28. února 2015 v 16:59 | renuška
|
... tedy skoro téměř - budou obdarováni tento víkend dortem z mé dílny. Ano, už zase jsem pekla, už zase jsem páteční večer a sobotní dopoledne trávila u kuchyňské linky, abych potěšila druhé. Z jedné (nastavované vzhledem k poměru forem) várky klasického piškotového těsta s přídavkem vanilkového aroma pro vůni, z jedné várky máslového krému s vanilkovým pudinkem a ze dvou kiwi jsem vytvořila dva moučníky, mířící nedaleko.
Ten hlavní, cyklistický pro čerstvého pětapadesátníka, si u mě před nedávnem objednala kolegyně z práce, které se po každém mém tvůrčím poblouznění chlubím svými výtvory a ona už od počátku vyhrožovala, že mě jednou asi využije. A tak se stalo. Neměla žádné požadavky, jen podotkla, že pán rád jezdí na kole a že je mu tolik, kolik je; zbytek nechala na mně, čemuž jsem byla ráda, protože i takhle už jsem měla co dělat, abych se alespoň částečně tématicky přiblížila osobnosti oslavence. Poněvadž jsem se zapřísáhla, že figurky atakdále dělat fakt nebudu, zavrhla jsem okamžitě možnost vymodelovat panáčka a bicykl - motivy, kterých bývá na podobných dortech docela dost. Naštěstí mi trn z paty vytrhl starší synek Ondra, který navrhl, že by nebylo marné udělat kolo - tedy ne kolo celé, ale "jen" kolo. A tak teda jo, když kolo, tak kolo ...



Opět mě čekala jistá premiéra, vlastně rovnou tři, protože jsem poprvé použila jedlý stříbrný prach, lis na česnek na výrobu trávy a extruder na marcipán, což je takový stroječek s mnoha nástavci, ze kterého po velice razantním tlačení vylézají různě tvarovaní "hadi". V tomto případě jsem díky tomu mohla udělat pravidelné sluneční paprsky a hlavně dráty na ráfku kola. Ehm ... poznali jste, že je to kolo, viďte že ano ... :-).
Jednoduše vytvořená příroda po obvodu už jen dotváří celkový dojem, nic zázračného, jen takové malé hraní si s tvary a barvami.
Podnos si dala kolegyně svůj a i když jsem z počátku měla obavy, aby se vzhledově "netřískal" s hotovým dortem, ve finále jsem z toho měla docela dobrý pocit, protože spolu tihle dva noví kamarádi docela slušně barevně ladí.
Současně s "cyklisťákem" jsem ještě upekla malé, mnou oblíbené, srdceto, opět klučičí, pro zeťáka Vojtu, který taktéž slaví narozeniny a my mu mimo dárku dáme ještě mini dortík jako pozornost. I když jsem se se zdobením jakž takž vypořádala, je mi jasné, že dělat dorty pro chlapy není zdaleka tak zábavné jako tvořit pro ženy. Tam se totiž můžu podstatně víc vyřádit a tak nějak je mi to bližší. Kupodivu :-D.
Vojtovi je samozřejmě víc než jeden rok, svíčka je tam jen jako symbolická záležitost neboli "něco na sfouknutí". Ostatně, na sfouknutí je celý moučníček, je to tak k jednomu kafi, maximálně ještě kousek k čaji, víc ani ň. Přesto doufám, že z něj zeťák bude mít radost a že nad jeho velikostí mávne rukou. Však těch dobrot dostane jistě víc :-D.
Pomalu to vypadá, že nic jiného než pečení už ani nedělám, ale opak je pravdou. Dokud to bude stále jen koníček (jako že to tak prostě zůstane), který mě baví, jsem ochotna mu těch pár hodin týdně věnovat (v tomto případě to bylo cca 5 hodin na dva dorty), ale určitě ne víc. Mám fůru povinností, které je třeba prokládat i odpočinkem, což je i důvod, proč odříkám některé zakázky. Mohu si sama určit, komu, kdy a kolik toho upeču a podle toho vypadá můj diář - do konce března nemám volný víkend :-D. Za týden pro vnučku, za čtrnáct dní pro kamarádku, za tři týdny pro moje dva chlapáky (ale to bude "jen" tiramisu), za čtyři týdny na ples, za osm týdnů pro mou nejlepší přítelkyni na světě, v květnu tátovi k šedesátinám ... a to je zatím vše, přátelé :-).
Já to napíšu krátce a jednoduše. Jsi prostě úžasná! Nechápu, jak někdo zvládne takovou krásu.
