17. června 2014 v 16:02 | renuška
|
Zanechme smutků a vraťme se do rozjetého vlaku nesoucího název "Tullnské zahrady". Už víte, v čem si můžete posedět, kudy se projít, jaké typy zahrad si prohlédnout, kde načerpat inspiraci. Samotnou třešínkou na pomyslném dortu je ale avízovaná procházka růžovým sadem, která pro mě samotnou byla na té nejvyšší příčce co do dojmu (ačkoliv pohled z výšky třiceti metrů také nebyl marný!), tak i do emocí. To proto, že děda byl milovníkem právě těchto půvabných květin a na jejich pěstování si zakládal. Jak byl pyšný na svoje "čajovky", ty jsme musely (ne)povinně očichávat vždy, když jsme za ním přijeli na návštěvu. Pobízet nás ale nemusel, sami jsme stáčeli nosy k rozkvetlým kráskám a nasávali tu typickou nasládlou vůni, kterou prostě žádná jiná květina "neumí". Pokaždé, když jsem v zahradách míjela nějaký obzvláště krásný exemplář (a to byly téměř všechny), vzpomněla jsem si právě na dědu, jak by koukal ... a slíbila jsem si, že skutečně jednou svůj "dědův záhon růží" doma vybuduji. Pro něho i pro mě ... ♥





Poměrně velká část Tullnských zahrad byla věnována právě růžím, které lemovaly cestičky, zdobily plůtky i kamenné stěny, pořád bylo na co se dívat ...
Keříkové růže se střídaly s popínavými, plné květy promíchané s jednoduchými, od bílé přes růžovou až k temně vínové, škála květů byla obrovská ...
Jedna "selfie" s nekorunovanými královnami květin ...
Měla jsem v plánu, že si z Tullnských zahrad přivezu nějakou "trofej" do zahrádky, ale nakonec jsem při poněkud vyšších cenách ze svých záměrů slevila a porozhlédnu se až tady, u nás. Do té doby si budu muset vystačit s památkou v podobě snímánků, což vlastně také není k zahození. Ale přeci jen, až jednou přijde vhodná doba a já zasadím svou první sazenici do "dědova záhonu", tak tehdy se mé přání skutečně naplní a já tam nahoru pošlu dědovi voňavý pozdrav, určitě za něj bude rád.
Tak to jsou nádherné zahrady a moc pěkné fotečky :) Ta 5tá je ze všech nejhezčí, ikdyž nemohu odolat i růžím :)
Muselo to tam být nádherné :)