11. března 2014 v 16:18 | renuška
|
Tedy nemám na mysli sebe, čili tu šedou kancelářskou. Píšu o zcela konkrétní, také šedé, ale drobounké, sotva do dlaně, rychlé, že ji ledva oko postřehne, milující ovoce a zatím kupodivu nezapáchající, ovšem poctivě kadící. Což ve finále mě, člověka, kterýžto podobné hlodavce absolutně nesnáší už od malička, kdy je můj táta střílel vzduchovkou v dětském pokojíčku, protože tam v noci škrábaly na koberec a lezly pod postelí, kam se dostaly odněkud ze sklepa nebo z jakého úkrytu, prostě sere (pardón, ale líp se momentálně vyjádřit neumím, zvláště jde-li o tyhle potvory). Tisíckrát mi můžou říkat, že je neškodná, že nic nedělá, dokonce že je ROZTOMILÁ!!! Tady je se mnou marná práce, nejsem myšifanda. A určitě nenacházím ani oblibu v bobečcích, co mi nechává na pracovním stole nebo na okenním parapetu a na rozdíl od kolegů si nepokládám své umyté nádobí na utěrku, která je poznamenaná úplně stejně. Jako by nestačilo, že mi přes noc ohlodala krásné jablíčko, které jsem si v práci nechala na druhý den ke svačině!
A tak jsem šla s prosíkem - že bych jako ráda, aby mi na zem dali pastičku a oni na to? Dej jí tam spíš dvě mističky, do jedné granulky, do druhé vodu a uvidíš, jaké budete kamarádky! Coo? S myší se mám přátelit? Permanentně celý den sedím na křesle s nohama položenýma nikoliv na zemi, ale na takovém tom pavoukovi, který onu kancelářskou židli nese. Je to sice jen pár centimetrů ve vzduchu, ale kdyby náhodou ta malá mrcha chtěla přeběhnout kolem, nebude to přes moje tělo. Byť schované do bot. Leda tak přes moji mrtvolu. Ačkoliv mnohem spíš bych uvítala tu její, i když mi bylo řečeno, že není v areálu dílen a skladu jediná. Že prý jich v kombajnu připraveném na posezónní servis bylo celé hnízdo! Samé dobré zprávy!
Jeden by řekl, že si tedy od takové chásky nezbedné doma odpočinu, že psychický nátlak na mou statečnost, která začíná vstupem do práce a končí jejím opuštěním, zvolní, ale ouha. Rodičů kočička je kvalitní a prvotřídní lovec Pampalini, který se pravidelně dožaduje pochvaly za své služby, které dokazuje svými trofejemi vyrovnanými na rohožce u vstupních dveří. Do MÉHO bytu! Pak už mě snad ani nemusí překvapovat, když chvátám v neděli ráno s náručí plnou špinavého prádla do komory k pračce a cestou zahlédnu cosi velkého, odpudivého, nehybného ležet pod márami. V ten moment blahořečím své nevítané "společnici" v kanceláři a říkám si, že panika je možná zbytečná. Poněvadž už jen samotný pohled do neživých očí obrovské vykrmené doprdeleprácekrysy je pro mou soukromou stezku odvahy o několik stupínků vyšší level, který zkrátka nedávám.
Uf....ja neznášam hlodavce, takže u Teba v práci by som vyzerala asi podobne a doma ma by ma potom asi kleplo.