11. prosince 2014 v 16:03 | renuška
|
Tedy do Kutné Hory do Chrámu sv. Barbory - právě tam jsme měli namířeno v sobotu před druhou adventní nedělí. Původní plán zněl - projít si trhy, nasát vánoční atmosféru, dát si svařené víno, pokochat se náměstím a rovnou čarou vpřed po starých uličkách dojít až výše zmíněné kulturní památce. To vše za jasného mrazivého dne, který rozněžní vločky snášející se na zem ... Realita? Trhy proběhly velice rychle, protože stánků bylo poskrovnu, místo svařeného vína si pan T. dal pod deštníkem jednu poctivou jitrnici, náměstím jsme se - pravda - pokochali, a to stejně jako uličkami, které nás dovedly až do cíle, to vše za vydatného deště, který sice padal na zem v drobných kapkách, ale hustě a intenzivně. Takže vlastně bylo dobře, že část mého plánu nevyšla, protože kdyby do toho mělo mrznout, mohli bychom dopadnout mnohem hůř než že jsme jen zmokli. Což se sice k vánocům moc nehodí, ale pro tu krásu, která nás čekala, se dá ledasco přejít mávnutím ruky :-).

Úzké i širší, "kočičími hlavami" dlážděné cesty mezi původní zástavbou města, krásná zákoutí, romantická místa ... i o tom je Kutná Hora.
Cestou k chrámu míjíme kostel sv. Jakuba, který rozhodně zasluhuje pozornost návštěvníků města, už jen pro jeho velikost. Žádný drobeček to totiž není! Navíc už od něj je dobře vidět jak na Muzeum stříbra, kde se konala výstava historických hraček a zároveň zde probíhaly adventní trhy, ale také na samotnou "Barboru", jejíž věžičky nelze přehlédnout ...
Už když jsme přicházeli po mostě lemovaném sochami k té neskonale krásné stavbě, žasli jsme. A pak, když jsme stáli pod ní a obcházeli ji ze všech stran, opakoval se náš pocit ještě několikrát. Je to unikát! Dokonalost! Rarita! Obdivuji ty, kteří dokázali tuhle nádheru postavit. Jen těžko se hledají slova, která by trefně Chrám sv. Barbory popsala - to se prostě musí vidět.
Protože se uvnitř mohlo fotit pouze bez blesku, jsou fotky takové, jaké jsou. Ale já z nich má radost i přes jejich tmavší mlhavou clonu.
Když jsme vstoupili dovnitř, nevěděli jsme, kam se dřív dívat, jestli po malých oltářích nebo rovnou obdivovat ten hlavní, četli jsme věnování u barevných vitráží, opatrně se dotýkali lavic a hlavně jsme mohli zapálit svíčku za ty, na které jsme oba mysleli.
Kutná Hora nabízí mnohem více památek, které zvídavý turista může navštívit, my jsme ale zcela úmyslně vynechali např. světoznámou Kostnici a mnohem radši jsme pobyli právě v chrámu. A i když jsme cestou tam i zpátky museli nad hlavou nést paraple, i když fotky nejsou jasné, chybí jim barevnost, která za denního světla v létě je úplně o něčem jiném, jsem ráda. Za to, že jsem se mohla podívat do města s dávnou historií a s člověkem, který mě celou dobu držel za ruku, povídal si se mnou, sdíleli jsme své dojmy a zkrátka ... byli jsme tu spolu ♥.
Wau, nádherné fotky =o)