Změna je život ...
16. února 2015 v 16:28 | renuškaKomentáře
Změna je život, Já v práci každý rok měním spolupracovnici. Je to tak udělané a zvykat si taky musím a ne vždy někdo sedne - nebo třeba já jemu. .-)
tak nás bylo v kanceláři 10 lidí, celá redakce jednoho časopisu, musela jsem se naučit uzavřít se ve svém koutě a nevnímat ostatní.
Je to určitě složité, tak hodně síly..
![]()
Reny neboj, většinou to bývá tak, že kdo je ti z kraje protivnej nebo divnej, stane se pak největším kamarádem, uvidíš...
Držím palce, bude to dobré, jde jen o to si na něj zvyknout! ![]()
A nenosí si třeba dobrý svačiny?:)
A přesně takhle si uvědomujeme, že je důležitější soukromí než přepych, že je lepší fungovat v nemoderním skromném příbytku/kanceláři, ale pořád mít klid než sdílet lépe vypadající místnost s kýmkoliv dalším... Teď už to chce jen čas. Buďto to začne být fajn a nebo se ti bude do nekonečna stýskat po soukromí...
Každá změna je ze začátku těžká... já tě naprosto chápu, protože jsem podstoupila nedávno podobnou změnu, jen naopak. Bydlela jsem na kolejích v jednom pidipkojíku s dvěma dalšími spolubydlícími a postrádala jsem jakékoli soukromí. A to nejen při "práci" - tedy při studiu, ale nonstop. Člověk neměl ani chvilku, kdy by byl na pokoji sám a mohl si pustit hudbu, seriál, cokoli - aby to nerušilo spolubydlící. Měla jsme každá jiný režim a nedělalo to moc dobrotu. Proto jsem se odstěhovala na privát do samostatného pokojíku, který mi plně vyhovuje a konečně mám ten svůj klid
Určitě je to těžké změnit zažité pracovní prostředí a soukromí za přítomnost dalšího člověka, který ti nedovolí plně se odreagovat a udělat si pohodlí a pracovní prostředí podle tvých představ. Ale moc doufám a držím pěsti, aby se to brzy změnilo ![]()
Všechno je v lidech. Nic není jednoznačné . Někdy může vadit spolupráce s jedním člověkem a někdy je i kolektiv více lidí bez problémů. Nic se nedá předvídat. Uvidíte, ale vzhledem k vaší (zdá se,že empatii)povaze se dá předpokládat, že nebude problém. Chce to čas...Hodně štěstí!
[1]:Není to trápení, jen takový povzdech ... díky, Heli!
[2]:Asi tak nějak, ani já nemusím být každému po chuti :-/
[3]:Tak to už si vůbec neumím představit, to musí být masakr!
[4]:Mám pocit, že jsem jedna z posledních, co si s pánem vyká a měnit to nehodlám. Už dávno nevěřím - tedy až na výjimky - na přátelství v práci.
[5]:Zpravidla míváme podobné obědy z vývařovny
.
[6]:Čas ukáže ...
[7]:Díky moc. Vzpomínám, že na intru jsme byly ve čtyřech a ty naše povahy také nebylo jednoduché sjednotit, abychom s holkama vycházely. No, uvidíme, nechci z pána dělat bubáka, jen je to prostě o mně, o mý rozcapenosti, o mém zvyku ...
[8]: Díky, Blanko. Zatím se snažím být zdvořilá a nedostatky moc neřešit. Snad se to do hodně náročného období žní všechno doladí, protože jinak jsem prostě v háji ![]()
Uf, no jo, co naděláš. Budiž ti útěchou, že spousta těch, co dělají úředničinu, také nemají soukromí. Třeba moje kancelář je takový průchoďák, že si někdy říkám, kam se na něj hrabe metro ve špičce
.
Jejda, to nezávidím. Celý život jsem měla štěstí na kolegy a kolegyňky. Nedovedu si představit, že bych sdílela kancelář s někým, kdo mi nevyhovuje. Ale nezoufej, třeba bude dobře a chce to jen čas.
Já mám zase problém s jedním občanem, prudí a prudí. Asi si pořídím střelnou zbraň.
Reny, snad ti tohle vypovídání pomohlo.Je mně líto, že se tím trápíš, ale dej tomu šanci. Třeba za pár dní zjistíš, že kolega je fajn společník a za nějakou dobu si řekneš, že je ti teď mnohem líp. :) Držím pěsti.