15. července 2015 v 16:27 | renuška
|
Když volno, tak si ho užít. Když si ho užít, tak společně. Když společně, tak třeba na výletě. A na ten se dá jet kamkoliv, třebááááá ... do Poděbrad. Právě tam jsme v počtu osmi "Hujerovců" měli namířeno v ono červencové pondělí, na které vyšlo výročí úmrtí mistra Jana Husa. Nikterak jsme nespěchali, ale potřebovali jsme být na místě do půl jedenácté dopoledne, protože v plánu bylo projet se lodí po Labi a stihnout to do oběda. Vyšlo nám to parádně a i když bylo chvílemi zataženo a foukal chladnější vítr, pořád bylo venku příjemně a my se mohli kochat pohledem na ztrácející se poděbradský zámek, na "zaparkované" loďky při březích i na dovádějící labuť, která se nerozpakovala útočit na menší loďky. Hlasitým "Ahóóój" jsme zdravili ostatní posádky a bylo nám prima. Tuze prima.
Zvedáme kotvy a může se vyplout ... :-)
Parádní loď se jménem "Král Jiří" má slušnou kapacitu a protože jsme byli jedni z prvních čekatelů, mohli jsme si vybrat krásné místo na sezení a relaxaci na horní palubě v zadní části (u vlajky). Většina seděla schovaná pod slunečníkem, já a mamka jsme se nechaly alespoň chvílemi opalovat. Za docela rozumnou sumu jsme asi hodinu strávili plavbou a bylo to pohodové, klidné, odpočinkové. Jak také v lázních jinak?
Námořníci - nejmilejší z nejmilejších ♥
Po konci plavby jsme podél pobřeží došli až k náměstí, dali jsme si naprosto skvělý oběd v "Bílé Růži" - sázka na jistotu se už poněkolikáté vyplatila. A samozřejmostí pak bylo projít se po kolonádě a nasát alespoň kousek lázeňského ducha. Neobešlo se to bez míjení pana krále Jiřího z Poděbrad, bez zakoupení stylově prodávané křupavé teplé oříškové oplatky ani bez okouknutí "našeho" domu - ten jsme si s Tomem zamilovali už před dvěma roky, kdy jsme právě v Poděbradech byli na našem třídenním předvánočním pobytu.
No jasně, že rozkvetlé hodiny jsme nemohli vynechat! Přesný čas, přesný datum! Bez nich to v Poděbradech zkrátka nejde!
A bez fotek s nimi zrovna tak - pár póz pro maminku a hurá zpátky k autu, protože musíme ještě na jedno místo, kam se pěšky dojít nedá ...
Jen pár kilometrů od města Poděbrady je nejznámější filmová vesnička schovaná v lese, kde jakoby se zastavil čas. Kde kromě oplocených domů se zahradami schovanými pod korunami stromů pořád stojí "Hájenka", ve které podávají ... "Se zelím!" .... "Se šípkovou!" ... ale i jinak upraveného divočáka a jiné dobroty. Ve většině jsme ještě byli sytí z oběda, ale přece na speciality došlo ... taky na kafe ... taky na polévku (žel bohu s broukem jako hrom, tak jsme ji zase vrátili).
Zdá se, že majitelům hospůdka prosperuje - lidstva tu byly hromady, obsluha rychlá, příjemná, posezení pohodové, hodně kytek, prostě ideální místo třeba pro slavnosti. A klidně i na jaře, když kvetou sněženky :-).
Krásné pondělí to bylo a uteklo stejně rychle jako ostatní dny. Dva výlety za sebou nás cestovatelsky dostatečně nabudily, takže si teď chvíli dáme pohov a pokud nepřijde nějaká nečekaná změna, vidím to až na srpnový zájezd do Německa na Orlí hnízdo a pak hned na dovolenou. Pokud se tedy nepočítá třeba brzká návštěva nedalekého letního kina. Protože když léto, tak si ho užít. Když si ho užít, tak společně. Když společně, tak třeba na výletě ... ať už je cílem jakékoliv místo. Hlavně na to nebýt sám!
A bylo tam nasprejováno někde "Zahrádkáři Kersku" ?