close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Není tak zle, aby nemohlo být ještě líp?

7. května 2015 v 16:15 | renuška |  Jak to vidím ...
Jsou to dva měsíce, co jsem se tady vyzpovídávala z toho, jak "válčím" v práci se změnami. Jak se všemožně snažím je přijmout, i když jsem zablokovaná svou vůlí a tím pádem mi nejde se aklimatizovat a být přístupná oněm zlomům. A to se tehdy teprve rozjížděly ...
S odstupem několika týdnů se, bohužel, nic moc nezměnilo. Málo ani výrazně. Snad jen, že vzduch kolem mě už není tak zasycen zápachem, který se linul z dlouho nevypraných montérek nového kolegy, a já mám tudíž menší spotřebu votivních svíček a nemusím už pálit tak, jako za zimních měsíců. Jinak je to pořád všechno na pendrek. Pořád mě ruší vrzání bot, těžké oddechování za mými zády při brouzdání po internetu, sotva slyšitelné hlesnutí na pozdrav, přijde-li k nám někdo do kanceláře, podivný rádobysmích, který přichází v okamžicích, jež vtipné nejsou ani za nic. Ovšem nejvíc ze všeho mě fascinuje, že člověk, který má v dnešní době slušné zaměstnání, zcela bezostyšně dokáže smskovat a telefonovat několikrát denně a když už se toto neděje, jsou jeho oči alespoň přilepené k displeji telefonu, jako by ho vyzývaly, ať už zapípá. Protože jak jinak si vysvětlit, že sotva začne mobil vydávat tón, je okamžitě umlčen "típnutím" nebo ukonejšen zvednutím se slovy: "Ahoja ..." a rychlým odchodem do klidu, jež skýtá sklad náhradních dílů a kde je evidentně lepší signál než u nás v kanclu. Ano, i já jsem občas vyrušena soukromým telefonátem nebo zprávou, ale snažím se vše vyřídit hned, nezdržovat se a když už, tak určitě neutíkat někam, kde nebudu vidět ani slyšet. A nenápadně schovávat telefon za záda, když za mnou někdo přijde a něco potřebuje ... No nic.
Jsou ale větší průšvihy, které ten muž, kterému se mi příčí říkat "kolega" a stále je to pro mě jen pan V..., dělá. Kritiku, kterou jsem coby jeho vedoucí vznesla na způsob, kterým vyplňoval skladové karty, řeší tak, že je nevyplňuje vůbec a nosí je mně. (Ne)pořádek pak radši neřeší vůbec, snad až tehdy, kdy mu některý z vedoucích pracovníků taktně naznačí, že toto už je moc. Omyly, jichž se dopouští při kompletaci náhradních dílů podle soupisky z počítače, omlouvá tím, že je na všechno sám?! Já vím, já vím ... každý se potřebuje zajet, dostat do sebe informace a používat je tak, aby byl pohotový, praktický, schopný. A to nejde hned. Ovšem vím sama (i já se musela učit, i já se musela ptát na technické informace, což je pro ženu obzvlášť tvrdý oříšek), že spadnout do vody a plavat je v našem oboru možné během dvou tří měsíců - když člověk chce a musí. A tady se skutečně musí, protože zákazník nepočká. A to ani tehdy, když máme půlhodinovou pauzu na oběd, kterou pan V... moc rád o patnáctiminutovku protáhne stejně jako ranní příchod do práce. Čas pro něj zkrátka nehraje tu hlavní roli. Ačkoliv by měl, protože ...
... se zdravím je můj spolupracující hodně na štíru a právě čas je v jeho případě velice zásadním životním měřítkem. V jiných případech bych člověka s jeho zdravotními problémy skutečně upřímně litovala a přála mu jen to nejlepší a brzké uzdravení, návrat do "fit" kolejí, zkrátka aby se mu dařilo. Ovšem pokud někomu tzv. zvoní hrana a takový si ještě rád dopřeje nejedno cigárko a poctivých pár kafí denně, pak nemám slitování. S nikým. Jsem odpůrce tabákového průmyslu (PS: Tomáš kouří a fakt, fakt mi to vadí, žel málo platné ...), a to jak kvůli zdraví, tak kvůli vyhazování peněz do vzduchu - nic z toho, nic, nic, nic. Jasně, každého věc - jako všechno ostatní - a že smrdí, když jde se mnou něco vyřídit a táhne z něho "čerstvý" kouř? Můj problém, že mi to vadí. Jeho problém, že ho to zabíjí.
Jak vidíte, jsem plná záště. Ve firmě nás pracuje kolem dvaceti a i když jsem občas s někým měla potíž jako oni se mnou, tohle tu ještě nebylo. Ještě mezi námi nepracoval člověk, který je schopný chodit dva, tři měsíce v nevypraném pracovním oblečení, který dvě třetiny pracovní doby doslova a do písmene profláká s telefonem u ucha nebo pokuřováním, či vysedáváním u počítače a hledáním "něčeho užitečného". Všechny nás teď čeká hodně náročné období, které završí žně, ale již nyní se začnou připravovat kombajny, aby byly v pohotovosti, do toho údržby a práce na jiných mašinách a strojích, práce přibývá a stresu také. Nároky se zvyšují a jestli něco prověří schopnosti konkrétně pana V ..., pak ten čas právě přichází. Uvidíme, jak to zvládne, měl půl roku na to se aklimatizovat a učit, ale obávám se, že to dopadne špatně. Počkám ještě přibližně 14 dní - to přijde první velká várka náporu dílů a vyřizování objemných zakázek - třeba překvapí, třeba ne. Však se to zase dozvíte (pokud mě do té doby z něho netrefí :-D ).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | 7. května 2015 v 19:17 | Reagovat

Já jsem to dočetla k tomu, že jsi jeho vedoucí, a pak jsem jen přemýšlela, a proč ho tedy nevyhodíš? Jestliže víš, že je k ničemu, od začátku se ti tak jeví, šanci mu dáváš půl roku - tak proč je tam ještě pořád?

2 renuška renuška | 7. května 2015 v 19:36 | Reagovat

[1]: Protože jsem jenom malá vedoucí a k tomuhle zásadnímu kroku nemám pravomoce. Můžu pouze reagovat na to, jak (ne)pracuje a upozornit ho na to. Jenže ne vždy mám na to "koule" ... A tak to tady ze sebe pustím ven a je to ...

3 Blanka Blanka | 7. května 2015 v 20:17 | Reagovat

Ach jo...

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 8. května 2015 v 8:20 | Reagovat

Tak doufej že brzy pro něj skákne zubatice..... já vím je to hnusný, ale proč takoví lidé otravují a to v pravém slova smyslu okolí a nejsou k ničemu, to někdy paní přírodě vyčítám. Kuřáci jsou vůbec neskutečný zlo obzvlášť v kolektivech kde je každý pracovník zařazen v určitém pracovním poli. Vím jak si na tohle stěžoval dcera že oni z těch dvanácti hodin pracují celkem jen devět protože zbylé tři prohulej. Tak budu držet palce ať to dopadne tak abys měla klid.

5 renuška renuška | 8. května 2015 v 11:24 | Reagovat

[3]:No, ach jo ...

[4]:O, to jsou dost drsná slova. Nepřeji mu nic zlého, snad jen víc pokory, vděku a úcty ... a pracovitosti.

6 Werri Werri | E-mail | Web | 17. května 2015 v 17:10 | Reagovat

Renuško to je síla. Moc ti rozumím. Nechápu, že si člověk neváží práce a je to přesně o tom zda chci. Co vytýkací dopis ? Drž se beruško, teď se ukáže. Já jsem šťastná za práci kterou mám a kolektiv zároveň. Fakt nechápu...

7 renuška renuška | E-mail | Web | 18. května 2015 v 12:12 | Reagovat

[6]:Věrko, ono se to nějak vyvrbí ... čas ukáže!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama