Dnes jsem narazila na internetu na jeden z posledních hitů webovky "YouTube". Mrknutím oka jsem videoklip už zaznamenala tuším na Facebooku (Ať žije internet!!!), ale tam jsem se mu nevěnovala a shlédla jsem ho až nyní. A to sice tady. Skvělý projekt smrsknutý do pár minut ukazuje různě nakombinované páry zcela cizích lidí, kteří se mají poprvé políbit. Protože právě to "poprvé" má svoje jedinečné kouzlo, svůj půvab, svou neopakovatelnost - to vše chtěla autorka díla zachytit a to vše chtěla poslat dál. Zapůsobilo to na mě. Počáteční nervozita, jakési kratičké oťukávání, prohlížení partnera, který je či není sympatický (z mého pohledu tam nebyl nikdo, kdo by mi vysloveně vadil, na první moment se mi všichni do jednoho zdáli moc fajn lidé). Letmé dotyky, roztěkanost, rychlé seznámení, hysterické výbuchy smíchu, krůček po krůčku se všichni účastníci přibližovali k objektu, s nímž měli za dalších pár vteřin vytvořit líbající se dvojici. A pak to najednou expedovalo ... opatrnost a jemnost vystřídala vášeň, odevzdanost, věřila bych v tu chvíli na absolutní lásku. Nepoznala bych, že se ti muži a ženy neznají, protože bych jim prostě na jejich první políbení skočila. Podléhala jsem společně s nimi a vracela se v čase zpět ke svým osudovým mužům a k okamžikům, kdy jsme sami byli těmi, kteří ochutnávají a prožívají své "poprvé" ...
Přesně si vybavuji, kdy jsem v premiéře okusila tento intimní kontakt, s kým, kde ... vzpomínám si, že jsem tenkrát už nechtěla vůbec jíst, abych si "nesnědla" zbytky doteků jeho rtů a cestu jazyka, kterou mi nechal na tváři, než jsme se rozloučili a rozjeli se do svých domovů, zpátky k rodičům. Bylo mi sweet fourteen. Pak už to nikdy, s nikým nebylo tak vzácné, respektive originální. Byla jsem znalá. Věděla jsem, jak sladká dokáží být mužská ústa, jak náruživá, jak něžná, jak mazlivá, jak naplněná vášní.
... o téměř dvacet let později ...
Znali jsme se dlouho, vždyť o mé platonické lásce vůči němu věděli všichni ... až na něj. Kde by také tušil - lamač dívčích srdcí (v mých očích - poněvadž jemu NEŠLO odolat). A pak přišel za mnou do práce, ležérně, jakýmsi frajerským postojem se opřel o ponk a já se mu beze studu a přece stydlivá vrhla do náruče, pažemi jsem mu objala krk a s očekáváním doprovázeným prudkým odbíjením mého srdce jsem se k němu přivinula. Znovu jsem podlehla onomu "poprvé", byť jsem před jedním odstavcem tvrdila, že už nikdy se to nemůže opakovat. Ukrutně mě píchal svým dvoudenním strništěm, až jsem se bála, že to na mě každý pozná pro mou podrážděnou pokožku. Ač jsem stála nohama na zemi, jako bych létala. Pohybovala jsem se někde mezi hranicí ráje a pekla, něha se střídala s dravostí, nevěděla jsem, čemu se dřív věnovat. Zda myšlence, že ho konečně líbám, nebo pocitům, které ve mě kontakt s ním vyvolával. Byla to bouře. Nejsem na to už trochu stará??? Neměla bych ve čtyřiatřiceti mít nadhled? Rozum? Vnitřní klid? Rozhodně ne! To bych si zdaleka to naše společné "poprvé" takhle nezapomenutelně neužila.
... o téměř čtyři roky později ...
Tiše se usmívám. Protože se těším, těším z každého dalšího a dalšího políbení, které přijde znenadání tu se škádlením, tu s přáním hezkého dne, tu s nečekanou intenzivní potřebou dát najevo svou lásku. Už dávno nejsem tak rozklepaná, už se mi trémou nepotí každičký kousek mého těla, už docela s jistotou během líbání projíždím svými prsty jeho husté stále stříbrnější vlasy. Jestli mě to baví, když už je to všední? To naše hubičkování? Pardón, ale ... žádná pusa není všední, žádná není úplně obyčejná a normální, každá do jedné je čarokrásná, nejsladší na celém světě, nejnejnej ... Možná, že natočený videoklip by v tomto případě nevzbuzoval takové pozdvižení ani myšlenkové pohnutky, zdál by se třeba nezajímavým; co na tom, že se k sobě dva lidé mají? Ale o tom to asi je - mít se k sobě, i když už nejsme "čerství", i když už nejsme cizí a známe se, víme o sobě kdeco. A přece si během dne najdeme chvíli, která patří jen nám a která nás dobíjí.
I bez přítomnosti kamery ...
To video je milé. To Tvé povídání ještě milejší. Vyvolalo ve mně vzpomínky na moje "poprvé". Jednak úplně "poprvé" a pak taky na "poprvé" s dalšími.(tolik jich zase nebylo). A ví ty co, ten okamžik před první pusou ten báječný. To očekávání, to napětí, lehká nervozita.....