Platonická lásko!
3. října 2014 v 10:20 | renuška | Přišla MúzaByla jsi tou na začátku,
konkurencí pro pohádku
o
"žili spolu až do smrti
a jestli neumřeli ..."
Ty cinkylinky zvonky štěstí,
co v uších necháš znít a hrát.
Prý je to tak ... akorát.
Jsi vlastně lhářka do kapes,
a sami si tě do nich vkládají
ti, kteří radši
lásku snovou
mají než tu opravdovou
a za masku se schovají,
že prý jim to tak stačí.
Ostatně, tohle je tvá role,
být světem přání
k nesplnění,
být knihou tužeb
lidských citů,
jež mluví k panu
Jemilítu
a on jim suše vyjeví ...
... že milovat jde různě.
Dravě - hravě - vážně - smutně,
lehce - nutně - ruku v ruce,
božsky - sladce - hořce - planně,
srdečně a odhodlaně.
Napořád či sporadicky,
bohužel ...
... i platonicky.
A jen těžko soudit,
zda vyhrál ten, co jenom snil
či ten, kterýž
nelenil
a sáhl pro své šanci.
I za cenu zklamání
vykřičel své vyznání
do světa světů,
ze srdce srdcí.
Z kapsy Tě vytáhl
a vypustil,
k životu probudil,
jak bílou holubici ...
Komentáře
Reni, tohle Ti vždycky šlo! Slova jež mají hlavu a patu (a které se mě tolik týkají!!!) a přitom je to tak lehké a krásné... ![]()
Reni, ty umíš tak krásně slovy vyjádřit, to co jiní je cítí a slova pro to nenacházejí. Mluvíš mi z duše, duše moje.