13. července 2014 v 10:54 | renuška
|
Tak máme oslavu za sebou. Páni - toho jídla, pití, darů, veselí, hlasů, lidí ... Babička může být s mejdanem spokojená a stejně tak i ti, kteří se ho zúčastnili.
Jak je již známo z minulého článku, zvolila jsem jako jeden z dárků od nás vlastnoručně vyrobený dort. Představy a myšlenkové vize jsem si dobrý měsíc dopředu skládala dohromady, až z toho vzniklo to, co vzniklo. Zcela upřímně a otevřeně přiznávám, že jsem z výsledku byla nadšená a vůbec se za samochválu nestydím. Je to takový zvláštní pocit, jako bych pokořila samu sebe a dokázala si, že umím i něco maličko víc, než od sebe očekávám. Ačkoliv je mi naprosto jasné, že co do práce profesionála mám ještě hromadu mil daleko, natolik jsem zase soudná. Každopádně se mi podařilo zhmotnit vše, co jsem si umanula, a to včetně rozvržení času, který je na dvouposchoďový dort potřeba. Tudíž v pátek večer jsem upekla dva korpusy - bílý a tmavý, oba je naplnila stejným vanilkovo-máslovým krémem s tím, že světlý piškot byl doplněn jahodami a čokoládový borůvkami. Následně jsem tyto dva kulaťáky nechala přes noc "odstát", abych je v sobotu ráno mohla "přikrýt" potahovou hmotou a dozdobit. Pravda, chvíli jsem se trápila s jiným materiálem, než
poprvé a chvíli trvalo, než se spolu sžijeme, ale nakonec to docela šlo a já mohla okusit premiéru v práci se šablonou, díky které se obyčejná bílá hladká placka přeměnila na rozvketlou krajku. To bohatě stačilo k pokrytí spodního, většího světlého dortu. Menší jsem obalila do potahovky obarvené na růžovo, kterou jsem hodlala pokrýt vykrajovanými kvítky. Tak se i stalo. Nakonec ještě spodní nedokonalé kraje zakamuflaovat ovázáním stužky, zapíchnout svíčky a bylo hotovo, ani to nebolelo ...





Připraven k předání ... třebaže se dvouposchoďák stále udržoval v chladném prostředí, bylo na něj velké teplo a já se modlila, aby nezačal povolovat krém, kterým je dort nejen vyplněn, ale také "omatlán" po celém svém obvodu, aby strany byly před pokrytím hmotou pěkně hladké. Naštěstí vše vydrželo, a to včetně "spešl" knoflíčků, které měly důležitý úkol schovat špendlík držící mašli.
Z mnoha pořízených snímánků oslavenkyně je jen tenhle jediný tak nějak slušný, protože přítmí hospůdky moc zázraků na záznam digitálním fotoaparátem nedovolovalo. Navíc babička svým outfitem téměř totožného odstínu, jaký má závěs za ní, hodně splývala s prostředím, takže ani to nebylo pro focení výhodou. Přece se ale podařilo "vyblejsknout" tuhle chvíli a doufat, že nevyslovené přání dojde svému cíli.
Načež babička energicky prohlásila: "Tak Renatko, ten dort je krásnej, ale už si ho vodnes. Pivo je pivo!"
A bylo :-D :-D :-D.
Došlo samozřejmě i na krájení a i když měli hosté slušně naplněná břicha, ještě se jim tam kousek dortu vešel.
A prý chutnal, což je pro mě největší odměnou.
Není pravdou, že když má někdo narozeniny, tak že dostává dárky právě jen on. Kdepak! Včera jsem byla obdarovaná i já (vlastně i tohle by mohl být jeden z mých narozeninových dárků, protože jsme s babičkou od sebe jen pár dní, obě račice :-) ).
Mít v současné době vlastní "selfie" je téměř povinností, ale mít ho s vlastní babičkou? To je dar! ♥
Tak. Osmdesátiny jsou za námi, dortování také ... ale jen na chvíli. Protože jestli vše dopadne tak, jak mi bylo řečeno, budu za 14 dní péct poprvé na zakázku, což bude teprve legrace. A pak v srpnu svatební ... jestli si na to vůbec troufnu. Zkrátka musím být zdravě ambiciozní a věřit si, nic jiného mi nezbývá. Tedy zbývá - můžu se vymluvit na tisíc důvodů, proč odmítnou, ale tohle zrovna jsou výzvy, které mě baví, takže hurá do nich! Sladké chvilky jsou tady cobydup :-).
To je úžasnej dort, jsi moc šikovná! Přeju hodně štěstí při pečení na zakázku, ať to vyjde!