- Třeba úterky - včerejškem mi sice skončila jóga, kterou jsem si po dvaceti lekcích docela oblíbila, ale zumba po ní stále zůstává. V reálu to vypadá tak, že o půl čtvrté končím v práci a v pět pádím do tělocvičny, kterou opouštím chvíli před osmou večer. Tři hodiny v trapu (díky bohu, že kluci v tento den opečovává babička a já mám tak na starost o dva hladové krky méně).
- Třeba středy - jednou za měsíc se v tu druhou scházíme v šest hodin v zasedačce Obecního úřadu, kde zastupitelujeme dobré dvě hodiny, někdy i déle - přijde na to, co se v obci děje. Málo toho určitě není a to je dobře, jen ten čas, kdyby se uměl natáhnout. S tím pak souvisí jednorázové akce typu "Dětský den" apod., kterým věnuji osobního volna více kvůli přípravám. To se pak kalendář jen červená - nikoliv však studem, nýbrž zadýcháním. Stejně jako já.
- Třeba pátky - to přijdu domů, uvařím pudink, aby stihl schladnout, protože vím, že večer ho budu potřebovat vmíchat do máslové hmoty, neboť peču. Dort. Pátek co pátek, aby na sobotu byl k vyzvednutí. A protože mám své postupy, abych to všechno nechala pěkně uzrát, musím zkrátka načasovat onu dobu tak, aby to všechno klaplo.
- Třeba soboty - už dávno nejsou dopoledne uklízecí, ale právě dortová. Potahovací. Dvě až tři hodiny na dort si zkrátka rezervovat musím, a tak vstávám časně, abych to měla "na pohodu". Do oběda hotové, a to včetně teplé krmě. Teprve potom si můžu lebedit při stírání prachu, luxování atakdále - vždyť to znáte. Máme-li výjimečně v sobotu večer volno, je mi velkou odměnou zapálit svíčky, natáhnout se na gauč a koukat na film s pocitem, že mám kolem sebe čisto, voňavo, uklizeno.
- Třeba neděle jednou za 14 dní, kdy pravidelně jezdíme odpoledne k babi. To je taková milá tradice, která neskončí, dokud ... nepřestane trvat. Jsou to ubohé tři hodiny za dva týdny, kdy můžu být s babičkou, která sice občas "vynechá" a prohodí sem tam něco mimo, ale považte, věk už na to má - v červenci jí bude 81 let! Nikdy nezapomene na neděli napéct buchty a jiné moučníky, na výběr je dost a na výslužku domů mnohdy taky. Je zlatá ♥.
Dny zn. "Natřískané"
18. března 2015 v 16:05 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
ˇUplne tak Ťa vidím...myslím v dobrom...
ide z Teba energia, máš jej na rozdávanie..A rodinka je rada, že má takého člena, ste super?
Tak držím pěsti, ať vyjdou prázdniny a ať se z toho nezcvokatíš! ![]()
Připomíná mi to mne - ale nemám pocit, že bych ty aktivity všechny vymýšlela sama. Každý týden je přeplněn, a není to vyjímka, vždy se tam něco dosadí. Jsem z toho unavená a asi si budu přát někdy třeba k svátku - mít prázdný týden. Myslím tím samozřejmě po práci. ![]()
[1]:Blani, tak držím pěsti při další cukrařině a moc vám také děkuji za krásná slovíčka podpory
[2]:Marci, nevím nevím, jestli rodinka jásá, občas je to spíš štve, řekla bych ... ta moje aktivita
[3]:Bingo!
[4]:Mil, já moc dobře vím, že v tom nejsem sama
[5]:Právě že je to tak, že ještě teď se týdny rýsují prázdně a najednou šup a každý den je něco. A je jen na nás, zda řekneme ano či ne. Já zatím spíš odpovídám kladně
. Krásný den!!!
Renuško máš to jako na kolotoči. Ale je dobře, že se věnuješ tomu co tě baví. A babičky si užívej jak to jde. Já už dávno žádnou nemám. Dny letí čí dál více, jak je člověk pořád v pohybu. Ale to je život a lepší, než se kousat nudou.
. Zdravím Lalušku
[7]: Věrko, to máš pravdu, vše co jsi napsala, je ohromný fakt a já se s dovolením pod to podepisuji ![]()
Reny, jsi v jednom kole, ale podle toho jak to píšeš, tě to baví a to je moc dobře. ![]()
Ten váš kolotoč mi připomíná jednu etapu mého života (krásnou!) Je dobře, že si uvědomujete slovo "chci". Já už , bohužel na to jen vzpomínám,a divím se, kde jsem na to brala čas...

Mimo jiné - dělala jsem první potahovaný dort (díky vám)a nebyla to úplná tragedie... prostě se mám stále co učit ( v mnoha oblastech) Moc vám fandím!