9. ledna 2015 v 16:51 | renuška
|
První a zároveň poslední článek o našem vánočním dárku bude patřit páteční návtěvě ZOO, kam nás lákali hlavně a především bílí tygři. Byť pršelo a země byla i slušně osmekaná, prošli jsme celým zvěřincem pohodově a dokonce jsme viděli i nějaké exempláře. Většina jich sice byla schovaná pod přístřešky nebo jinde, kam člověk nesmí, ale ti otrlí nevlídné počasí ignorovali a nechali nás, ať si je milostivě prohlédneme.
Protože pár kilometrů od našeho domova se nachází velice známá ZOO Safari (Dvůr Králové nad Labem), mohli jsme s libereckou porovnávat a protože se snažím být objektivní a nechci nadržovat ani jedné zahradě, zde je můj názor: ač je ZOO Liberec nejstarší u nás, má určité nedostatky vůči té dvorské, která je zkrátka někde jinde. Pravda, soustřeďuje se jen na zvířata z Afriky, kdežto v Liberci je možné vidět zvířecí obyvatele z různých kontinentů, ale jinak, pohledově, atraktivitou a snad i průchodností se mi zkrátka ta "naše" líbí víc. Na severu jsem byla už podruhé, možná hodně udělal čas výletu, možná že v létě by to - asi určitě - bylo o něčem jiném, ale právě proto, že i ve Dvoře jsme byli v tomto období, mohu docela přesně hodnotit a zkrátka mi to vychází tak, jak píšu.
Aby to nevypadalo tak, že se nám tu nelíbilo, přidávám pár fotek, které svědčí o tom, že i tuhle podívanou jsme si užili. A přestože, jak už jsem psala na začátku, mnoho fauny bylo v nedohlednu, podařilo se mi něco málo nasnímat ...
Některá zvířátka se schovávala a nezbylo nám nic jiného, než si je prohlížet z dálky nebo si o nich jen přečíst, jiná naopak klidně postála a zapózovala :-D
Krásné sovy si vysedávaly na kmenech stromů a naštěstí pletivo nebránilo tomu, abych si je vyfotila ...
... na rozdíl od tvrzeného skla kolem šelem, kde fotoaparát ostře zabíral zapršenou "klec" namísto chlupáče, který pochodoval sem a tam a sem a tam.
V pavilonu exotických plazů a ptactva to bylo o něčem jiném, tam se dalo fotit docela obstojně ...
... ba dokonce pan chocholouš poměrně slušně spolupracoval a opatrně se přibližoval až úplně k nám. To byl zážitek!
A co teprve obří modrásek Ara - to je papoušek! Jak kdyby věděl, že ho pozorujeme, naparoval se, kráčel, tu poskočil, tu ukázal, jak se pije z malé studánky, kterou měl ve svém výběhu a když se nudil, tak hlodal :-).
Lachtani se také nebáli - čile se proháněli v ledové vodě a my jsme u nich vydrželi postát docela dlouho - mohli jsme se na ně dívat nad i pod hladinou, jejich společnost a hravost jsme si užívali.
A pak jsme se konečně dočkali - až na téměř samotném konci prohlídkové trasy byl obří výběh a v něm ... ten největší kočičák, jakého jsem kdy viděla. Mazel nad mazly, tygr bílý. Kdybych mohla, hned bych ho pomazlila, ale obávám se, že na rozdíl ode mě on by se se mnou nemazlil vůbec. Svačina, oběd, večeře a měl by vystaráno :-D.
Cestou ze ZOO procházíme kolem dřevěných soch podobných těm z Velikonočního ostrova a já se setkávám se svou dvojnicí :-). Pěkně si poměříme bříška a rty, rozloučíme se spolu i s celou zahradou a míříme na oběd, kde nás čeká další kuriozita - hned vedle našeho stolu hodují paní herečka Lenka Vlasáková, její manžel a herec Jan Dolanský a jejich děti. Takové malé, avšak milé překvapení :-)
Liberec je město, kterým se dá dle mého názoru projíždět jen za pomocí navigace, zvláště když hledáte konkrétní místo. Tištěné mapy nepomohou, přesně znázorněné cesty na papíře jsou vám houby platné. Pravda, druhý den už jsme s orientovali lépe, ovšem když jsme měli po návštěvě zoologické zahrady přijet do hotelu, kde jsme měli rezervaci, byl to ořech přímo kokosový, který se jen tak rozlousknout nedá. Ještě že se najdou ochotní lidé, kteří nám poradili a my jsme tak mohli včas dorazit do bývalého loveckého zámečku ORION, kde jsme po tři dny bydleli, po dvě noci spali, snídali i večeřeli, prostě kde jsme měli dostatečné zázemí k tomu, abychom si mohli užívat všeho dosyta.
Nádherná hala s otevřeným krbem nás doslova okouzlila. Hůř jsme si museli zvykat na přítmí, které bylo všude, i na pokojích. Jinak jsme byli ale moc spokojení.
A když pak ze soboty na neděli napadl sníh a citelně se ochladilo, konečně jsme si připadali jako na horách - však kousek nad námi byl skiareál Bedřichov, tam se museli lyžaři mít úplně parádně!
Závěrem snad jen pár slov - víte, měla jsem strach, když jsem svému milému navrhovala tento typ společného dárku, protože děti přece jen touží spíš po hračkách nebo něčem jiném, ale nakonec se ukázalo, že mé obavy byly plané. Ondra byl nadšený už dopředu, protože jsem to konzultovala i s ním, a Honzík? Ten si nás krásně užil dohromady, bylo kouzelné ho pozorovat při snídani, nad kterou se rozplýval, naučil se hrát žolíky a směle nám konkuroval, vychutnával si sníh ... vůbec mu nevadilo, že místo "tvrdých dárků" dostal jako hlavní takový, který se nedá vzít do rukou, ale "jen" do srdce a do vzpomínek. A já doufám a snad i věřím, že na to on ani my ostatní nikdy nezapomeneme a že to určitě nebyla naše poslední společná dovolená, ba naopak že to byla jedna z těch prvních ♥.
Měl jsem tu čest navštívit Libereckou Zoo a musím říct, že je opravdu moc krásná.
Fotky se opravdu povedly a co se týče toho tvrzeného skla, to je opravdový mor na focení. 