Září 2015

Zátluky ...

30. září 2015 v 20:09 | renuška |  Snímánky
... neboli Zátlucké rybníky. Místo schované v lese, kam se dá dojít od vesnice nebo taky od silnice. To už záleží na vás. Ale když tam najednou jste, tak je vám náramně dobře - všude kolem vás stromy, ticho, pár kačen, lavičky, most ... a o kus dál i pomník a další dva rybníčky. Tam jsme ale nedošli, my se spokojili s tím největším a nejbližším. Nutně jsme totiž potřebovali pro svou svátečně pondělní aktivitu větší vodní plochu, protože nám kluci konečně chtěli ukázat, jak jezdí jejich už dva roky starý vánoční dárek - pořádný motorový člun na ovládání. A protože počasí přálo, volný den přišel víc než vhod, sbalili jsme svých pár švestek a posunuli se z bodu D1 do bodu D2 vzdáleného cca 8 km, abychom se podívali, jak že to Ondrovi a Honzovi teda jezdí (nebo plave?).


Pár metrů, možná půl kilometru jsme šli lesem, míjíc různé krásy, které jsem musela vyfotit. Protože bez foťáku se přece do lesa nechodí!!! Alespoň tak mi to totiž přišlo, když jsme se při cestě zpátky míjeli s rodinkou, která na rozdíl od nás dorazila i s košíkem na houby (mně stačila na toho jednoho pacholíčka smolíčka dlaň), ovšem paní měla na krku stejné resp. podobně praktické záznamové "korále" jako já.



Prostředí Zátluk je stále udržované v čistotě, nikde nenajdete kdovíjaký nepořádek, což je moc milé zjištění. Sem tam narazíte na torzo ohniště, čemuž se nedivím - během teplých letních večerů se tu jistě schází mnoho lidí a hledá tady svůj klid. Teď k podzimu už je to spíš jen na krátkou procházku a pak zase hurá domů - ostatně nebyli jsme jediní, kdo si pondělní odpoledne k návštěvě Zátluckých rybníků vybral.


Na kdovíjaké kochání ale nebyl čas, naším cílem bylo vidět motorový člun v akci. Čtyři hodiny nabíjení nám předem zaručily dobrou půlhodinku řádění na vodě, což dopadlo. Dokonce se podařilo vyplašit jakousi rybu, která si lebedila pod hladinou, dokud ji naše loď nepolekala.

Fotek jsem v Zátlukách pořídila několik desítek a nějak jsem si dnes nemohla odpustit nějakou tu úpravu, takže teď jen pár "černobílek" bez komentáře ...







Byl to sice pidivýlet, jen taková malá cesta tam a zpátky, možná si krásný pondělní den zasloužil delší cestování, ale nám to stačilo. Společně strávený čas v přírodě, na čerstvém vzduchu nebyl vůbec marný a i když bylo pak ještě v plánu pouštění draků, z čehož nakonec sešlo, užili jsme si (se), jak se patří. Ostatně, jak je u nás zvykem, vyrazíme si na výlet v říjnu, kdy bude další státní svátek a hlavně kdy náš Honza bude slavit dvanáctiny. Plány už se rýsují, tak uvidíme. Ale určitě to bude stát za to - ruku na to! :-)


Pohádková

26. září 2015 v 8:14 | renuška |  Přišla Múza
S podzimní nostalgií,
s nadějí velikou, že
schovám tě do krunýře,
co jenom raci praví nosí,
našlapují bosí
v čase zpátky do pohádky,
kde hepyendy nekončí
a na-děj-je dost času.

A tak se dějí věci,
kdy princové ožívají,
na rukou modré mají,
to z nebe,
nadýchané,
voňavé a svůdné,
pro dva světy protichůdné -
z Venuše a z Marsu.

Není začátku a není konce,
kalendář listy otáčí,
snažíc se, že omráčí
nás šokem z toho,
jak to letí.
A my jak pořád malé děti
hledáme v pohádkách
lásky věčné spásu.

Mimo(ní) s(ní)

20. září 2015 v 21:58 | renuška |  Snímánky
... jak já miluju slovní hříčky!

Peťulka je na světě už čtvrtstoletí a stejně tak dlouho je mou jedinou sestřenicí. Je tedy pochopitelné, že splnit její přání je pro mě samozřejmostí, zvláště jedná-li se o dárek k významnému jubileu. Ostatně už řadu měsíců dopředu se Péťa, milovnice požíračů banánů a směšné řeči žlutých tajtrdlíků, vyslovila, že by k narozeninám chtěla ode mě upéct "mimoní dort". Tenkrát jsem si říkala - páni, to bude fuška! Pak měla ale stejný požadavek naše společná známá a mimoň byl tedy na světě mnohem dřív než v září. Protože se ale sliby mají plnit, a to nejen o vánocích, chtěla jsem dodržet slovo, ale zároveň překvapit a být originální. A podle jejích slov se mi to povedlo, takže hip hip hurá!!!




Co vám mám pořád psát? Zase vůně citronu, zase vanilka, teď ale na druhou, k tomu dvě vrstvy ananasu. A ještě jedno malé překvápko na řezu ... Ale hlavně a především MIMONI PRO NI! Legrace byla, když se - a teď nechci rýpat, ale pouze pravdivě konstatovat - čtyři pánové nezávisle na sobě zeptali, proč ten jeden má tu pětku na špejli. Oni prostě vůbec, VŮBEC neviděli dvojku na provázku, kterou držela druhá figurka. A vůbec, VŮBEC jim nedošlo, že je to dohromady 25, což je čerstvý Pétin věk. A pak že muž je tvor logicky myslící - hahaha :-D.

Krásná, mladá a nadšená oslavenkyně ♥

Nejvíc rozpaků a starostí je vždycky ve chvíli, kdy se dort má nakrojit. A přitom to nic není, prostě do něj zapíchneš nůž a krájíš ... občas se pak může stát, že místo klasických barev tradičních piškotů na tebe vyskočí něco daleko bláznivějšího, třeba žlutomodrá kombinace - to aby to ladilo zvrchu i uvnitř.

Pikantní příchuť má ovšem i historka vážící se k dnešnímu ránu, kdy jsem dort potahovala a zdobila. Měla jsem za sebou jen pár hodin spánku, čehož důvodem byl naprosto bombastický třídní sraz od naší střední školy, který se rozjel snad nejlépe, jak jen mohl a tak i skončil. A tak mě při válení potahovky nebolely jen ruce, ale hlavně hlava, ve které se bolest a kocovina proháněly od ucha k uchu a vydržely takhle závodit dobré tři hodiny. Žaludek také zrovna nespolupracoval a celková únava materiálu renušky byla fakt hustá. O to víc jsem ráda, že jsem to nevzdala a dort mohla dnes předat v takovém stavu, abych se za něj nemusela stydět.

Takže Pecánku, ještě jednou všechno nejlepší a pamatuj, mám tě moc a moc ráda ♥♥♥


Losovačka :-)

17. září 2015 v 18:45 | renuška |  Jak to vidím ...
A je to tady! Měsíc od výjezdu na naší dovolenou, ale také den, kdy jsem slíbila, že budu losovat dva výherce své první "Giveaway". Bylo vás celkem dvanáct, kteří (resp. které) jste mi napsaly milý vzkaz pod soutěžní článek, ale jak víte, vyhrát mohly jen dva komentáře. Pusťme se tedy do losovačky ...

Dvanáct cedulek se jmény a pořadovými čísly všech, kteří se podělili o to, jak si letos užili prázdniny, poctivě zabalit, aby se nemohlo podvádět, a jde se na to. Vítězkou hlavní ceny, kterou vylosoval starší syn Ondra, se stává ...


... MIRKA s komentářem č. 12:

12 Mirka Mirka | E-mail | Neděle v 14:39 | Reagovat
Na letošní prázdniny jsem měla spoustu plánů, ale málokterý bohužel vyšel.Takže jsem se alespoň poučila a vím, že plánovat moc dopředu už nebudu. Ale i tak jsem byla za léto ráda - pár výletů, pár návštěv, trocha té kultury a pak relax ve stínu, bylo chvílemi přece jen trochu horko :-D
A hlavně jsem trávila čas s mojí roční fenkou, takže to bylo léto plné her. No, když to tady tak píšu, koukám, že to zas tak špatné nebylo :-D
miuka12@seznam.cz

Cenou útěchy v podobě sáčku s čerstvě natrhaným a nasušeným bobkovým listem pak díky šťastné ruce synka Honzy potěším ...


... Melissu, která mi napsala komentář č. 10:

10 Melissa Melissa | Web | 10. září 2015 v 1:16 | Reagovat
Získala jsi pěknou výhru a moc ti to přeju:)I já se ráda zúčastním u tebe této soutěže,ale email ti napíšu až jestli vyhraju.Snad to tak moc nevadí:)
Jinak prázdniny to byl především FF v K.V.,cestování po ČR,užívání si na zahrádce a u vody se svými nejbližšími a přáteli a pak taky moje milovaná Itálie:)Měj se krásně:) :-P

Oběma výherkyním srdečně gratuluji a doufám, že jim skromný dárek udělá radost. A děkuji i vám ostatním, které jste se téhle oblíbené blogové hry zúčastnily - slibuji, že až přijde ten správný čas, vyhláším v pořadí už druhou Giveaway, ovšem po čem bude vonět a nebo jak bude chutnat, to se teprve uvidí! Mějte se krásně a užívejte krásy babího léta ♥.


Do vázy

13. září 2015 v 18:35 | renuška |  Snímánky
Nemůžu si pomoct, ale štědrost barevného babího léta je prostě nekonečná. Pro mě začíná a snad i končí vší tou parádou, kterou si můžu dát doma do vázy a kochat se jí, než uvadne. Pak přijde čas na další variace, pak na další a na další ... dokud je odkud brát, kde si utrhnout, kde nastříhat ...


Tak třeba minulý týden to vyšlo na růže - mamka jich má na zahrádce víc, ale momentálně se nejvíc daří keřům s plnolistými květy, které jsou jedním slovem DOKONALÉ. Něžně vonící růžové a bílé krásky jsou neokoukatelné a baví pořád ...


Tento týden je ale všechno jinak. Našemu stolu v obýváku vévodí čerstvě pořízený dvoubarevný vřes, jiřiny, hledíky, astry, levandule, hortenzie a cýnie. A ač jsem příznivcem spíše méně barevných kombinací a dávám přednost sladění maximálně dvou až tří odstínů, tady mi ta strakatost vůbec nevadí. Naopak!

Tuhle zdravou "voňavou kytici" si dala mamka do pergoly. Jedna palička hezčí než druhá, a navíc je to k jídlu! To bude teprve lahoda!


Lahoda je to ale i pro Mášu, která si díky fajnovému teplému víkendu hoví v pergole spolu s česnekem. Jen jí to víc než ve džbánu vyhovuje na křesle :-).

A aby to tady nebylo jen o kytkách a o kočkách, pochlubím se vám se dvěma novými přírůstky do našeho bytečku. Tím prvním je suprťupr židle od sousedů - je to kus nábytku, který si coby čerství novomanželé před třiceti lety pořídili a kterou jsem si teď, když už je nevyužívaná, vyškemrala do obýváku. NUTNĚ jsem ji totiž potřebovala pod orchidej, která na zemi nebyla moc spokojená, zvláště pak když kvetla a dlouhé láty obalené bílými květy neměly kam klesat a zbůhdarma se válely po podlaze.
Druhým přírůstkem je pak keramické srdíčko s třešňovými květy - neodolala jsem mu na sobotním vinobraní, kam jsme se vydali na výlet. Původně jsem šla stát frontu na bramborové placky se škvarkama, ale když jsem se ohlédla a viděla skromný stůl plný podobných pokladů, nechala jsem kručící břicho kručícím břichem a koupila si domů tuhle parádu. Protože i ji jsem NUTNĚ potřebovala, chápete :-D.


Je to sice mrzuté, že léto už je téměř u konce a za pár dní přijde podzim, ale jinak to nejde; není možné chtít pořád sluníčko a teplé dny, i deště a mlhy musí dostat svůj prostor. Ostatně bez nich by nebylo hub, na které se už celí nedočkaví třeseme, protože letos zatím nic. Tedy až na tu jednu, co jsem našla počátkem léta při výletu na Mumlavské vodopády. Jak se říká - kdo si počká, ten se dočká, a tak tedy uvidíme, kolikrát ještě vyměníme obsah váz a hrnků, džbánů a sklenic, než si místo kvítků přinesme domů pořádný košík hřibů. Jako bych tu jejich vůni cítila už teď ...


Hrátky nejen na balkón(ě)

11. září 2015 v 16:37 | renuška |  Jak to vidím ...
I když jsem už byla přesvědčená, že se k letošní dovolené v článcích vracet nebudu, přesto ještě jednou zpátky do Chorvatska. Ale tentokrát maličko jinak.
Kdykoliv s kluky někam jedeme, víme, že večer je prostě nuda, respektive prostor pro hraní si. Pro povídání, pro posezení, pro jakési společné sdílení chvilek, které se během všedních dní málokdy najdou (i když karty u nás doma bereme do rukou nejméně jednou za měsíc, když jeden z nás má chuť karbaničit - většinou se pak chytí ještě někdo další a je to pak moc prima). Jasně, moderní WiFi dnes funguje téměř všude, ale proč si neudělat prostě po večeři svůj vlastní program? Proč pro jednou nevyměnit virtuální svět za ten opravdický? Naučili jsme se s sebou přibalovat nejen něco na čtení, tablet s pohádkami nebo karty, ale i pouzdro s tužkami a papíry, protože právě hry, kde se můžeme slovně i kreativně vyřádit, se staly u nás hodně oblíbenými. A co že hrajeme? Tak třeba ...

  • Jméno, město, zvíře, rostlina, věc a "body" - jestli tuhle hru neznáte, o hodně přicházíte! Je úplně jednoduchá, stačí arch papíru rozdělit na šest sloupků s jednotlivým označením, a pak v duchu říkáte abecedu, druhý hráč vás zastaví, a vy začnete vpisovat do sloupečků "jméno/město/zvíře/rostlina/věc název od onoho písmenka, u kterého jste skončili. Většinou je to na čas, ale bývám velmi tolerantní a schovívavá, protože sama píšu rychle a kluci mi prostě nestíhají. Boduje se tak, že za každé vyplněné políčko máte deset bodů, při shodě s jiným hráčem pět, v případě, že nenapíšete nic, si ostatní připisují ne deset, ale dvacet bodů. Součet vepíšete do kolonky "body", podtrhnete řádek a vesele pokračujete ve hře ... dokud vás to nepřestane bavit. Pak už jen sečíst, medaili a život jde dál.

  • Kdo - s kým - kde - co dělají - proč - jestli tuhle hru neznáte, tak přicházíte ještě o víc než o odstavec výš! Poněvadž tohle je srandy kopec už od začátku. Postup? Jednoduchý - papír roztrháte na stejně dlouhé proužky (z A4 děláme čtyři), každý hráč si vezme tužku a jeden papírek a napíše na otázku "Kdo?" jméno někoho, dvakrát zabalí od vrchu tak, aby to ostatní neviděli a pošle po směru hodinových ručiček dalšímu hráči. Další otázka "S kým?" a opět vepsat odpověď a takto pokračujete až do konce. Vždy po napsání odpovědi je třeba opravdu důkladně přeložit text, aby nebylo vidět, co jste psali a o to větší to pak bylo překvapení. Protože pokaždé! - a to vám garantuji - je výsledek k popukání. Zvláště když v prvních dvou řádcích uvedete jméno člověka, kterého všichni znáte (případně zvířete).

  • Hlava - tělo, paže - ruce, nohy - chodidla - jestli tuhle hru neznáte, tak přicházíte přibližně o tolik jako o odstavec výš. Nevím, jestli to hrají i jinde, já si však vymyslela malovací variantu "Kdo - s kým ...". Jen s tím rozdílem, že kreslíme, a to tak že nejdříve hlavu a k tomu slabiku, přehneme navíckrát tak, aby bylo maličko vidět, kde jsme s kresbou skončili a pošleme spoluhráči ve směru hodinových ručiček, domalujeme paže a tělo, přidáme slabiku, pak přijdou na řadu ruce a nohy + slabika a finále patří chodidlům a poslední slabice. Zabalit, poslat dál a postupně rozbalovat. Že vznikají díla hodná ovací a nekonečných potlesků doprovázených hurónským smíchem, o tom netřeba pochybovat. A když se díky vám narodí tvor, který má už dokonce (proto ty slabiky) jméno, které jste mu společně dali, je zřejmé, že jste umělci s velkým U. Ostatně, zde jsou naše práce - to pro inspiraci i pro pobavení :-) ...
Vlevo "ZOSONNORK" - malovali jsme v pořadí Honza, já, Ondra, Honza.
Vpravo "TRAQABEBÁC" - malovali jsme v pořadí já, Ondra, Honza, já.


Vlevo "NIINOSAR" - Hlava + chodidla Ondra, tělo + paže Honzík, ruce + nohy já.
Vpravo "KRATHA" - Hlava + chodidla Honzík, tělo + paže já, ruce + nohy Ondra.

Vlevo "JOSAIK" - v pořadí Ondra, Honza, já, Ondra.
Vpravo "OCNCEK" - v pořadí já, Ondra, Honza, já.

Tak co tomu říkáte? Nejsou to snad svkosty? Pro naši rodinnou sbírku tedy ano :-D.

  • Deník - tohle není žádná hra, to je jen takové milé stručné zapisování toho, co jsme který den dělali. Abychom nezapomněli. Pravda, kluci se aktivně zapojili jen dvakrát, ale o to víc mě kontrolovali, zda jsem pro daný den napsala pár slov, koukali mi pod ruku a radili. Vznikl z toho kus papíru, který právem patří k ostatním památkám na naši společnou dovolenou ...
Určitě se najdou mnohem lepší "kronikáři", tohle byl impulsivní nápad, takže na nějaké veliké dokreslování nebyl prostor, ale i tak - náš desetidenní deník byl fajn společníkem a jakýmsi kalendářem a "vojenským metrem" v jednom - měli jsme nejen přehled o tom, jaký den je, ale i kolik jich nám ještě zbývá, než se budeme muset vrátit zpátky domů.

Legrace je, že než nás spolubydlící z apartmánu lépe poznali, mysleli si, že jsem učitelka - prý jakou jsem měla s kluky trpělivost, vše jim v klidu vysvětlovala, i ty hry ... ale my to tak máme prostě normálně. To už musí být, abych zařvala jako tur, navíc Ondra s Honzou jsou poměrně poslušní a když se mi něco nelíbí, stačí přísně vztyčit prst a být důslednější, pak to funguje všechno tak, jak má. Navíc jsem zastáncem toho, že na společné rodinné dovolené má být pohoda, klid, mír - ne žádné vyřizování účtů, křik, nadávky apod (čehož jsme byli přímými svědky, a to hned několikrát). Protože takhle strávený čas je opravdu k nezaplacení, je to všechno jen na chvíli, jen na pár let, než děti odrostou a budou mít své vlastní rodiny, závazky, zájmy ... My se prostě bavili, jak jsme uměli. A já doufám, že vás třeba budu některou z her inspirovat a že si možná i díky ní užijete s rodinou spoustu legrace, budete sdílet své emoce a bude vám všem ohromně fajn. A je jedno, jestli u toho budete poslouchat šumění moře nebo rozhlas z maminčiny kuchyně. Důležité je, že budete SPOLU ♥.



Merida pro Dáju

8. září 2015 v 9:07 | renuška |  Snímánky
Tak jako Lucinka dostala k narozeninám dortík s Locikou, tak její starší sestra Danielka nemohla od nás odjet s prázdnou, byť jsme gratulovali jen k svátku. Nevím, jestli tušila, že teta Renča něco upeče, ale protože pro tetu je malé sladké srdíčko otázkou dvou hodin práce, bylo jasné, že dort bude. Po konzultaci s maminkou Janinkou jsem se tedy pustila do výroby cukrátka a současně s tím poctivě hledala ten správný obrázek, abych sama byla v obraze. Velebím internet a jeho neomezené schopnosti, protože hlavní postava z pohádky Rebelka byla na světě během pár chvil ... a s tím i nápad, jak tentokrát dekorovat. Ovšem ten už jsem si vymyslela sama :-).




Základem byl tentokrát kakaovoskořicový piškot, promazaný krémem s pudinkem z "Retro edice" Amylonu - čokoláda + višeň. Jak pudinky nemusím, tak tady jsem zvědavě ochutnala a musím uznat, že výrazná chuť i barva čokolády se s višní nádherně snoubí a obojí je tam dobře rozeznatelné. Však Honzík taky zbytek nevyužité dobroty ochotně dojedl :-)
No a poněvadž princezna Merida byla hlavním motivem, bylo třeba přizpůsobit jí ozdobení dortu - tyrkysové šaty a ryšavé vlasy udávaly tón a já jen hrála podle něj - břečťanová snítka v netradiční barvě a k tomu rádoby rezaté kvítky vlastní výroby - další premiéra, ze které mám radost. Ještě trocha cukrových kuliček do středu kvítků, zapíchnout obrázek oblíbené Danielčiny postavičky na špejli a jde se gratulovat ...

Já vám řeknu, když se ke mně Dája otočila a já na ní začala mluvit, ona se jen nadechla a ... bylo ticho. Načež mě tak pevně objala a já věděla, že jsem se jí trefila do nálady i do radosti. Pak ještě rychlá pusa, velký dík a už začala uždibovat kousky lístků. Tyhle momenty mě moc baví - vidět reakci obdarovaného, zvláště dětí, které ještě nemají potřebu se za své nadšení stydět nebo naopak nepřehrávají nadšení, které ve skutečnosti třeba vůbec takové není. Danielce jsem její otevřenou pusu a zářící oči věřila do puntíku.


Tak, další pečící víkend za námi, i když byl pidi. Před námi snad vinobraní, pak sraz, pak blešák, mezitím další pečení, vskutku se nenudím. První volnou sobotu budu mít asi až v říjnu, ale kdoví, co se do té doby vyvrbí? V každém případě jsem ale za to ráda, že se něco děje - a ač je toho někdy víc než dost, vždycky to tak nějak uteče a pak je zase chvíli volno. Kdy budu mít ale určitě plné ruce práce, tak to bude 17.9. - to proběhne losovačka mé první Giveaway pro vás - takže kdo jste se ještě nezapojil, můžete to napravit, a to TADY. Mějte se krásně, přátelé!


Giveaway pro vás aneb dárečkový článek s vůní moře

5. září 2015 v 13:13 | renuška |  Jak to vidím ...
Ještě než jsme se v srpnu odebrali se syny na pár dní k moři, zúčastnila jsem se u Martinky tzv. Giveaway neboli projektu, kdy bloger(ka) uspořádá pro své návštěvníky darovací soutěž. Pozorní z vás zaznamenali u mě na stránkách odkaz, aby se i oni mohli zapojit, protože čím víc účastníků, tím větší napětí. No jistě, čím méně, tím větší jistota, že to vyjde zrovna na vás, že zrovna vás dotyčný vylosuje a následně obdaruje milým prezentem. Někdo si klade podmínky - například sdílet GA na blogu či na facebooku, jinému stačí komentář. Já splnila vše, co Marťa uvedla a pak už jsem jen čekala a čekala ... a den před odjezdem otevřela e-mail a četla, že jsem VYHRÁLA!!! Páni! To už je podruhé, co se na mě usmálo takové štěstí ...


I když jsem věděla, o co se hraje, přesto jsem měla z krásné dřevěné cedulky s nápisem (v překladu) "Čistý dům je znakem promarněného života" a hvězdného pohárku velkou radost.
Tímto Martince ještě jednou díky za uspořádání soutěže i za šťastnou ruku, která ji dovedla až ke mně :-).

Ať už by ale tato GA pro mě dopadla jakkoliv, byla jsem rozhodnutá poprvé za éru mého blogování uspořádat tuhle prima záležitost také. Uvažovala jsem o tom už hodně dlouho, ale teprve teď přišla ta správná chvíle vyhlásit pro vás, návštěvníky a hosty stránek "OČIMA RENUŠKY"

PRVNÍ GIVEAWAY aneb dárečkovou soutěž s vůní moře

Jediné, co musíte udělat, abyste se mohli zúčastnit losovačky a následně vyhrát jednu ze dvou cen, je napsat mi pod článek komentář, jaké jste měli prázdniny a nechat mi na vás e-mail. Budete-li sdílet u sebe na blogu nebo na jiných stránkách, budu ráda, ale podmínkou to není. A o co že se hraje?


Hlavní cenou je keramická servírovací maxilžíce s motivy oliv, kterou jsem vám přivezla z chorvatského ostrova Brač, z městečka Supetar (viz předchozí článek). K ní pak dostanete ještě pohlednici Dalmácie na památku. Doufám, že výherci tahle maličkost udělá velkou radost - dárek jsem vybírala i s kluky a věřte mi, dlouho jsme váhali, abychom nevezli domů něco, co by se nám samotným nelíbilo. Tak snad jsme se trefili do vašeho vkusu ;-)

Cenou útěchy je pak sáček s nasušenými lístky čerstvého bobkového listu. Mohu potvrdit, že tahle bylinka má za čerstva úplně jiné grády než zpracovaný, kdovíjak starý produkt prodávaný v místních obchodech.

Teď už je jen nutné dodat, že komentovat a soutěžit můžete až do 16.9.2015 do půlnoci, protože sedmnáctého září budeme společně s Ondrou (1 cena) a Honzou (cena útěchy) losovat. A proč zrovna tento datum? Protože právě 17.9. to bude měsíc, co jsme se s kluky vydali na naši společnou letní dovolenou do Chorvatska, odkud výhry pro vás jsou. Ještě jednou tedy v bodech:

  • zanechte pod článkem komentář, jak jste prožili letošní prázdniny
  • připojte váš e-mail
  • můžete sdílet, nemusíte, záleží na vás
  • soutěž trvá do 16.9.2015
  • losovačka 17.9.2015
Už teď se těším na vaše příspěvky a především - DRŽÍM VÁM PĚSTI!!!




Supetar JE superstár!

3. září 2015 v 17:53 | renuška |  Snímánky
Slíbila jsem ještě jeden článek vonící po moři, chutnající po soli, labužící smyslům, tak tady je - náš výlet lodí z městečka Omiš na ostrov Brač, do jeho hlavního města Supetar.
Na rozdíl od loňské plavby na malém motorovém člunu pro deset lidí, který mířil do vedlejší Postiry, jsme tentokrát pluli na podstatně větší lodi, jejíž kapacita je téměř 100 lidí. Rozdíl byl především v komfortu a ne vždy hrála roli kvantita. To se potvrdilo hlavně v případě občerstvení - zkrátka malý a skromný námořník si svých hostů váží víc než "širokoúhlý" převozník. A tak jsme se tentokrát k obědu krmili studeným kuřecím plátkem, zeleninovým salátem a chladnou vyuzenou makrelou na rozdíl od loňské vynikající ryby na bylinkách, teplé, šťavnaté, no prostě mňam. Jinak to ale bylo bez chybičky a i chladné ranní počasí nás nakonec opustilo a dalo prostor horkému slunečnému dni. Cesta po moři trvala asi hodinku, trávili jsme ji povídáním, rozjímáním, kocháním se ... a to jsme ještě nevěděli, co si pro nás připravil samotný Supetar! Přenádherné přímořské městečko se zvonicí, která je vidět už z dálky, s přístavem plným lodí a jachet, s molem dlouhým až na konec světa, s hromadou uliček mezi původními domy bez omítky, s restauracemi a kavárnami, obchůdky, stánky schovanými pod korunami palem ... Tady by se žilo! Tady by se bylo!


Námořní loď Salvator naplněná převážně českými turisty nás bezpečně přepravila z břehu na břeh. Lebedit jsme si mohli jak na horní palubě, tak i dole, schovaní před ostrými slunečními paprsky - dobře bylo všude, ale výhled byl zvrchu jednoznačně nejlepší!




Neexistovalo snad jediné místečko, které by nestálo za pozornost - třeba ty domy! Ty mě dostaly asi nejvíc - jejich původní zdi bez omítek, bez fasád, jen cihly a kameny, přiznané spáry, okenice s patinou, vše nechané napospas slunci, vybarvené do šedobéžovobíla. A do toho svěží ostrá zeleň, tak zdravá a bohatá.

Skromný kostel s vysokou samostatně vystavěnou zvonicí městu dominoval a vidět byl už z dálky. Byli jsme i uvnitř, ale jen na chviličku - kluci k takovému prostředí moc vztah nemají a já je nechtěla nechat čekat zbytečně dlouho.






Plavidla různých velikostí byla podél celého mola, stačilo ukázat prstem a mohli jste ji mít. Ve snu :-). Tak krásně dotvářely místní kolorit, bez nich by to nebylo úplné. Navíc tím, jak přálo slunce, nebe i moře byla ostře modrá, nádherné staré domy k tomu, palmy ... ten pohled byl fakt fascinující.


Během tří hodin pobytu v Supetaru nám vyhládlo a i když nás na lodi čekal pozdní oběd, měli jsme chuť i na jiné místní dobrůtky - zmrzlina, to je tutovka, a k tomu společně dohromady tuňákový salát, který byl špičkový. Dokonce i rukola, které tam bylo hojně, nám chutnala, ač se na ni z počátku Honza moc netvářil. Ale pomlaskávali jsme si náramně.


Ještě před nedávnem se Ondra nechtěl vůbec fotit, ale tady jako by ho omámili mávnutím kouzelného proutku - ochotně mi postál před objektivem a dokonce se se mnou i bez odmlouvání nechal zvěčnit. Podezřívám ho z toho, že si je vědom skutečnosti, že mu to moc sluší a tak se za sebe na fotkách tolik nestydí ...

"Není snu, který by se nedal splnit, jsou jen naše pochybující myšlenky, které mu nedovolí se narodit ..."


Opouštíme Supetar, superstár našich výletů ... doprovází nás stále se vzdalující panorama města, zabalené do bílých nadýchaných mraků, šplouchání temně modré mořské vody i pan racek, který ostrovu Brač mává křídlem sbohem tak jako my.

Jsem zastáncem toho, že když už někam cestuji a mám tam pobývat delší dobu, je fajn si občas vyrazit i někam do okolí, neležet celý den u moře a nechytat jen bronz. I když to stojí nějakou tu korunu - v podstatě přibližně půlku našeho kapesného spolkly právě výlety, ovšem útrata to byla rozumná. Ba přímo žádoucí, protože bez toho bychom sotva viděli a zažili tolik krásného. Takže kdybych měla deset palců, dám je všechny nahoru. Takhle si musím vystačit jen se svými čtyřmi, ale zvednu je na maximum. Protože na maximum byly obě naše cesty - jak ta do Splitu, tak ta do Supetaru - a jsem si jistá, že i díky nim budeme na naši letošní dovolenou v Chorvatsku ještě dlouho vzpomínat ♥.