30. dubna 2014 v 16:24 | renuška
|
Už rok a pár dní bydlíme v "novém", tedy v zrekonstruovaném bytečku po babičce. Celé téhle štrapáci jsem v průběhu prací i po nich věnovala hromadu blogočlánků a dnes bych je ráda završila posledním comebackem, který začíná i končí v chodbě nebo chcete-li v síni, v hale, zkrátka tam, kam každý vstoupí ze všeho nejdříve.
Dalo by se říci, že se práce v chodbě tak nějak přizpůsobovaly činnostem v přiléhajících pokojích, protože na sebe navazovaly jak podlahy, tak stěny, zkrátka, když se v kuchyni začalo, přes vstupní místnost se končilo a naopak. Předem navržený plán nepočítal s kompletní likvidací zničených betonů ani s bouráním původního komínu, natož pak s odstraněním příček, ale okolnosti nás nakonec dohnaly k tomu začít pěkně "od podlahy" a když už, tak už. Tudíž ...
... jsme v první řadě museli začít přeinstalováním kotle i rozvodů, které se nyní nacházejí v úplně jiné části domu. Uvolněný prostor měl sloužit k výstavbě vestavěné skříně, čemuž tak ve finále je a já jsem maximálně nadšená.
Stávající komín na levé straně první fotografie už je také minulostí - přišel zbourat a místo něho nám teď na střeše kouř vychází z nového "čmoudovodu". Nesmím zapomenout ani na jakýsi výlez na půdičku, kde je pro změnu vedena voda - tento otvor jsme plánovali zakrýt palubkami s tím, že se skrze uzavíratelný otvor bude moci kdykoliv dát k technice vylézt.
Nezbytnou nutností bylo také odstranění umakartového obkladu po celém obvodu babiččiny chodby. Hromada z toho byla ohromná, co si budeme povídat. Horší to bylo ale s omítkou, kterou jsme pod staromódní "dekorací" objevili - všechno muselo jít dolů s tím, že následně křivé stěny vyrovnáme sádrokartonovými deskami. Dokud jsme se tedy nerozhodli, že dvě příčky mezi chodbou a kuchyní zbouráme úplně a vystavíme je komplet z SKD, kdy ve finále ještě trochu rozšíříme prostor pro kuchyňskou linku (na úkor haly, kde ono místo nebylo tolik potřeba) ...
... což dopadlo přesně takhle :-).
Rozbouraná podlaha si vysloužila novou izolaci i nové betony, které byly ideálním podkladem pro nově zakoupenou dlažbu.
A pak už stačilo jen povolat pana obkladače, který si pochvaloval nejen domácí kuchyni, ale i domácího kutila, který dokázal tak perfektně vyrovnat betonový podklad jako málokterý profesionál. Ještě před instalací vestavěné skříně jsme zakryli otvor na půdičku pomocí palubek a mohlo se pomalu začít stěhovat ...
S ročním odstupem vkládám fotografie současné podoby chodby, která byla až do posledních dní jakousi provozní místností, kde se odkládalo veškeré nářadí a pomůcky, kterými se ladily detaily našeho bydlení. Co se jeden den zametlo, druhý den se mohlo zametat znovu, opatrně se chodilo podél jemně béžově vymalovaných stěn, které stejně nějaký ten šrám utrpěly, ale teď vzhledem ke stále častější újmě na malbě už dávno neběhám se štětečkem smočeným ve zbytku barvy, abych ty malé oděrky přetřela. Dělám, že tam nejsou a basta. Daleko důležitější totiž je, že se u nás dveře netrhnou a že se nám u nás líbí :-).
Pohled od záspi se známým vítacím věncem ...
(Nové plastové dveře nám slouží dobře, jen jsem při výběru byla příliš nepraktická a zvolila jsem plné, přičemž jsem tak chodbě ubrala mnoho světla, které by prosklenými procházelo z venku. Naštěstí je tu alespoň přes letní měsíce řešení, kterým jsou dveře síťové. Inu, chybami se člověk učí, příště budu volit jinak ...)
Dříve po levé straně stával kotel, nyní je tam vytoužená vestavěná skříň se zrcadlem, která schová nejen svršky a obuv, ale i různé krabice, košíky, vysavač, tašky, deky ... prostě všechno, co se jinam nevejde nebo nehodí. O tom, že i přes svou velikost je pořád malá, asi nemá smysl psát. Kdyby byla nafukovací, bylo by to naprosto ideální :-D.
Jestli mám z něčeho opravdu velikánskou radost, pak je to určitě šatní stěna, kterou jsme vyrobili ze staré poničené skříně. Stačilo odříznout přední dveře, které jsme z rubové strany spojili pomocí dlouhých latí, pak pěkně kartáčkem smáčeným v saponátové vodě vydrbat každičký záhyb zdobeného nábytku, nechat oschnout na sluníčku, přivrtat jistící nožičky, zavěsit na hmoždinky, domontovat vintage věšáky a bylo hotovo. Troufám si tvrdit, že právě tahle část chodby je její dominantou, navíc permanentně využívanou, a podoba, v jaké jsem ji zvěčňovala - tedy bez bund, kabelek a bot, je v praxi v podstatě k vidění nemožná. Je tu prostě pořád obsazeno.
Zbytek už je o detailech - na jedné stěně mi visí staré ski po dědovi, kterých se táta původně nechtěl vzdát, ale nakonec mi je věnoval a já jsem za ně nesmírně ráda stejně jako za ty, které mám od pana Tomáše a které jsme přidělali za radiátor.
Nechybí tu ani moje oblíbené cedulky - tahle visí nad vstupními dveřmi ♥
Klíčník se zamilovaným sobem už znáte z dřívějších obrázků - já jen dodávám, že vzkazy i hesla se na tabulce mění s tím, co mě zrovna napadne. Občas je doladí Tomáš nějakou svou malůvkou nebo nepatrnou opravou, která zcela změní charakter původní myšlenky - docela se divím, že poslední příspěvek zůstal zatím bez povšimnutí :-).
Tak. A protože musí být pěkně nejen uvnitř, ale i venku, vkládám jako důkaz poslední dva obrázky dnešního povídání. Můj malý koutek před vstupními dveřmi si skromně zdobím s ohledem na roční období, v zimě místo lístečků jsou vidět aranže z jehličnatých větví, na jaře květináčky ožívají čersvě osazenými kvítky. V plánu je ještě malé kamené koryto, které bych ráda vysela bylinkami, ale toto je zatím jen představa - nevím totiž, zda na před deštěm nechráněném místě neutrpí rostlinky na újmě, když se voda nebude mít kam vsáknout ...
A to už je skutečně vše. Znáte teď kompletní prostředí, ve kterém žijeme, ve kterém se scházíme s rodinou i přáteli a kterému říkáme domov. Je nám tu krásně, máme se navzájem rádi a pokud je to vše doplněné ještě bonusem v podobě bytu zařízeného dle našeho vkusu, nic nám neschází. A tak by to asi mělo být všude, což vám na závěr mé snímánkové výpovědi i přeji. Totiž to, abyste se doma cítili jako v bavlnce a aby vám všem dohromady bylo tuze náramně ♥.
Ze všeho čiší pohoda a ta je v životě (hnned po zdraví, samozřejmě)nejdůležitější. Moc vám to přeju!