2. února 2015 v 19:29 | renuška
|
... halekal už onehdy nadutý pan Trautenberk na Anči, když mu podávala onu vynikající krkonošskou polévku. Kdoví, co by řekl na tu moji? My totiž kyselo doma moc rádi a protože k nám v pondělí a ve čtvrtek přijíždí pojízdná pekárna, kde se dá docela snadno koupit už hotový chlebový kvásek, míváme tuhle dobrotu poměrně často. Tedy, tak jednou za měsíc a půl, řekla bych. Milovala jsem ho ostatně už jako malá, když jsem se sestrou jezdívala k babičce a dědovi na hlídání. Dědeček byl polévkový král, takže babi musela nejen denně vařit hlavní jídlo, ale především polévku a právě u prarodičů jsem kyselo jedla poprvé, odtud jsem si přivezla recept a po delší odmlce ho teď konečně mám komu vařit. Pravda, mladší Honzík se vždycky drží za nos, protože nesnáší houby a vůně těch, které je třeba do pokrmu povařit, mu zkrátka vadí. Naštěstí Tomášovi ani Ondrovi se vůně ani chutě jednotlivých surovin nepříčí, naopak - komu by vadila míchaná vajíčka, pěkně osmažený špek nebo kousek slaniny či právě podušené sušené houby? Jen toho nádobí, kdyby tolik nebylo ...

To máte v jednom hrnci (u nás vyhrává pětilitrový nerezák) rozpustit ve vodě kvásek, v druhém uvařit brambory, ve třetím povařit houby, ve čtvrtém osmahnout nejdříve slaninku, tu pak vyndat a na "puštěném" tuku zpěnit dozlatova cibulku, kterou je potom třeba promíchat s vajíčky. Čtyři kastroly, čtyři plotýnky a fůra hlídání. Ale stojí to za to!
Jak stylově to vypadá, když se jídlo podle dávného staročeského receptu podává na talíři po prababičce a pradědovi, kteří z nich dost možná právě kyselo před desítkami let spolu obědvali?
Abych nedopadla jako Anče z Krkonošských pohádek, s octem nakládám opatrně a radši vždy podávám na stůl k dochucení celou lahev - ať si každý sám upraví dle svého. Většinou (za to se musím pochválit) to ale není potřeba :-).
Asi by bylo záhodno napsati recepis, aby si i ti z vás, kteří kyselo neznají (o čemž dost pochybuji), mohli hustou polévku uvařit. Tak tedy:
- Ze všeho nejdřív dejte vařit brambory, ty totiž trvají nejdéle.
- Hned poté postavte na sporák i malý rendlík s cca dvěma hrstmi sušených hub - množství záleží ale spíš na vás. Máte-li rádi více, přidáte, nemáte-li rádi vůbec, nedáte. Ale bude to škoda převeliká, když tam hřiby a jim podobné budou chybět!
- V pětilitrovém hrnci plným do 2/3 teplé vody povaříme kvásek (2 dávky - tak jak to běžně koupíte). Doporučuji rozmíchat v menším množství vody a zbytkem pak dolít. Nezapomínejte míchat, ať se nevytvoří hrudky - z kraje je ještě možné rozmixovat je ponorným mixérem, ale později už by to stálo asi za pendrek. Hotový základ vaříme tak půl hodiny.
- Na rozpálenou pánev dejte najemno nakrájené kousky slaniny nebo špeku (15 - 20 dkg) a pěkně opékejte ve vlastním tuku téměř do křupava.
- Jakmile bude slaninka hotová, vyndejte ji na talíř a na zbylém tuku osmahněte dvě na drobno nakrájené cibule, nechte je restovat do zlatova a poté zalijte osmi vejci (opět podle chuti), přisolte a udělejte klasickou míchanou verzi.
- V tuto dobu už by měly být hotové brambory - zcedit, hotové houby - zcedit, povařený kvas - zalít dvěma 30% smetanami, nechat prohřát, případně zahustit.
- Blížíme se do finále - do pětilitráku dáváme postupně houby, opečenou slaninku i míchaná vajíčka, vše mícháme a opatrně chutnáme, abychom zjistili, zda je třeba sůl či ocet.
- Jdeme podávat - ať si každý sám nandá, kolik brambor i kysela sní, za mě by tam ani brambůrky být nemusely, bohatě si vystačím jen se samotnou polévkou. Toho se ale pořádný chlap nenají, takže nešetřete a zapomeňte na to, že kyselo bývalo jídlem chudých :-) Při dávkách, které doporučuji, se hned vyšplháte ke stokoruně, možná i více. Ovšem stojí to za to.
Možná to vypadá složitě, ale věřte mi, je to poměrně jednoduché jídlo, které by mohli zvládnout i začátečníci. Jen je nutné počítat s tím, že si za celou dobu vaření neodpočinete, pořád je co hlídat, co připravovat, co odklízet z kuchyňské linky. To vás ale nemusí odrazovat, protože výsledný efekt je prostě a jednoduše mňamózní! A pan Trautenberk ať nám klidně políbí šos :-). Však on už si na něj Krakonoš posvítí!
DOBROU CHUŤ!
Ach, když vidím to vajíčko v tom, tu hromadu brambor a úplně si představuju tu geniální nakyslou chuť, úplně slintám. Dobrý kyselo miluju, ale musím se ho naučit sama, protože mamka dělá takový divný, bez řízu a bez vajíčka. Každopádně to podle tohodle receptu zkusím.