8. prosince 2014 v 16:00 | renuška
|
... aneb zastávka první na našem třídenním adventním trajdačení po krásách země České ...
Pokaždé, když se mým milým panem T. vydáme někam na delší výlet, snažím se najít taková místa, která nabízejí k vidění něco zajímavého, neobvyklého, zkrátka že co stojí za to je poznat blíž. Po cestě do Golčova Jeníkova, nedaleko něhož jsme měli po dvě noci spávat, jsme mimojiné míjeli i město Chrudim, kde se určitě vyplatí zastavit v
muzeu loutek. Marně jsem si zkoušela vybavit, zda jsem tu v dobách svého dětství byla se školou na výlětě či nikoliv, mlhavé vzpomínky mi však říkaly, že ano. Přesto jsem u každé vitríny byla překvapená originalitou, dokonalostí, půvabností, jedinečností každé jedné loutky, maňáska, marionetty ... Je vidět, že je zde o expozici s láskou postaráno a i když jsme v páteční poledne byli jedinými návštěvníky, věnovali jsme všem pokladům dost pozornosti.

Muzeum se nachází nedaleko centra města Chrudim, v tzv. "Mydlářovském domě", nádherné zrestaurované stavbě, která upoutala naši pozoronost ještě dřív, než jsme zjisitili, že je to zároveň cíl naší krátké návštěvy východočeského města.
Loutky stokrát jinak - tuzemské, zahraniční, moderní, dávné, z rukou profesionálů i amatérů, šklebící, milé, zlé, vřelé ... ožívají až tehdy, když si je vezme do parády člověk, ale všechny mají duši i v momentě, když nic nedělají ...
Bez dovolení cizince za plátnem se s ním zvěčňuji ...
Kuriozní a hravě dětské pak bylo čínské vodní divadlo, které jsme si mohli zkusit sami zahrát s vyřezávanými loutkami na bambusové tyči ... já v roli diváka a fotografa, Tomáš coby herec ... pohádka o zlaté rybce, která plnila přání a dokázala zabránit i zlé obří rybě, aby zelenou rybku sežrala, bylo na světě "cobydup" :-).
Zastávka za pohádkou trvala asi hodinu, tedy tak akorát - sami jsme si určovali, jak dlouho se kde zdržíme, mohli jsme fotit dle libosti, v jedné z mnoha místností jsme mohli pozorovat Chrudim přes barevná sklíčka, jinde sledovat staré televizní loutkové vysílání a kdybychom neměli namířeno ještě jinam, mohli jsme si i ve společnosti dřeváčků vypít kávu. A vůbec nevadilo, že už jsme dávno velcí, že tento typ výstavy je spíš pro děti - naopak, rádi jsme se těmi dětmi na chvíli zase stali. Až budete mít někdy cestu tímto směrem, zkuste se do Muzea loutkářských kultur taky vydat - tuhle návštěvu vám vřele doporučuji :-).
Leta přes Chrudim jezdíme, párkrát jsem ve městě taky byla ale nikdy ne v tomhle muzeu. Tak děti už jsou hodně odrostlé aby jsme si tam s nima udělai výlet ale jak na ten Mydlářův dům koukám sdtál by za to sám o sobě.....