22. prosince 2014 v 15:49 | renuška
|
Právě dnes je to deset let, co se narodila moje první neteř, Danielka. Pro Honzu, kterému byl tou dobou už rok a čtvrt, a pro téměř čtyřletého Ondru to byla a je jejich první sestřenice, po níž nasledovaly ještě Lucinka - Dájina sestřička a Eliška (z druhé pokrevní linie, tedy z tatínkovy strany). Je vážně neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí, jak nám děti rostou před očima a jak už dávno neplatí, že jsou to nevinná stvoření, která si chtějí jen hrát a mazlit se. Kdepak! Když se tahle parta sejde dohromady, nikdy z toho nevyjde nic menšího než pěkná lumpárna doprovázená huronským smíchem a řehtáním, které je slyšet i přes dvoje zavřené dveře. Že je to někdy nad naše nervy, to je, ale přesto jsou to zlatíčka, bez kterých si svůj život nikdo z nás už neumí představit.
Proto bylo celkem samozřejmé, když za mnou nedávno Dája přišla, že by k narozeninám chtěla dort, že jsem jí vyhověla. A to včetně jejího přání, aby nebyl ani růžový, ani fialový, ale pěkně po holčičím, "do modra, teto, prosím!" :-) Inu, proč ne, nápad jsem si v hlavě nosila už pěkných pár měsíců a jen jsem čekala na příležitost ho využít. Stačily mi k tomu tři gelové barvy, dostatek potahové hmoty a samozřejmě základ, tentokrát oříškový korpus s vanilkovým krémem, borůvkami a malinami. A místo svíček pořádný ohňostroj ...



Naštěstí už dávno neplatí, že "zelená a modrá pro blázny je dobrá". Mám totiž tuhle kombinaci barev moc ráda. Je svěží, příjemná na oči a když se dají různé odstíny spolu dohromady, vůbec to nevypadá zle. Tedy alespoň dle mého názoru. Stejně tak proužky s puntíky vůbec nemusí vypadat špatně, pro malou slečnu to ve výsledku vytváří veselý a hravý dort, což bylo i mým úmyslem. Jedinou mouchou se jeví špatný řezák, který nechává "chlupaté" kraje, které lze obzvláště dobře vidět na proužcích. I když jsem zkoušela zahlazovat, moc platné to nebylo.
Danielce jsme gratulovali u babičky (její "pra") a tak jsme si velkou oslavu užili opravdu všichni. Jen jsme pak museli po obrprskavce větrat - těžký vzduch je pro babiččino špatné dýchání hodně nepříjemný. Ovšem efekt samotný zapůsobil na jedničku.
Tentokrát se podařilo moučník vyfotit i na řezu. V průměru měl před potažením 17 cm, na výšku asi také tak. Na středu korpusu se prolévají oříškové a klasické piškotové těsto, vanilkový krém je obarvený od borůvek i domácích malin, které jako osvěžení sladkého dortu chutnají skvěle.
Pokud se nemýlím, čeká mě teď dortová pauza až do března, kdy toho zase bude víc. Ondrášek sfoukne už čtrnáctou svíčku, Tomáš dvaapadesátou a hlavně táta, ten bude mít šedesátiny. Je to myslivec tělem i duší, pracuje s oranžovým nakladačem JCB, takže je asi zřejmé, kam se mé tvůrčí schopnosti budou ubírat. Ale jak říkám, na to mám ještě dobré dva a půl měsíce času a věřte mi, že si dám docela ráda pauzu a budu chytat inspiraci, kde se dá. Především pak proto, abych se třeba dočkala stejných slov jako od Dáji, které když jsem říkala, že doufám, že jí bude dortík ode mně chutnat, tak ona jen slabounce zašeptala: "Od tebe, teto, vždycky." ♥
Krásný dort! A Danielce blahopřeju. Můj syn slavil desáté narozeniny včera, ale svíčku jsme mu zapíchli do pizzy