1. prosince 2014 v 16:36 | renuška
|
Už jsem si myslela, že to při tom shonu, co posledních 14 dní mám, ani nestihnu. Při nedávném zjištění, že první volnou sobotu budu mít až 20. prosince, jsem se zděsila, ale byl to jen chvilkový pocit, který vystřídalo nadšení z důvodů, kvůli kterým budu následující víkendy tak zaneprázdněná. Počínaje tím, který mám(e) úspěšně za sebou - čili Mikulášskou besídkou, která dopadla dle mých i ostatních názorů velmi dobře. Hip hip hurá. Další víkend, tedy ten první prosincový, máme s Tomášem rezervovaný pro tradiční adventní relax, na který se už nesmírně moc těším. Je to taková naše společná odměna za to, že přes celý rok nemůžeme strávit nikde více dní než jeden kvůli naší práci. No a před třetí adventní nedělí naše dámská jízda vyrazí na vánoční trhy do Wroclawi - loni to byly Drážďany a tentokrát padl los na Polsko. Takže samé krásné záležitosti, které budou jistě zdrojem mnoha úžasných zážitků, fotek, vzpomínek, prostě kus zpestření našich životů.
Ale špatně by se mi odjíždělo i vracelo z domova, který by už nyní nevoněl vánoční atmosférou, tak jsem narychlo pootevírala krabice s dekoracemi, umyla okna a polepila je sněhovými vločkami, kluci snesli z půdy sáně a došlo i na plamínek první adventní svíčky ...
Kuchyňský lustr je vděčným nosičem kdejaké parády a po zkušenosti z velikonočního zdobení už jsme společně s Honzíkem docela v pohodě navěsili vánoční ozdoby - jen tak, cik cak, ale ve výsledku příjemné odekorování, které kuchyni ničím neublíží a kousek vánoc si tak pustíme i sem.
Nejvíce vyzdobenou místností je totiž náš obývák. Začala jsem adventním svícnem a pokračovala jednoduchou změnou stropního svítidla, kam ještě časem přibyde zavěšené jmelí. S tím ale ještě pár dní počkám, aby mi dřív, než přijde Ježíšek, nezrezatělo a nezošklivělo. Zatím musí stačit srdéčkové naušnice :-).
Sáně už znáte z loňska - pořídila jsem je v bazaru a jako vánoční dekorace se nesmírně osvědčily. Letos jsem si s dovolením vypůjčila dva shozené parohy našeho Ferdy, díky kterým jsem zaplnila skoro celou plochu, takže se mi tam jen tak tak vešel květináč se zakrslým stromkem a párek sobů z Tchiba. Největší radost má z nového kousku náš Viki, který se pod saněmi s umělou kožešinou moc rád schovává :-).
A večer to přišlo ... rozsvítili jsme si ministromek, ale hlavně zapálili tu první adventní v misce sedící paní svíčku. I kdyby člověk "svíčkoval" celoročně, i kdyby mu to v bytě vonělo kdejakým aroma, stejně se nic nevyrovná tomuhle plamínku. Tomu prvnímu, který slibuje ...
Asi se budu opakovat, ale vánoce mám ráda. Miluji jejich chuť, vůni, laskavost, nejsem tím, který handrkuje nad komerčností a neomaleností obchodníků, naopak ráda vybírám dárky těm, kteří jsou mým životem, které bych nevyměnila za nic na světě. Asi nikdy ze mě nevyprchá taková ta dětská jiskra, to tetelení se z příchodu Ježíška, jsem prostě pořád trochu naivní malá renuška, která sice už dávno vyrostla z kočárku a plínek, ale v určitých chvílích zapomíná být dospělá. Což občas není vůbec na škodu.
Tak krásný první adventní týden, moji milí, a mějte se rádi ♥.
Z fotek přímo sálá vánoční atmosféra, je to velmi příjemné.