close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Všichni mi ubližují a nikdo mě nemá rád!

23. července 2015 v 16:24 | renuška |  Jak to vidím ...
Díky bohu se to netýká mě, byť i v mém okolí se pohybuje několik málo "vysíračů", které musím trpět. Ovšem beru to tak, že je to v podstatě výhra, protože díky tomu vím, jak se nikdy nechci a nebudu chovat k ostatním a potažmo ani sama k sobě. A za druhé doufám, že těch, kteří mě mají rádi, není možná tisícovka, ale pár desítek jich snad bude a za takové já jsem nejradši ze všeho. Za lidi, kteří jsou obyčejní, na nic si nehrají a když mají rádi, tak opravdově. Ne jen "jako". Toliko k úvodu.
A teď stať - tak, jak nás to učili ve škole při slohu :-). Tedy - v mém životě poměrně čerstvě figuruje osoba rodu ženského, se kterou se vídám téměř denně. Není třeba býti více konkrétní, ale abych pořád nepsala, že ona tohle a ona támhleto, dáme tomu nějakou "štábní kultůru" a označíme ji zcela neočekávaně písmeny XY. Na první pohled docela normální vrstevnice, která se ráda směje a zdá se býti společenskou, zodpovědnou, pracovitou, spolehlivou, poctivou a moderní dámou. Dámou, ze které při delší konverzaci začne táhnout pach ublíženosti, protože už od malička byla terčem (zdrojem?) útoků ze strany příbuzných, nikdo se jí nezastal, nikdo ji neměl rád, nikdo jí neposkytl náruč - což je samo o sobě příšerné a já si to vůbec neumím představit. Její lifestory ve mně vzbuzovala lítost, ale snad nějakým šestým smyslem jsem se nesnažila pátrat, zjišťovat, ptát se. Nechtěla jsem a ani nemohla, povinnosti si žádaly mou stoprocentní pozornost. Byla jsem "jenom" uchem, které vyslechne. A jsem jím pořád, ovšem čím dál víc se stupňují "nespravedlnosti" vůči paní XY i celé její rodině a ať už kdy měli co do činění s kýmkoliv, vždy byli těmi chudáky oni. Děti ve škole, muž v práci, ona v práci, mezi přáteli, mezi rodinou ...
Říkala jsem si, tohle není normální! Jak je možné, že smůla v tomto případě opravdu kálí pořád na jednu hromadu? Pokud do toho přidám ještě vážné zdravotní problémy XY i jejich dětí a zvířectva, začíná se mi rýsovat docela jasná rovnice. Když k ní připočtu ještě další členy v podobě intenzivního zájmu o politickou situaci v celém světě, o přízeň k jistým (ne)politikům, kteří pouze mluví a mluví, a třebaže hezky, tak planě, o rádoby akčnost v obci, za kterou jí - kupodivu! - opět nikdo neděkuje a ještě z toho vyjde dle svých slov jako ta špatná, není těžké se dopočítat. Výsledkem je to, že negace plodí zase jen negaci. Nikdy nic nebude v pořádku, pozitivní, optimistické, když ona očekává ze všeho jen ostré rudé "mínus". Už předem předpokládá, že až udělá domácí šťávu, manžel ji s tím pošle do háje zeleného. Staniž se! Už dopředu ví, že i když vyrobí stovky různých marmelád, nikdo to u nich doma "žrát" nebude. Staniž se! Je jí dávno jasné, že se z toho vedra brzy skácí! Staniž se! Synek sekat dobrotu? Ani nápad, každý týden beztak něco ve škole vyvede! Staniž se! Manžel sehnat novou, pohádkově placenou práci? To není jen tak. Ne není! Staniž se!

Paní XY je ukázkový exemplář pro ty, kteří se nemají rádi, kteří očekávají ze dvou zpráv vždycky obě špatné, kteří dobrovolně a snad i automaticky zásobují sebe i okolí negativními informacemi, mnohdy schovanými za falešný úsměv a výraz "jsem v pohodě". A když se pak stane, že se najde oběť, která se docela nevinně chytne na návnadu, mizím ... třeba jen na záchod, ale utíkám. Nemůžu totiž být v prostředí, kde se to MOZKOMORY jen hemží. Chci zůstat imunní, co to půjde a přestože vím, že se hold každému občas ten jeho malý osůdek snaží otočit život o stoosmdesát stupňů, existuje pořád cesta, jak ho obejít. Jak obejít lidi se jmény XY, kteří na nás ostatních parazitují. Protože jejich nepsaným heslem je: "Ubližuji si a nemám se rád!" A takové já opravdu ve svém životě nepotřebuji. Tečka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. července 2015 v 16:58 | Reagovat

Jo, tak to znám..... to je přesně moje dlouholetá (ze ZDŠ) kamarádka. Ta taky pořád jen hudrá, pořád je na tom tak strašně špatně ať má nad sebou šéfovou či je šéfovou ona sama.....Potřebovala by chlapa jak sůl, a aby se dcera osamostatnila jinak se ty dvě ještě přizabijou ......

2 Suzan Suzan | 23. července 2015 v 17:41 | Reagovat

Taky jsem jednu takovou osobu znala, a stýkání se s ní se stávalo čím dál nepříjemnějším. Ono nejde poslouchat negativní řeči do nekonečna, člověk se má radovat i za to málo, co má.  :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. července 2015 v 18:33 | Reagovat

Znám pár podobných :-)
Jednou dokonce jedna bydlela u nás v domě :-)
Tak dlouho hudrala a naříkala, jak má v životě jen smůlu, až jsem jí vytáhla u nás před barák, postavila jsem jí k trošce jetelíčku a řekla jsem ať hledá...
(Jo, pořád nacházím čtyřlístky a netrhám je. Fakt jsem věděla, že v tom trsu jich je nejmíň pět.)
Hledala a hledala, mrmlala, že ona nikdy žádný nenašla a proto taky nemá v životě žádný štěstí...
Normálně jsem jí nařídila, že má trhat jeden po druhém a zkoumat...
Na asi osmý pokus konečně našla čtyřlístek :-)
A já jí vysvětlila, že teď už si může být jistá, že tohle bude její šťastný domov, jen si to štěstí musí najít :-)
Pár let tu bydlela a vážně byla šťastná :-)
A když nebyla, zavedla jsem jí k trsu...
No a pak se odstěhovala a zase se z ní stala ta protivná XY...
Jojo, naše mysl dokáže zázraky :-)
Když člověk opravdu chce nějaké štěstí prožívat, nic mu nebrání :-)
Mimochodem, dejte jí přečíst knížku Pollyanna :-) Ta přesvědčí snad i největší XY nešťastníky .-)

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 23. července 2015 v 19:57 | Reagovat

Takových lidí se kolem mě za můj dosavadní krátký život motalo, až se mi z toho obrací žaludek vzhůru nohama, když si na ten moment vzpomenu. Sice už tomu bude několik let, kdy jsem se s těmito lidmi musela bohužel pohádat, protože mě neskutečně brali energii, vysávali, vysloveně jako upíři.

5 Jája Jája | E-mail | Web | 23. července 2015 v 20:08 | Reagovat

Milá Renko ani se semnou život nemazlí, teď jsem byla dva měsíce v nemocnici, kde jsem se snažila pochopit můj život a taky se naučit jak s ním zacházet, to si nechci stěžovat jen konstatuji.I když je mi často ouvej nikoho s tím neobtěžuji, je to jen můj boj, a opravdu se snažím, každý den si napíšu do deníčku jednu i sebemenší pozitivní větičku co mě ten den potěšilo, dělám hodně ručních prací, miluji svoje děti i vnučky a snažím se být na lidi milá a usměvavá"život je boj, ale stojí za to žít" :-)

6 Blanka Blanka | 24. července 2015 v 15:16 | Reagovat

Tak abych byla věrná modelu vaší slohové práce...Závěr je svatá pravda!
Zrovna nedávno jsem konstatovala, že nesnáším věčné stěžovatele na cokoliv... :-)  :-)  :-)

7 Víla Víla | Web | 24. července 2015 v 16:53 | Reagovat

Nebudu zapírat, i já mám občas negativní mysl, a právě proto zapínám internet a píšu na blog. Pro lidi na internetu vypadám jak největší škarohlíd, ale to jen z toho důvodu, abych na ty reálné lidi mohla být milá. A pak vážně jsem smíšek.

Znala jsem však taky takovou slečnu XY jako ty. Má blog, na kterém ji všichni milují, protože tam zní jako velmi inteligentní pozitivní žena. Což o to,  chytrá asi je, ale setkání s ní osobně? To je směsice povzdechů na téma "Jsem chudinka, celá rodina stále jen trpí, ale nehodláme s tím nic dělat".
Mám s lidmi většinou velkou trpělivost, ale po všech pokusech řešit s ní ty problémy, jsem se s touto slečnou bohužel musela po sedmi letech rozhádat ve zlém. A teď o sobě samozřejmě slýchám, jaká jsem mrcha, protože jsem ji, chudinku, nechala v těžkých chvílích samotnou.

8 renuška renuška | E-mail | Web | 25. července 2015 v 9:21 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:[5]:[6]:[7]: Co na to říct? Že všichni máme ve svém okolí podobné XY osoby a že i když sami máme splíny a mnohdy působíme na ostatní podobně, víme, že mnohem lépe nám bude ve společností lidí, co jsou v pohodě a tím nás "nakazí" a nebo my je zase svou pohodou. Prostě žijme tak, abychom nemuseli nikomu vykládat, že "Mi všichni ubližují a nikdo mě nemá rád!" :-). Držím nám pěsti a věřím v dobrou náladu a pozitivní mysl!

PS: Díky veliké za vaše příběhy! ;-)

9 Em Age Em Age | Web | 28. července 2015 v 14:39 | Reagovat

Taky si občas postěžuji. :-) Ale nikdy bych nechtěla být někdo jiný, vypadat jinak ani myslet jinak. I přes všechny špatné věci, které se mi kdy staly, se mám ráda takovou, jaká jsem. :-)

10 Mi-lada Mi-lada | 31. července 2015 v 9:17 | Reagovat

Reni, fakt je, že jsou jen výjimky, kde je v rodinách všechno ideální. V podstatě má skoro každý nějaké trápení, nějaký  boj, který musí bojovat, ať už je to nemoc vlastní, nemoc někoho blízkého, vyhazov z práce, trápení s dětmi nebo cokoli jiného. život je boj a bez pozitivního přístupu je předem prohraná bitka. Negativním lidem se pokud možno vyhýbám a vyhledávám ty pozitivní. Proč asi mám v oblíbených Tebe, co myslíš? ♥

11 renuška renuška | Web | 31. července 2015 v 21:41 | Reagovat

[9]:Každý si stěžuje, i já ... je to normální, ale ne pořád a donekonečna a ve všech případech. To je už opravdu přes míru.

[10]:Mil, ty jsi zlatá, víš to? :-) ♥ A máš pravdu, všude se,  s prominutím, něco sere, ale když je to tak intenzivní, není to v pořádku ... tady jsem si totiž zcela jistá zákonem přitažlivosti, kde očekávání křivd křivdy skutečně přináší ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama