17. září 2014 v 16:12 | renuška
|
... aneb někdy jen stačí dívat se kolem sebe.
... třeba venku těsně po krátké, ale intenzivní průtrži mraček, po které zůstaly na kalichách ibišku na památku viset perlové kapky ...
... nebo u okna, kde vřesem osazené truhlíky a hliněné hrnky doplňují vzpomínky na moře v podobě dírkovaných kamenů ...
... nebo si užívat společnost Máši, která se oddává lenošení na čerstvém vzduchu a jen velmi nerada je rušena tím, co cvaká, zaměřuje si ji a snímá ...
... na rozdíl od Adara, který se ještě stále nechá opít rohlíkem malinou, na kterou mlsně číhá skrz plaňkový plůtek ...
... neprotestuje ani pan sob, hlídajíc klíčník se vzkazem pro všechny, kteří k nám zavítají a který bude brzy nahrazen jiným milým citátem ...
V kuchyni má vše pod křídly můj oblíbenec, buclatý ptáček modráček, a to jak kvítky ve starém džbánku na mléko ...
... tak čerstvě "zmodernizované" kořenky, kde stačilo vytisknout si vzor, napsat název pochutiny, celý papír zalaminovat, vystřihnout a přilepit na víčka samotných kořenek pomocí vteřinového lepidla.
V obýváku i v ložnici se teď náramně daří všem orchidejím, vykvétají jedna za druhou a zdobí obě okna i kousek podlahy ...
... kde jim zdatně sekunduje čerstvě natrhaná druhá várka zlatožlutých slunečnic.
A když pak večer přijde tma a na všechnu krásu už zdaleka není tak vidět, rozhoří se svíčky a byt zahalí do vanilkové vůně ...
... která sluší i ložnici a jejím láskyplným parádám.
Po tom všem rozhlížení se kolem pak není vůbec těžké vyslovit tři krátká, avšak výstižná slova: "Domove, sladký domove ..."
Poutavé povídání a krásné fotky
Kočička je k pomuchlání
a pejsek má přesně tak zbarvený ksichtík, jako naše koťátko Cvalíček 