4. července 2014 v 16:15 | renuška
|
Vzpomínáte si na tu reklamu na Poděbradku, jak tam jedna paní jede na kole přírodou, kolem jsou stromy, louky, pak snad i děti ... "... na kole, na kole, křičí děti ve škole ..." a té paní vlají vlasy ve vzduchu a v předním (nebo zadním???) košíku má čerstvě natrhané luční kvítí? Zkoušela jsem tenhle spot najít na joutůbku, ale nezadařilo se, takže se musím spoléhat na svou paměť, která mě leckdy i zklame. No, snad to takhle, tedy ten popis, je správně. Každopádně toto je jen odpich, jen inspirace, která mi už delší dobu leží v hlavě a já bych ji tak ráda realizovala. Leč musím pomalu, krůček po krůčku, šláp po šlápu.
Totiž - do práce jezdím téměř denně právě na kole, mám to pěkně po rovince, maximálně kilometr tam a kilometr zpátky. To už musí být, abych jela kolmo i někam dál. Ne že by stroj nevydržel, byť je mu víc než dobrých deset let, to spíš já :-D. No, zkrátka po lednové nehodě, kdy se mi kousek ucha od kabelky namotal do předního kola a já jsem se rozplácla jak dlouhá, tak šíííroká po silnici, kde naštěstí zrovna nic nejelo, jsem se rozhodla nebýt za frajerku, ale za praktickou ženu a onu kabelku jsem vyměnila za křiklavě zelený batoh, který nejen že vůbec neladí s mými outfity, ale je prostě provizorní a nepěkný. A vůbec. Pravda, na řidítkách mám přidělanou takovou tu sportovní brašnu, ale do ní se mi nevejde všechno - mobily, peněženka, klíče, svačina, oběd, taška, foťák, pečivo (to když přijede pekárna až k nám do firmy a já neodolám vůni chleba hladovým nářkům rodinných břich). Plus když mi dorazí nějaký balíček, no to je potom štrapáce dopravit všechno pěkně pohromadě domů.
A tak jsem to hezky vymyslela. Vypřála jsem si k narozeninám tyhle úžasné pomocníky:
Tento proutěný frajer bude viset pěkně na řidítkách. Ó, jak je stylový! No nebude to romantika, až pojedu domů s čerstvými, z koše vykukujícími bagetami a chlebem? A do toho bude lehce foukat vánek a rozčesávat mi rozpuštěné dlouhé vlasy a zvedat sukni, kterou si budu pravačkou přidržovat, aby to nebylo moc obscénní ...
Hranaťáka s deklem si přidělám na zadní nosič, který jsem si k narozeninám vypřála též, a v něm pak budu vozit konečně vhodnou kabelku(ky) se všemi "nutnými" vnitřnostmi, bez kterých prostě nefunguji. No prostě senzace!
Jediné, co nebude tak úplně ladit, je nakonec kolo. Je to prostě klasický silniční typ stroje, průměrné výbavy, s přehazovačkou, ale spolehlivý a pro mě naprosto dostačující. Jenže to bych nebyla já, abych alespoň v představách neměla všechno tip ťop. A tak jsem hledala a pátrala a tušila a našla. Tohle:
Áááááách, umírám ... to je fešák, to je krasavec, to je unikát! A bílej! K němu by ty košíky pasovaly jedna páseň, teda báseň. A není ani moc drahé, cca 4300,-, což se dá. Si ušetřit. Si odepřít. Si vypřát. Ale nutné to není, tak rozmařilá a rozmazlená zase nejsem. To jen ty touhy na kilometr tam a kilometr zpátky. Abych chytla to letící štěstí, vzhůru na pedály, dřív než mi zamává a zmizí zase v dáli ... tak je to v té písničce :-).
V každém případě už vím, že během příštího týdne se po vesnici budu "prohánět" mnohem lépe ověšená, s dostatečným úložným prostorem, který na rozdíl do baťohu není jen praktický, ale také okulibý a dušimilý. Těším se jako malá holka, ale proč ne. Vždyť i muži jsou uvnitř stále nedospělými chlapci a tak není důvod stydět se za svou dívčí náturu, která sice dávno netíhne k panenkám, ale k úplně jiným parádám, třebaže jsou například technického rázu. :-)
Chtělo by to pak sem hodit fotku v praxi, jak jedeš na kole!