7. června 2015 v 20:24 | renuška
|
Roman je prima chlap, který počátkem června oslavil třiatřicátiny, což je pro muže obecně jakýsi mezník, který my holky asi vůbec nechápeme. Čemu ale rozumíme, je zřetelné pozvání na oslavu/mejdan/mecheche a na takovou se rozhodně nechodí s prázdnou. A vůbec za člověkem, který má do slova a do písmene srdce na dlani a k tomu je to bezva společník, skvělý bavič, přes sousedy naše famílie. Zkrátka k nám patří, jak se patří! Osud si s ním nezahrál zrovna férovou hru, Romek jako malý chlapec přišel při tragické nehodě o tatínka a maminka mu v osmdesáti letech zemřela před dvěma lety. Vyjma jedné tety bez dalších přímých příbuzných pojal za svou jedinou a největší rodinu svou manželku, její rodiče, bráchu ... a nás, protože my jsme všichni spolu tak zvláštně spjatí (nemá smysl vysvětlovat, dalo by to na jeden článek nejméně :-) ). Dost možná, že způsob, jakým žije, veselá nátura, téměř neustálý úsměv ve tváři - to je jeho boj proti nepřízním a bolestem, jimiž si musel projít a já mám vůči němu ohromný respekt. Jak říká, je takový náš "Harry Potter" - kluk bez rodičů, ale přece s obrovskou rodinou, kterou miluje a která miluje jeho.





Pro neznalého je to jenom dort, ale pro Romana je to chalupa v naší vesnici, kde od malička vyrůstal a kde, jak tvrdí, udělal své první kroky. Chalupa, kterou jeho rodiče zrekonstruovali téměř od základů a která je mu teď větším domovem než byt v Praze, kde Romča s manželkou Petrou žijí. A kam se v současné době dostanu v červené Fabii, na kterou jsem samozřejmě nesměla zapomenout :-) Pak ještě kousek silnice, keřů, stromů, vrata na dvůr a "Račte vstoupit!"
Prý to byl jeho první potahovaný dort a ještě dnes mi za něj několikrát děkoval. Ale co bych pro tak bezva kluka neudělala; když nikdo jiný, tak on si zaslouží nejméně to, co jsem zvládla vyrobit. Tedy upéct vanilkovo-citronový korpus, promazat ho malinovou marmeládou, jahodovým krémem a posypat malinami, aby tam toho ovoce bylo úplně nejvíc. Taková ta klasika, které se zpravidla držím. A jsem ráda, že to pořád "funguje" :-). Ostatně už brzy budu pokračovat - sestřička slaví narozeniny, tchýně je měla dnes, Honzíkovi možná prťouse k svátu a pak? Pak jsem na řadě já - to mi prý moučník upeče Tomáš ve spolupráci právě s Romanem. Na to jsem tedy náramně zvědavá ... a taky se na to už moc těším. Protože vlastnoručně vyrobený dárek - tak už to prostě je - potěší nejvíc :-).
Tak ten se ti opravdu povedl, jsi šikula :)