19. srpna 2014 v 16:35 | renuška
|
... sotva se narodí na hladině moře, už už spěchají ke břehu, kde se změní v pěnu a rozlijí se do písku a kamení ...
Přesně takhle rychle a možná ještě rychleji utekla naše desetidenní dovolená v Chorvatsku, odkud jsme se celí rozpálení díky tamnímu sluníčku vraceli do chladných Čech, plavky a tílka jsme vyměnili za rifle a mikiny, znovu uléháme pod své peřiny místo povalování se na měkkých matracích, zahaleni pouze do vrstvy potu a spodního prádla. Slanou vodu vystřídala domácí ze studny, prádlo schne pomaleji a kočky už se zase mají s kým mazlit.
Ale bylo tam krásně, fakt že jo. Nádherné počasí, úžasné moře, čarokrásná příroda - teď už věřím těm "kýčovitým" fotkám plným tyrkysového moře i nebe, ostře zelených stromů a bílých skal. Protože přesně takhle to vypadalo i tam, kde jsme celých osm dní trávili, tedy v letovisku Duče ...
Byli jsme jako v ráji ... na písečné pláži, ze které vybíhala malá kamenitá mola do moře, odkud byl nádherný rozhled na panoráma celého městečka. Proti nám pak bylo možné vidět v oparu poloostrov Brač, který v nočních hodinách zdobily tisíce světýlek a lákaly nás k sobě, načež my jsme o pár dní později jejich volání vyslyšeli ...
Nesmírné množství slané vody - to bylo něco pro moje kachní nožky (nebo snad nohy postřelené holubičky???) :-D.
Loděk stálo (nejen) podél pobřeží víc než dost, ale my jsme si oblíbili šlapadla. Celkem čtyřikrát jsme se ještě ve společnosti jedné milé kamarádky se synem vydali dál na širé moře, kde kluci s hlavou pod hladinou lovili mušle a pozorovali ryby, užívali si volný vodní prostor i sluzavku na vypůjčené mašince, o zábavu bylo zkrátka postaráno.
Zdravice "stínových" nás měla nejen na facebooku velký úspěch :-) ...
Když byl čas, dovolila jsem větru hrát si s mými rozpuštěnými vlasy - v tu chvíli jsem se vrátila zpátky do dětských let a cítila se jako ona malá mořská víla ... jen s tím rozdílem, že svého prince už jsem dávno měla (byť čekajícího doma) a nemusela jsem ani čarodějnici nechávat výměnou za lásku svůj hlas ...
... kluci mě ale ve světě fantazií moc dlouho nenechali, mnohem víc než vílu potřebovali maminku ♥. A přece mi s nimi bylo úplně nejpohádkověji, že to snad ani víc nejde ...
Všude kolem nás bylo tolik krásy, tolik překvapení - něžné kvítky vyrůstaly ze škvír mezi velkými kameny, pan krab s námi chvíli koketoval na písku ...
... a sluníčko? To bylo k pomilování od východu do západu. Kouzlilo s krajinou pod sebou a štětcem smáčeným v oranžové barvě halilo den do stmívacího pláště ...
Mohla bych pokračovat do nekonečna, ale všeho tak akorát. Snímánků i povídání. Však tomu ještě zdaleka není konec. Po procházce smrsknuté do několika fotek z Duče se už brzy vydáme do Omiše i na Brač - i tady bude o čem snít, i tady bude na co vzpomínat a o co se dělit. Děkuji za to, že s vámi mohu zpětně vše krásné sdílet a znovu se vracet o hromadu stovek kilometrů na jih, do země plné modré, zelené a bílé barvy, do místa, kde každý najde kousek toho, co ho může udělat ještě šťastnějším, zkrátka tam, kde vás vřele uvítají slovy: Dobro došli! Je totiž opravdu dobře, že jsme s kluky došli právě tam :-).
Jé, já bych se tak ráda podívala zase do Chorvatska... V Chorvatsku jsem byla jen jednou a to v Dubrovniku, o Duče jsem nikdy neslyšela, ale podle tvého vyprávění to tam muselo být úžasné
.
. Na Slovensku také bylo krásné počasí a mrzelo mě, že zrovna na hranicích v Čechách začalo pršet a byla zima
.
.
Jinak spíše cestuji dále - v sobotu jsem přijela ze Slovenska, kde jsem byla poprvé, ale jinak jsem 5x byla v Řecku, 1x v Bosně a Hercegovině a 1x v Bulharsku...
Jasně, kočky jsou důležité - musí je někdo drbat!
Ta poslední fotka je fakt úžasná - strašně romantická!