30. října 2014 v 16:01 | renuška
|
Letošní 28. říjen nebyl jen 11. narozeninovým dnem našeho Honzíka, ale také dnem, který měl předem domluvený program v případě, že budeme všichni doma. A byli jsme, hurá hurá hurá.
K tomu jet tam, kam jsme se nakonec vydali, přispěl i nedávno vysílaný, mnou velice oblíbený film s Meryl Streep a Clintem Eastwoodem - Madisonské mosty. Je to romantika jako hrom a já jsem moc ráda, že ji se mnou sdílí můj nejkrásnější traktorista; červené knihovně se nikterak nevyhýbá, tudíž se mnou poctivě od začátku do konce prožíval krátkou, ale o to intenzivnější lovestory vdané ženy a svobodomyslného fotodokumentaristy, kteří si byli osudem souzeni. Po závěrečných titulcích a otření slzavého údolí mi Tomáš řekl, že podobné zakryté mosty existují i tady v Čechách a že to od nás z domů není ani nijak daleko. Stačí si zajet do Úpice, města nedaleko Trutnova, kam jsem už delší dobu cestu plánovala tak či tak - chtěla jsem navštívit hvězdárnu. Tudíž jsme kousky skládačky dali dohromady a vznikl z toho úžasný výlet :-).

Auto jsme zaparkovali na náměstí, kterému dominuje překrásný kostel sv. Jakuba Většího z roku 1350 (tehdy ještě v původní dřevěné podobě). Před ním stojí skromný, ale přesto půvabný Mariánský sloup z roku 1724 a celé tohle "zátiší" vypadá opravdu velice dobře. Zvláště je-li tak krásné slunečné počasí a kontrast světlé stavby se sytě modrou oblohou na diváka funguje jako magnet ...
Ostatně modré nebe bylo skvělým pozadím i prostým suchým travinám, kterých bylo podél luční pěšiny, po které jsme šli ke hvězdárně, hojně. Nebylo kam spěchat, proto jsem využila všech okolností a fotila a fotila a fotila ...
A jsme tady. Známá "Hvězdárna v Úpici" zaměřená hlavně na pozorování slunce (a kromě jiného i na mnoho dalších zemských a vesmírných aktivit). Dostali jsme téměř dvouhodinovou přednášku od nadšence a provozovatele v jednom, dozvěděli jsme se spousty informací o planetách, hvězdách, zemětřesení, radonu, ale hlavně o sluníčku (takhle mile o něm pan průvodce mluvil). Pozorovali jsme skrze velikánský dalekohled erupce na žhavé kouli a poslouchali tu více, tu méně známé znalosti muže, který tímto oborem žije.
Po absolvování prohlídky jsme se celí hladoví vydali na oběd a poté už jsme nedočkavě projížděli okolí města, protože podle Tomášových pamětí "tady někde" musí být ty mosty. Chvíli nám to dalo, ale nakonec jsme ten slibovaný unikát našli:
Jedná se o původní dřevěnou lávku v Havlovicích, která po úpravách ještě nyní slouží i k přejíždění aut, o čemž jsme se během několika pár minut, co jsme zde pobyli, přesvědčili nejméně pětkrát. Malé i velké vozy, kola, bruslaři ... provoz tu byl docela rušný. A já viděla svůj první "Madisonský most" a byla jsem moc nadšená :-).
O několik kilometrů dál jsme objevili další zastřešenou lávku, tentokráte jen pro pěší a cyklisty. I ta prošla několika rekonstrukcemi, za což jsem moc ráda, protože by byla velká škoda tuhle stavbu nechat zničit. Už jen kvůli tomu láskyplnému vyznání, které jsme tu objevili :-).
Takový obyčejný výlet, dalo by se říct, ale on zase tak obyčejný nebyl. Viděli jsme až tam, kam běžné oko nedohlédne, prošli jsme se po mostech, které pamatují dávné časy, ostré říjnové slunce nás hřálo stejně jako dobrá nálada, kterou jsme podpořili ještě návštěvou vyhlášené kavárny. Na svátečním dni nebylo nic špatného - naopak. Užili jsme si ho náramně a hlavně všichni spolu, což je pro mě čím dál tím víc důležitější. A i když máme ještě 365 dní k dobru, už teď přemýšlím, kam vyrazíme 28.10.2015, až bude Honzovi čerstvých dvanáct let :-).
opravdu, pěkný a zajímavý výlet, ty fotky jsou úžasné....