18. listopadu 2014 v 16:02 | renuška
|
... ale radši jsem se na to měla vykašlat hned ze začátku. Protože to nešlo. Od korpusu, přes krém až po potahování. Jen paličatost a touha za každou cenu dokončit dílo zkázy mě hnaly dál a dál. Ale nakonec jsem to dala.
korpus: vanilkovo kakaový s tím, že původně to mělo být "alá" mramorované, ale dopadlo to tak, že váha mi přestala při odvažování mouky měřit, takže jí tam asi bylo víc a ve finále kakaová hmota zůstala uprostřed obou korpusů a i přes vidličkové hrátky syrového těsta obou barev k prolnutí nedošlo.
- krém: čokoládový s hoblinkami nugátové Orion čokolády - poněkud přeslazený, ale ušel. Chutnal i kocourovi, který ho ve spíži objevil a něco málo slízal. Naštěstí se dalo zakamuflovat, ale s odřenýma ušima a vytočeným výrazem v mé tváři.
- potahovka: opět Pasta Dama Stella, část obarvená červenou gelovou barvou, představy úžasné, realizace horší - musím si pořídit lepší formy, které v případě dvouposchoďového dortu nechávají více volna pro tvoření. Na vlnky zbylo totiž málo místa, což se v závěru ukázalo jako štěstí, protože mi hmota postupně ubývala a ubývala a ubývala a já mlela z posledního, abych vše vůbec dokončila.
- třešnička na dortu v podobě fontány, tak ta mi udělala opravdovou radost ... jediná :-)
- i přes všechny "nehody" byl dort nakonec spořádán a chválen, což prostě nechápu, ale budiž! Příště se nesmím tolik snažit ... asi ...


Dvoupatrák byl vyráběn pro mé dva milé novomanžele, jejichž svatbu jsem v srpnu nestihla kvůli naší dovolené. Takže teprve nyní mohla "snacha" se "synem" dostat kousek sladkého od renušky.
Poprvé jsem dělala růže ... našla jsem si úžasné webovky, kde paní krůček po krůčku tyhle kytičky tvoří, jenže! Ona má asi jiný materiál a ne měkkou hmotu, která mi kvetla před očima a já měla co dělat, abych kvítka umotala a hned dala chladit. Pak už to bylo v pohodě.
Kuličky zdobící cukrové už znáte, s těmi to jde jedna báseň i za použití gelových nehtů, no a červená rádobysrdéčka jako lentilky také docela dobře doladily celkový vzhled dortu.
Dortová rachejtle na místě činu - prskala asi minutu a bylo to opravdu efektní, mám ještě dvě a škoda, že nebyla, když jsem dělala dort pro Honzíka. Měla jsem z ní totiž strach ... úplně zbytečně, což už teď vím.
Měla jsem pro vás připravenou ještě koláž nepovedených míst na moučníku, ale nakonec jsem si řekla, že už toho hanlivého hněvání na mou práci dopadlo dost, takže špatné spoje, varhánky na hmotě a nesouměrné vlnobití neuvidíte. Radši vám někdy příště ukážu dva malé prcky pro dva Ondřeje - mého nejmilovanějšího staršího syna a tím druhým je skvělý soused, "bratr" a "švagr" v jednom - ale to bude ještě chvílit trvat, nejméně do konce listopadu, kdy kluci slaví svátek. Do té doby můžu čile duševně trénovat a přemýšlet, jak se zdokonalovat - potřebuji to totiž víc než dost :-).
Renuška, to je krááása...a ja Ti tlieskam...si šikulka
