9. března 2015 v 16:03 | renuška
|
Jak jinak, než po víkendu další článek se sladkou tématikou. Už to tady začíná být zvykem, že? Asi by to tu železnou košili chtělo na chvíli svléct, ale jak to tak vidím, spíš si pořídím navíc ještě železný kabát, protože dortování výhledově nekončí ...
Avízovala jsem už minulý týden, že počátkem března slaví naše vnučka (tedy Tomášova, já jsem ve svých sedmatřiceti stále ještě "jenom" maminkou a babičku dělám jen na půl :-) ) šesté narozeniny. A to by bylo, abych ji ošidila o dortík, kdepak! A když holčičí, tak pěkně do růžova, s motivem známé kočičky "Hello Kitty" na středu, s kvítky, se jménem. Naštěstí už se dají sehnat čerstvé jahody, takže jsem po dlouhatánské době opustila od banánů, kiwi a ananasu a znovu sáhla po šťavnatých červených plodech, které sice ještě nejsou tak slaďoučké, ale i tak je to fajn změna. Aby nebyla nuda ani uvnitř dortu, upekla jsem jednu vrstvu klasickou s vanilkou navíc a druhou obarvila též do růžova, což při řezu vypadalo hodně efektně. Mým přáním bylo překvapit i na druhý pohled, to se podařilo, ale nejdůležitější bylo, že se náš dárek líbil oslavenkyni Terezce. Když jsme později přijeli gratulovat, byla už většina kulaťáku snědená, postaralo se o to především dětské osazenstvo - jak také jinak na mejdanu malé slečny :-) . Na nás velké ale také kousek zbyl, dala jsem si s chutí :-P.




Skutečný znalec pozná, kde jsem maličko zasáhla, ale těm, kteří "Hello Kitty" nefandí, prozradím, že místo typické mašličky u levého ouška jsem aplikovala kvítek - stejný motiv je totiž po celém obvodu dortu a navíc ... nějak se mi tam ta mašle nedařila vytvarovat a připadalo mi to příliš humpolácké.
V sobotu dopoledne, když jsem růžový dárek předávala, jsem ještě neměla vůbec tušení, že v neděli ráno budu péct znovu. Na návštěvu totiž dorazila čerstvě dvouletá skoroneteř Berenika, kterou vídám jen na fotkách, na živo je to zřídka, max dvakrát v roce. Protože mi ještě navíc do víkendu skočilo pořádání maškarního bálu pro místní děti, nepředpokládala jsem, že bych se se vzácnou návštěvou setkala, ale díky bohu nám vyšlo patnáct minut na to, abychom se alespoň pozdravili, políbali, rádi z toho, že se vidíme. A že stihnu předat ještě jedno sladké minisrdce naší Berys ...



A když Berenika, tak beruška, jak také jinak. Napadl mě dětský motiv, který má ve svém repertoáru moje nejmilejší tričková Katka, k tomu stačilo kousek sluníčka, nebe, trávy a kvítků - za dvě hodiny bylo hotovo od zadělání těsta po poslední přilepení korálku na dort. Ovšem nic z toho se nevyrovná té radosti, když jsem skromný dáreček předávala - a nejásala budoucí majitelka, nýbrž její maminka, která mi padla kolem krku a děkovala a děkovala ... A že prý je to ten nejhezčí dort na světě, co kdy viděla. No nevím, s tím sama za sebe určitě nesouhlasím :-D, ale když to Verča takto cítila ...
Tak nějak vypadalo mé pátečně-sobotně-nedělní pečení pro dvě malé treperendy, které slavily své narozeniny. Naše rodina je v březnu hodně zastoupená, vždyť už tuto sobotu se šedesátin dožívá taťka - ty ale budeme slavit až v květnu. Hned po něm můj nejkrásnější traktorista a v závěsu za ním Ondrášek - tři moji nemilejší chlapi. Jen Honzík, ten si bude muset počkat až do října ... ale on se jistě najde důvod mu něco malého také upatlat. Ostatně, už si u mě objednával tiramisu na "Noc s Anderesem" do školy a uznejte, nesplnit mu takové přání přece nejde :-).
Ááááách to je nádhera. Reny, říkej si co chceš, ale prostě žasnu nad tvým uměním. Ten první dort pro Terezku je fantastický (samozřejmě i ten druhý)...ale z toho prvního by byla moje 3,5 letá neteřinka celá paf.