10. července 2015 v 23:13 | renuška
|
Jestli jsem dosud nepublikovala dostatečně snímánkové příspěvky, pak ten dnešní bude fotkami doslova přesycený. Bude jich totiž rovných šestadvacet, a to jsem se, prosím, držela zkrátka. Protože vybírat z dvouset kousků není žádná legrace. Protože nefotit tam, kde to člověka přímo vybízí, se prostě nedá. Protože Mumlavské vodopády si těch 26 obrázků prostě zaslouží.
Na první červencovou neděli byl výlet naplánovaný už předem, jediné, co jsme neodhadli, byl počet účastníků zájezdu - mělo nás totiž jet daleko víc. Jenže obavy z toho, že na cestách bude vedro k padnutí, které po celé svátky urputně trvalo na svém, a také zaneprázdněnost měly na svědomí, že jsme do Harrachova vyjeli "jen" v šesti. A dobře jsme udělali - bylo tam totiž naprosto fantasticky. Místo pětatřiceti ve stínu "tady dole" jsme v pohodě kráčeli přírodou a o přílišném horku se mluvit nedalo díky horskému klima a také díky hojnosti ledové vody, kterážto byla naším cílem. Půvabné a jedinečné MUMLAVSKÉ VODOPÁDY ...
Jen malý kousek od centrálního parkoviště při kraji pohraničního města Harrachov začíná stezka, která měří slabé dva kilometry a celá vede krásnou přírodou plnou pokladů ...
Po vyšlapaných lesních pěšinách, mnohdy až čarovně překrásných, se dá pohodlně dojít až k samotným vodopádům, ale někteří - jakmile se trochu více rozvodnila řeka Mumlava místy zdobená kamennými mohylkami, zcela rozhodně šli právě vodou. Co na tom, že byla ledová a řezala do nohou? Takový zážitek si prostě nemohli kluci nechat ujít :-).
Tohle byl jen slabý začátek, jakýsi "předskokan" hlavní atrakce, která byla prostě fascinující ...
Úžasná podívaná na přírodní scenérii, která byla více než osvěžující ... nejeden z mnoha návštěvníků prošel mělčinou po kluzkých kamenech, aby se dostal na "druhý břeh", ale nebylo zbytí, chtěli-li jsme pokračovat dál. Přesto jsme se zde zdrželi hodně hodně dlouho a nasávali tu jedinečnou atmosféru.
Po cestičkách kamenných i schůdcích, podél stěn, míjíc rozkvetlé horské kvítí jdeme dál, k tzv. "Obřím hrncům", prohlubním ve velkých balvanech zalitých vodou.
I tady se chvíli zdržíme, i tady "ochutnáme" svěžest řeky Mumlavy, i tady si prohlížíme mohylky z oblázků, které tu postavili návštěvníci před námi.
Kluci si tenhle výlet bezvadně užívají a my s nimi ...
Cestou zpátky procházíme "Liščí stezkou", která má procvičit naše kostry - plníme úkoly - tu poctivě, tu jen tak na oko, nevíme, co nás čeká dál ... až náhle, spokojeni s tělocvikem stáváme se opravdovou liškou (podšitou) :-D.
Ale kdepak, to ještě není konec, jen pohádková příroda už nám dává sbohem, ale my máme před sebou další zážitek, který, co se zeměpisu týká, plynule navazuje na naši procházku. Čeká nás totiž návštěva "Hornického muzea", které leží vlastně hned podél začátku trasy k vodopádům.
Na první pohled malá budova, která v sobě kromě muzea ukrývá i opravdové doly, kde se ještě ve dvacátém století těžil fluorit. Vidět chceme všechno i za cenu toho, že teplota pod zemí je rázem na osmi stupních a my se navíc musíme ozdobit pořádnými helmami. I tak jsme plni nadšení a vstupujeme do temných prostor, na hlavu nám občas spadne kapka vody, zahříváme se třením paží a posloucháme skvělého průvodce, který toho tolik ví!
Posloucháme výklad o těžbě, o výbušninách, o riziku, o náročnosti práce horníků, o práci, kterou řadím na jednu z nejtěžších profesí vůbec. A do toho klepeme kosu a bláznivě se smějeme sobě navzájem, jak moc nám to v přilbách sluší :-D.
Po návratu zpátky "na zem" se společně pozdravíme hornickým "Zdař bůh!" a jdeme ještě na chvíli do muzea, kde jsou k vidění jak nerosty a polodrahokamy, tak třeba mundůry nebo nářadí, které se v dolech používalo. U východu na nás shlíží patronka horníků, svatá Barbora, my se loučíme a opouštíme další kus čerstvě poznané země české.
Překvapením pro nás pak je jeden z horníků, který se poněkud zapomněl v čase ... i ve vozíku :-D :-D
Přátelé, pokud mohu jen trochu doporučit cestu sem, do Krkonoš, do města Harrachov, nejen k Mumlavským vodopádům a do Hornického muzea, určitě sem zavítejte. Zaručuji vám, že se vám tu bude nesmírně líbit, že načerpáte tolik přírodní energie a zapomenete na hromadu starostí, že zůstanete stát uprostřed řeky na kameni a budete jen zírat do padající vody a poslouchat ten šumivý rámus, jaký vodopády umí. Bez obav vyražte v době nejvyšších veder a hiců, protože to je přesně to počasí, které se sem hodí. A když vám vyjde čas, zaskočte ještě do lesnického muzea Šindelka, kde se dozvíte mnoho o myslivosti - i to stojí za návštěvu. Zkrátka ať půjdete, kam půjdete, líbit se vám bude všude!
Veľmi pekné fotky, tie cestičky, vodopády. Krásne :)