15. září 2014 v 16:47 | renuška
|
Tak je to za námi - ten "Po čertech velkej koncert" teplické rockové kapely Kabát, pro změnu opět v Praze na Vypichu. Byla to taková událost, že nemá smysl psát proč a jak, nadšenci už si dávno potřebná data vyhledali a ti, kterým je tahle partička nemilá, se o to zkrátka nestarají. Média se postarala o velice slušnou propagaci, tudíž na mě zbývá zhodnotit akci tak, jak jsem ji vnímala já ...
"Kabáty" mám ráda už řadu let, i když to největší fanouškovské období mám dávno za sebou. Podle komentářů k různým článkům týkajícím se právě posledního Vypichu se shoduji s těmi, kteří zastávají názor, že prvních cca pět desek je stokrát lepších než ty následující, ačkoliv "Dole v dole" ... ta je hodně hodně dobrá. Naproti tomu poslední Banditi di Praga znám pouze díky Honzíkovi, který si Kabáty oblíbil už v mém bříšku a jeho láska k tvrdší hudbě stále roste. Právě on byl důvodem, proč jsem souhlasila s účastí na koncertu, který bych jinak stoprocentně oželela a spíš využila menších klubových nebo halových turné. Možná že i můj poněkud laxnější přístup způsobil to, že jsme poněkud podcenili obutí ...
Vypich na Praze 6 disponuje obrovským místem, takže využití pro megakoncert, který ve finále navštívilo cca 75 tisíc lidí, je určitě nabíledni. K tomu hafo stánků s baštou a pitím, toitoiky, záchranáři, tribuny, snadno se dalo ztratit v davu a my tři (společně s námi jel ještě kamarád soused) jsme se navzájem drželi jako klíšťata. Pohybovali jsme se pomalu a opatrně, protože již při vstupu do areálu bylo jasné, že příjemná travnatá louka vzala díky nepřízni počasí za své a z toho důvodu na stránkách samotné kapely i na fb doporučovali holinky. Bohužel. Naše tenisky to měly spočítané předem stejně jako džíny. A tak jsme až pod pódium, kde podle vstupenky mělo být místo i pro nás, pěkně našlapovali tak, abychom se moc nezamazali. Později už nám blátivé cákance byly ukradené, vyhnout se jim bylo nemožné, hlavně že jsme viděli - jak Lo Hrůzovou, která i přes její pro mnohé zásadní nedostatek ohledně komunikace s publikem zpívala naprosto fantasticky a já jí skutečně fandím, tak na dánskou kapelu D.A.D., jejíž čtyři členové vydali ohromné množství energie a pořádně rozjeli rockovou show. Klobouk před nimi, protože až na bubeníka byli pánové již v letech a to co předváděli na pódiu, to byl opravdu mazec. Jen nepatrně mě iritoval zpěvák, který ve vypjatých chvílích u mikrofonu při vydávání obzvlášť vysokých tónů přivíral víčka a bylo mu vidět jen bělmo ... ale to je asi součást jeho image stejně jako hodně zdobený kostým basáka, který zvládal střídat po dobu jejich hodinové produkce baskytary o dvou strunách! snad po každém druhém songu. V tu dobu už jsme měli v nohách čtyři hodiny stání a stále zvyšující se množství bahna pod sebou. Odvahu odběhnout na WC měl jen Honzík, prodral se davem tam i zpět a v podstatě toto bylo naše jediné odloučení. Zbytek už jsme strávili pěkně pospolu a mohli se nechat unášet tklivými tóny a romantickými texty neméně romantického kvinteta Kabát. Pánové, oalá!
Rozjeli to hustě, pan Vojtek a kolegové, jen co je pravda. Porcelánový prasata si Honza vypřál a dali je hned jako druhou skladbu. Sáhli hodně hluboko do minulosti a i když jsou jejich písničky označovány "odrhovačkama", fungují stoprocentně. Ruce se zvedají nahoru samy stejně tak jako váš zpěv, který se ztrácí v rámusu, nikoliv však protivném. Houpete se v kolenou do rytmu, tleskáte, "paříte", i slušným lidem se z pěti prstů stávají jen ty dva, jindy sprosté, teď nezbytné. Přes Centrifugu se přejdou Králíci (tohle byla fakt pecka!), Go Satane Go chrlí ohně a jiskry, všechno je naprostá Pohoda a vůbec nikomu nevadí, že V pekle sudy válej, protože Šaman a Bára to jistí. Zvláště v Coloredu je dobře a marná snaha, Dole v Dole se fárá pořád. Jinak už to asi ani nejde. Na závěr mega ohňostroj a Moderní děvče a v deset je najednou konec.
Dav nás otáčí, my se chytáme navzájem za ruce a společně si - dá-li se to tak vůbec říct - razíme cestu, kudy jen je to možné. Velkou oklikou se vyhýbáme skutečně extrémnímu rozbahněnému plácku, kde bych jistojistě ztratila své už dávno ne bílé Headky, pokračujeme k výstupu a marně zkoušíme sílu signálu společnosti T-Mobile, který nás má spojit s druhou částí naší party, se kterou jsme se rozdělili hned na začátku koncertu. V prach se rozptýlí má představa, že před odjezdem domů dáme ještě pěknou dozlatova ogrilovanou klobásu; místo toho máme co dělat, abychom se nesmekli na rozšlapaných kelímkách od piva a dalších plastech, kterých je po zemi opravdu mrtě a já se stydím za všechny, kteří pod sebe takhle nechutně nastlali. A najednou jsme z toho nejhoršího venku ... dokonce jsme se i všichni našli, rezignovali na přeplněnou MHD a vydali se po svých ještě dalších dobrých 6 km. Jen dvakrát se nám podařilo nechat odpočinout našim unaveným nohám a svezli jsme se, ovšem byla to skutečně jen tak čtvrtina cesty. Zbytek pěkně po svých a svižně, prosím. Ať jsme brzy u auta! Cesta z Vypichu k němu nám trvala krásné dvě hodiny, načež další dvě jsme strávili na dálnici, po které se jelo už samo. Home, sweet home ...
Kdybych měla být objektivní a stručně zhodnotit tenhle mega počin, musela bych souhlasit s těmi, kteří tvrdí, že co do profesionality, ozvučení, osvětlení, bylo to opravdu perfektně připravené. Samotná show bez chyby, zábava jela, nikde nic nevázlo, předkapely skvělé, Kabát ... prostě starej dobrej Kabát, což je to nejlepší. Ale ... asi už jsem fakt stará. Nějak mi vadilo to ohromné množství lidí, se kterými jsem samozřejmě počítala, ale prostě tohle bylo opravdu přes moc. A především to bláto a ten bordel. Tohle mi velice zkresluje celý dojem a mám co dělat, abych své pocity ignorovala a zaměřila se vždy jen na muziku samotnou. Jsem přesvědčená, že při stejné kvalitě by se dalo udělat víc menších koncertů, i když ta velkolepost by vzala za své. Je to takové něco za něco. Faktem zůstává, že zážitek jsme si odvezli, a to nemalý, Honzík si splnil svůj sen a až na bolavé nohy si akci užil úplně nejvíc a já mohla být u toho. A to je na tom asi to nejlepší :-).



Vlastní fotografie (až na nepublikovatelnou mizerii v mobilu) nemám, tyhle jsem si vypůjčila z facebookové stránky kapely, a to hlavně proto, že tam jsme. Jupíííí :-D
Na závěr - protože při tom obrovském počtu je to skutečně možné - vkládám anketku. Schválně, najde se tu někdo, kdo byl 13.9.2014 na "Po čertech velkým koncertě"?
To musel být mazec! Škoda, že už jsme nestačili splašit lístky...