10. října 2014 v 16:20 | renuška
|
Nikoliv na to krkonošské, tam patří úplně jiné dobroty, ale na kyselo jako na kyselé. Jako na naložené. Jako na zelí. Protože to my můžeme a já díky tchýni, se kterou jsem "šlapala" každý podzim, umím vlastní zelí připravit tak, aby se pěkně vykvasilo a bylo eňoňůňo. Žádné složitosti, žádné laprcajky kolem.
Zeláček jsem poctivě vydrbala, cibuli nachystala ...
... žádné krájení nadrobno, zelí snese hrubší kostičky. Od oka soli, tak půl kila, možná trošku víc, pytlík kmínu, 15 kilo zelí čerstvě krouhaného, nohu pořádně obalit fólií a mohlo se začít.
... a že to jde i s gelovýma nehtama, o tom žádná. Tahle hlávka pro "dceru" je toho důkazem, dělala mi společnost po celou dobu šlapání stejně jako Ondra, kterého jsem požádala o spolupráci. Bilancovat ve výškách na jedné noze mi dost dobře nešlo a potřebovala jsem tudíž pořádnou chlapskou oporu :-).
Z počátku se nezdálo, ale nakonec šťávy pustilo, až přetékala ... I obavy z většího množství hmoty byly téměř zbytečné a až na dvě malé misky, které jsme si odnesli domů naplněné zbytkem syrového zelí, se celá dávka do zeláčku vešla. Teď už jen vydržet, než začne pěkně kvasit, mňam!
Někdo přidává kopr, jiný hořčičné semínko, každý nakládá zelí jinak. Já jsem naučená takhle a jsem za to moc ráda. Stejně tak za recept, který taktéž pochází od bývalé tchýně, která je teď už sice "jen" babičkou mých kluků, ale troufám si tvrdit, že mezi sebou máme nyní lepší vztahy než kdykoliv předtím.
ZELNÉ PLACKY PODLE ANDULKY
Pustíte-li se do kuchtění a použijete kupované kysané zelí, nic se nestane. Ale až ochutnáte stejný pokrm s domácím produktem, poznáte ten rozdíl, tudíž pokud máte možnost přivézt si třeba z venkova od příbuzných nebo od známých sklenici, neváhejte a berte. A to všema deseti :-D. Dobrou chuť a kyseláčům zdar!
Malinko závidím, nemám doma prostor, kde by mohlo zelí kvasit. přece jen ta "vůně" v celém domě není úplně příjemná, tak nakládám zelí do sklenic s pomocí chemie, ale není to ono. Jinak jako dítě jsem šlapala zelí velikém sudu oběma nohama. Sod to byl obrovský, koukala mi jen hlava, když jsem byla na dně a to už jsem měřila tak metr dvacet.