23. října 2014 v 16:25 | renuška
|
Kancelář mám sice max dva na dva, sotva se ke mně vejdou ještě další dva lidé a to musí stát!!!, ale jinak je u mě docela živo. Zvláště proto, že mimo náhradních dílů pro zemědělskou techniku prodáváme i oleje a jiná maziva vč. nemrznoucí kapaliny do chladiče či vody do ostřikovačů, čehož využívá široká veřejnost. Tedy široká tak akorát, aby se ke mě do špeluňky vešla. A že to jsou někdy díla, to tedy jsou.
Například dnes ... přijel pán, který se tu tak dvakrát třikrát do roka otočí, tyká mi naprosto bez okolků, se vším je ráz na ráz hotový, na zem položí lahev vína a ještě poděkuje za účet. Je to sice takový hromburác, hned ho je všude plno hlavně díky jeho hlasitému projevu, ale jinak je to docela neškodný mužík, který prostě jen potřebuje posluchače. Proti němu - s prominutím - vidlák ze sousedství je úplný ... no vidlák. Tyká mi taky, ale u něj mi to nesmírně vadí. Už jen proto, že je to skutečně téměř soused, který si o sobě naivně myslí, jak je vtipný a sexy a boy, ale bohužel ... necítím z něj vůbec nic, maximálně tak odér od koní, proti kterým jinak vůbec nic nemám. No a když mi tenhle frajer libový strká pětistovku před nos tak, že nevidím ani na paragon, který vypisuji, je to opravdu obchod na úrovni. Jediné štěstí, že sáhl pro drobné, jinak bych na něj byla vysazená ještě víc.
Stejně jako na typ lidí (pánové, omlouvám se, ale protože pro tento typ zboží chodí převážně mužští, apeluji právě na ně), kteří mi vejdou do kanceláře, nahlásí, že chtějí olej, kterého máme hromadu druhů, ale oni NEVĚDÍ. A když zjistí, hned se ptají, co to bude stát. Přitom jasně vidí, že teprve tahám bloček s daňovými doklady na stůl a hodlám vypisovat, co že se a hlavně ZA KOLIK bude prodávat. Už dávno nemám tu trpělivost se hezky usmát a říct, že zatím nevím, že to musím spočítat. Teď pouze NEVÍM. Takže vlastně nevíme nikdo - oni na začátku, já na konci. Naštěstí to vždycky dopadne dobře - zaplatí a nashledanou.
Pak je tu ještě jedna sorta lidí. Ale to musím zpátky k popisu mé "kanceláře". Dva na dva, to už víte, a aby na mě bylo vidět, mám vedle dveří ještě takové okno okýnečko z plexiskla. Logicky, když už někdo ví, že v kukani sedí účetní, při dobrém vychování zaklepe a vstoupí, při špatném vtrhne a při imbecilním na mě mluví skrz to PLNÉ okénko a myslí si, že ho slyším. Pochopitelně i tady už má trpělivost za sedm let utrpěla na újmě - jen rukou naznačím, aby jaksi popošel dva kroky vlevo a otevřel si. To abych ho lépe slyšela. A slibuji, že na rozdíl od vlka Karkulky zákazníky nekoušu ani nežeru. Ačkoliv ... všeho do času :-D.
Svoji práci mám ráda. Jsem za společnost lidí vděčná, o to víc pak vyhledávám klid a ticho. Ovšem někdy, někdy bych uvítala mít tu možnost aplikovat na některých zákaznících nejen roubíky do úst, ale i litry parfému a úplně nejvíc - ale to jen v krajních případech - prokázání, že prošli všech 8 (9) tříd základní školy. Protože, a to mi věřte, mnohdy tomu jejich vystupování vážně nenaznačuje. Díky bohu je jich však menšina, těch normálních klientů je podstatně, podstatně víc :-).
Ó jak tě chápu! Po dvaceti letech prodávání vím o čem je řeč. A jak je vidět za posledních patnáct let se vůbec nic nezměnilo .....