jedno, jestli u toho budete poslouchat šumění moře nebo rozhlas z maminčiny kuchyně. Důležité je, že budete SPOLU ♥.
Velice originální článek :)