close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

O tom, že i u voleb může být psina aneb ...

27. května 2014 v 16:59 | renuška |  Jak to vidím ...
... jak nás Hulicius dostal do kolen :-)

Když za mnou asi před třema měsíci přišla jedna milá dáma, aby mě požádala o účast v komisi "Voleb do Evropského parlamentu", byla jsem jednak překvapená a druhak ... nebyla jsem schopná jí okamžitě odpovědět. Nejsem příznivcem politických debat ani politiky jako takové, ale o EU si myslím, že pro náš národ je snad i skoro zbytečná a že bychom se bez ní obešli. Stejně jako bez společné měny, které zatím naši páni mocnáři odolávají a pořád je tu většina těch, kteří Euro zavrhují. To ovšem nemělo vliv na mé rozhodnutí. Vyslechla jsem si mnoho ne zrovna povzbudivých názorů, počínaje nudně trávenými hodinami, které bych určitě zužitkovala jinak, konče příběhy těch, kteří mají tuto záležitost i několikrát za sebou a stali se svědky nemilých výstupů voličů. Na druhou stranu jsem si říkala, že příspěvek do kasičky se hodí vždycky a vzhledem ke konstatování, že by v komisi měly sedět samé ženy blízké si věkem a navzájem si známé, souhlasila jsem. Každá zkušenost se hodí a kdo ví, třeba to zase taková hrůza nebude.
A hrůza to byla. Přišlo totiž jen celých 10% obyvatelstva, kteří měli co říct hodit do urny. Tím ale vše špatné končí, protože nakonec bylo těch 14 hodin strávených v zasedací místnosti obecního úřadu docela prima. Představte si dlouhou řadu stolů, za nimiž jako na bidýlku sedí šest děvčat (pojďme si na chvíli fandit) v průměrném věku cca 39 let, všechny mají chuť se zapojit do konverzace, ať už se probíralo vaření, uklízení, cestování ... a samozřejmě chlapi. Až na jednu se žádná nedržela stranou ani při konzumaci společné pizzy, kterou jsme si dopřály k páteční večeři místo svačiny, kterou jsme si původně připravily doma s myšlenkou - když už budeme umírat nudou, tak ať alespoň nejsme hladové. Díky znalejším kolegyním jsem se prostřednictvím seznamu čítajícího 560 voličů naší obce seznámila s hromadou lidí, které - ač rodačka - vůbec neznám. Škoda jen, že si všechny nasbírané informace už nepamatuji, takže pro mě i ta cizí troška, která volit přišla, bude pořád zařazena v šuplíku se štítkem "Kdo to je?". S výjimkou jedné starší, ovšem energické paní, která dorazila přesně ve čtrnáct nulanula a které jsme k jejímu prvenství poblahoželaly. Jmenuje se nějak od "Ž", myslím ...
A když jsme skončily právě u toho "Ž", popadly jsme volební lístky a počaly hledat mezi nimi něco zajímavého ke čtení. Fascinovalo nás ohromné množství "judrmudratakdál", jejichž významy jsme si musely vyhledat na internetu, žasly jsme nad pestrostí jednotlivých stran a ještě více nad jejich názvy, kdy se ve finále třeba "Piráti" zdáli být jedním z nejnudnějších titulů už jen proto, že to je jméno jednoslovné. Zjistily jsme, že není podmínkou být Čechem, ale i Ital může být kandidátem za ČR. Dumaly jsme nad tím, zda Romové budou mít v naší obci zastání či nikoliv - nakonec se nenašel nikdo, kdo by jim jejich spotové vytančení do Evropy přál. Ovšem kdo nás ve finále, aniž by to možná tušil (a nebo třeba i tušil, protože s tímhle si prostě MUSEL užít své) skutečně dostal do kolen, byl kandidát za KDU-ČSL, pan Eduard HULICIUS plus tituly. Podezřívaly jsme tiskařského šotka, ovšem realita je zkrátka taková a my jsme měly o důvod víc zahloubat se do volebních lístků a hledat další "zajímavosti". Zkrátka pořád bylo co dělat, o čem mluvit, čemu se smát a na kontrolu hodinek z důvodu nudy, která by se kousat dala, ani nedošlo. Maximálně jsme si hlídaly čas, kdy nám zazvoní a my budeme moci zavelet: "Padla!" a počítat výsledky.
Mé dojmy z první účasti ve volební komisi jsou více než pozitivní. I když jsem mohla v dlouhém seznamu odškrtat jen 56 osob, i když zrovna Evorpský parlament není to, co by mě zajímalo, i když venku bylo až na ty buřiny a podvečerní deště moc příjemně, i když jsem musela částečně omezit účast na "Noci kostelů", nejsem nespokojená. Asi to bude tím, že jsem prostě holka, které občasný babinec, zvláště složený z žen, které by se samy o sobě takhle asi nikdy dohromady nesešly, nevadí. Z akce, která pro většinu může být ztrátou času, se vyklubalo příjemných několik hodin a až se mě někdo zeptá, jaké to je sedět v komisi, mileráda mu povím to, co teď vám. A sice, že ve společnosti fajn lidí je dobře kdekoliv. A dost možná, že i v politice :-).

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. května 2014 v 17:24 | Reagovat

Taky jsem chodila několik desetiletí sednout si do komise. zábava závisela na složení celé komise. :-)

2 Blanka Blanka | 27. května 2014 v 19:48 | Reagovat

Mám jen jednu zkušenost. Pomáhala jsem organizovat první porevoluční volby. Ráda vzpomínám na pospolitost a nadšení...

3 womm womm | E-mail | Web | 28. května 2014 v 23:02 | Reagovat

Závidím tú pizzu a posedenie s ľuďmi s ktorými si si sadla...chýba mi také random posedenie s neznámymi ľuďmi... asi budem musieť niečo zorganizovať :D :D

4 Mi-lada Mi-lada | Web | 29. května 2014 v 10:50 | Reagovat

Tak to je fajn, když se komise "povede". Ale povím Ti, že je to vždycky oříšek najmenovat lidi tak, aby si sedli. Taky se totiž stává, že strany delegují někoho...zkrátka škoda slov. To pak bývá pro komisi peklo.
P.S. Při obecních volbách bude účast vyšší, nebude tolik prostoru pro zábavu a ani nudu.

5 Mi-lada Mi-lada | 29. května 2014 v 11:29 | Reagovat

Ztratil se tu ten předchozí článek, ale já mu stejně nerozuměla. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama