27. října 2014 v 13:37 | renuška
|
... my máme přání jediný:
"... zabereme hej hou, taháme kameny, a ty co nejdou, rozdrtíme pěstí!"
Kdepak slavná "svěrákovka", ta se pro našeho oslavence sice hodí, ale zdaleka nedosahuje kvalit jako poctivý český rock´n roll, konkrétně archív Honzovy nejmilejší kapely Kabát. Ostatně právě tahle skupina byla jasným bodem už při volbě jednoho z dárků k jedenáctým narozeninám mladšího syna, respektive inspirací při výrobě dalšího mého pokusdortu. Vše v rámci tajemnosti nejtajemnější, to samozřejmě. Jediným přáním Hanýska bylo, aby dostal moje "tiramisu". Jenže protože tento typ moučníku nejde jen tak potáhnout, musela si maminka chvíli pohrát a pracovat tentokrát úplně jinak, než jak tomu bylo dosud. Žádné pečení korpusu, piškoty od Opávie to jistily. Domácí krém do rádoby italské pochoutky vznikl z tvarohu a zakysané smetany, trocha cukru, doplnit od oka kakaem, kafem a základ byl na světě. Dostal 24 hodin na to, aby pěkně odležel a ztuhl, což se zadařilo a já mohla druhý den pokračovat v krasojízdě. Po odstranění formy jsem celý povrch pokladla další vrstvou koupených piškotek, na ty jsem rozetřela známý vanilkovomáslový krém, který má potahová hmota ráda. Pak už jen stačilo rozválet "černobílý homemade mramor" a dort potáhnout. Následovalo vyřezávání plamenů, kde jsem opět zkoušela efekt prolínání dvou barev - červené a oranžové, což šlo docela dobře. Ovšem to nejhorší, to mě teprve čekalo. Logo kapely KABÁT. Obrázek byl naštěstí ke stažení na jejich oficiálních stránkách, takže pro jistotu dvakrát vytisknout a teď už jen vymyslet, jak na to. Nakonec i tohle dopadlo dobře. Spodní souvislý podklad v bílé a jednotlivě podle šablony vyřezávaná červená písmenka se vyklubala na svět přesně tak, jak jsem doufala. Jakou já měla radost, to se ani nedá říct. Natož napsat. Fakt jsem si zavýskala, protože se mi podařilo opět překonat své obavy a dokázat si, že všechno jde, když se chce. K dotažení celku pak už stačilo jen napíchat jedenáct červenobílých svíček a dílo bylo na světě. Jupíjej :-).




Velký pan oslavenec ♥
Ten čas letí opravdu zběsile, vždyť je to teprve nedávno, když jsme staršího Ondráška nechali babičce na hlídání a ještě před šestou odjížděli směr nemocnice, kde se za čtyři hodiny na svět rozkřičel Honzík. Už coby těhotná jsem si často pouštěla právě Kabáty a vzpomínám si, že v čase Honzova narození zrovna vycházelo jejich nové CD "Dole v dole", které mi tehdy manžel přinesl do porodnice. Právě titulní písničku z téhle desky jsem Hanýskovi včera zpívala , protože je to jedna z jeho nejoblíbenějších a protože k němu prostě patří :-).
Některé dorty se pečou hůř, některé lépe. U některých vím, jak mají vypadat, u některých improvizuji. Kabátí dort byl ale jasnou volbou už když jsem poprvé vyzkoušela práci s potahovou hmotou a zjistila jsem, že to jde. Že se můžu vypracovat a zdokonalovat a učit a vůbec. Tenhle dárek byl dělaný s tou největší láskou, jakou může matka ke svému dítěti cítit a já věřím, že i když nehýří divokými barvami a je spíš pekelný, že z něj můj srdečný cit Honza "vyčetl". ♥♥♥
No to je kus dortu ! Ty by sis koukám rozuměla s Janinkou z blogu Moje mozkovna. Ta se v tomhle taky vyžívá. A je fakt že máte i dost stejný smysl pro humor při psaní svých článků