Waw. Máme to za sebou. A začalo to přitom tak nevinně ...
Jsem přesvědčená o tom, že nasloucháme-li poctivě těm, na kterých nám záleží a které máme rádi, není téměř možné, aby nám unikly jejich zájmy, touhy, sny, abychom neznali jejich "srdeční záležitosti". A protože se snažím mít uši i srdce neustále dokořán, mohla jsem svému nejdražšímu panu T. zabalit pod stromeček něco, co se sice na první moment do ruky vzít dá, ale ve finále jen vnímáte. Cítíte. Nasáváte. Navíc jsem věděla, že Tom by si pravděpodobně nikdy "tohle" nekoupil, nikdy by do toho neinvestoval peníze, byť už mnohokrát jsem ho přesvědčila o opaku, totiž že zážitky jsou těmi nejlepšími dárky na světě. Pravda, už si zvyká :-). Zvyknout si musel i na to, že jednou za čas je třeba místo džín obléct společenské kalhoty, zvláště jedná-li se o koncert jednoho z nejúžasnějších dirigentů a skladatelů dnešní doby, pana Ennia Morriconeho. Tento nesmírně talentovaný a považte, ve svých 85-ti letech!!! neskutečně čilý a vitální Ital měl včera koncert v O2 aréně v Praze, kde vystupoval společně s Českým národním symfonickým orchestrem, čítajícím včetně pěvců dobrých dvěstě lidí. A bylo to velkolepé, nejvelkolepější.
Nesmíme si nechat kazit dojem tím, že jsme dorazili na poslední chvíli a museli slušně nechat odejít dámu, která nám omylem zasedla místo. Nebo že zůstaly až do konce otevřené vstupní dveře na ochoz, tudíž bylo slyšet každý šramot z chodby, klapání podpatků, vyklízení košů ... to všechno byl docela rušivý element, který nabourával silnou atmosféru koncertu a který se člověk sedící v blízkosti oné "brány" musel snažit ignorovat. Ale jak říkám, nehledejme mouchy, pokaždé se najde něco, co člověku zrovna nesedí, mnohem důležitější je si takovou událost užít, protože už se nikdy nebude opakovat. A přestože Tomáš ještě hodinu před začátkem zrovna nepřekypoval nadšením z toho, co nás čeká (je příznivcem komornějších akcí), ve finále byl moc spokojený a naprosto otevřeně i dojatý, protože se dočkal ... dočkal té své, nejoblíbenější "morikónovky", své "srdeční záležitosti" ♥.
Hlavně kvůli ní jsme tam jeli, té jsme se dočkali, tu jsme s dojetím sdíleli. Spolu ♥.
Já nevím, ale asi mluvím nějakým jazykem kterej je pro ostatní krajně neznámý. Můžu si tu pusu vymluvit a stejně mě nikdo neposlouchá a sny a přání mi neplní. Přeju a závidím. Morriconeho hudba patří mezi klasiku filmového žánru....
[4]:Tak já se s ním seznámila díky určité slabosti pro herce Charlese Bronsona v době kdy nám bylo 16, 17 let a návštěvě filmu patřícího do zlatého fondu westernové kinematografie, Tenkrát na Západě .
Pro jednoho nudná paní z vesnice, pro druhého aktivní maminka. Mám ráda společnost, ale často toužím po naprosté samotě. Mám ráda živo, ale často toužím po klidu. Mám ráda všechno, ale často toužím po ničem. Co ale miluji ze všeho nejvíc, jsou moji dva synové a můj milý. Za ty bych dýchala. ♥
Já nevím, ale asi mluvím nějakým jazykem kterej je pro ostatní krajně neznámý. Můžu si tu pusu vymluvit a stejně mě nikdo neposlouchá a sny a přání mi neplní. Přeju a závidím. Morriconeho hudba patří mezi klasiku filmového žánru....