7. července 2014 v 16:54 | renuška
|
Kluci dostali k posledním vánocům od Ježíška stan. Pro čtyři osoby + hromadu zavazadel. Ne, že by kdovíjak cestovali, ale člověk nikdy neví (a taky to bylo docela praktické vyřešení společného dárku, který by nebyl jen lapačem prachu, ale něčím, co v budoucnu rádi využijí). No a teď o prázdninách přišla ta správná chvíle vybalit z poměrně malého obalu ohromné množství látky, tyček, kolíčků a hlavně odolat náporu nervů a vzteklin, protože když jsme začali stavět ...
První otestování provedli Ondra s Honzou a ještě jedním kamarádem, když jsme my dospělí byli na Moravě. Spoléhala jsem na to, že si pod sebou pořádně podestelou a celkově že se postarají o své pohodlí, však už jsou dost velcí. Takže když mi pak řekli, že " ... ve stanu dobrý, mami, ale trochu tvrdý ...", pokrčila jsem jen rameny s tím, že to určitě zase taková hrůza nebyla. Než jsem zjistila, že pohodlí rovná se krabice džusu a máslové sušenky, po kterých zbyl v kapsičce stanu jen prázdný obal a pár drobků.
Tento víkend jsme se rozhodli jsem vymyslela, že bychom mohli venku přenocovat my dospěláci. Tomáš "skákal radostí do nebe", protože předem věděl, že to bude všechno ostatní, jen ne dobrodružné, jak jsem mu vehementně slibovala. Odevzdaně mě pozoroval, když jsem chystala naše lože sestávající z pořádně huňaté ovčí deky a pak ještě z další tenčí prošívanky. S nadšením jsem z ložnice přenesla pořádné polštáře a peřiny, protože se přeci nenecháme omezovat úzkým spacákem! Tohle je totiž moje představa pohodlí - všude měkko a útulno. Už už jsem si malovala romantický večer za svitu měsíce, za zvuku lučních broučků a zpěvu ptáků (snažíc se ignorovat nedaleko vedoucí silnici, po které co chvíli projelo auto/cyklista/motorkář ...), když v tom se k nám přihnal Honzík, který okamžitě podlehl skvělému nápadu své maminky a že prý s námi bude také nocovat. Tak tedy dobrá. Touhu po vášni měním za další dvě deky, které rozšířily pomyslnou "matraci", Jeník následně přináší svůj polštář a peřinu, obsazuje nejvýhodnější pozici, která znamená " ... nejdál od vstupu, mami, to kdyby někdo přišel a chtěl nás zabít, tak ať mě nezabije jako prvního! :-D ..."
Zip za sebou zavíráme kolem půl jedenácté a protože jsme ještě celkem bdělí, hrajeme slovní hry z "Partičky" a já zjišťuji, že nevýhodné "lůžko" hned u vstupu je pro mě nejen že nebezpečné, kdyby přišel ten zloduch, ale i nepohodlné, protože ležím na spoji dvou podložek, což mě sakra tlačí a vůbec mi to není příjemné. Nakonec se Tomáš nabízí, že si se mnou místo vymění, což myslí možná vážně, možná z legrace, ale já se ho pohotově chytám za slovo, přeléháme si a vzápětí si přejeme dobré noci. Honzíček usíná jako první a vydrží tak až do rána, dokonce ze spánku začne něco blekotat, což mě rozesměje, protože ... bože, to tlačí. A to jsem na měkkým! Lehám si na pravý bok, na levý bok, na záda, na břicho, pokrčit jednu nohu, odkopnout peřinu, přimáčknout se k synkovi, aby můj milý měl víc místa a nemusel ležet na spoji. Pak jde čůrat Tom. Pak jde čůrat Honza. Pak koukám, kolik je hodin. Pět. Do práce vstávám na půl osmou, takže můžu ještě chvíli spát polehávat hledat tu správnou polohu. Začíná pršet. Pořád nespím. Už to nemá cenu. Celá omačkaná opouštím stan a odbíhám pro léky, abych pomohla poštípanému Tomášovi. A pak honem do práce ...
Jeden by řekl, že mě tato zkušenost odradí a že už příště nebudu chtít být v roli princezny na hrášku, ale to je, vážení, omyl! Já si totiž příště pořádně podestelu, naskládám do stanu na sebe tolik peřin, kolik jen po domě seženu, a vytvořím takové ležení, že se jednomu nebude chtít stan opustit. Tedy pokud vůbec někoho ještě přemluvím, aby tam se mnou spal :-D.
Klid před bouří ... i když Honzík si stanování pochvaloval na rozdíl od nás i druhý den :-). Zvláště pak proto, že přežil :-D :-D :-D ...
Selfie fotka nesmí chybět, vykoupaní rádobytrampové se těší na společné nocování téměř pod širákem.
Dokonce nás přichází kontrolovat i Máša, která ale ve stanu dlouho nevydrží a po půlhodinovém lákání a nahánění se odebírá do domu, kde zůstává přes noc jediný člen naší čtyřky, Ondra (ten od nás následující den přebírá štafetu a na pondělek spí ve stanu s Honzou právě on - podotýkám, že i no byl nadmíru spokojený a do růžova vyspinkaný).
Rezignující Tomáš venku kouří poslední cigárko a současně s tím se schovává před mým fotoaparátem ... důkazů jeho benevolence už bylo nastřádáno dost! :-D
Stanování čest a stanařům obzvlášť!
Zdar! Nazdar!
Připomíná mi to dětství mých kluků, taky jsme stanovali na zahradě, taky využili všechny deky a spánek byl podobně plnohodnotný.