6. ledna 2014 v 16:12 | renuška
|
A přece se ještě jednou vrátím k vánocům, ke štědrému dni, ke stromečku. Měla jsem z něj totiž opět velkou, ba přímo ohromnou radost. Jednak proto, že se nám krásně vešel do malého obýváku a druhak proto, že jsme se u něj sešli my všichni, co se máme rádi a našli pod ním každý nejméně jednu věc, ze které jsme byli tzv. naměkko. Ať už jsme byli více či méně překvapení, těšili jsme se z každého balíčku, který skýtal něco, čím nás ten druhý chtěl podarovat. Odloženými papíry jsme šustili dobrou hodinku a pak nás vystřídaly kočky, především čtyřměsíční kočičák Vikouš milujíc hru na schovávanou kdekoliv a s čímkoliv. Ve chvílích rozjímání jsem potom skrze nazdobené větvičky pozorovala vše kolem a opravdu moc jsem si užívala ten pocit opět prožít ty nyní už loňské zimní svátky s těmi, které miluji nadevše ...
Od pondělního podvečera se nazdobený smrček stal nezbytnou součástí našeho bytu a trpělivě čekal na následující den, aby ...
... mohl pod svými "rameny" opatrovat balíčky a dárky, taštičky a krabice, zkrátka samá překvápka, bez kterých bychom se sice obešli, ale přece takhle je to lepší.
A najednou to všechno tak rychle uteklo, nikde nezůstala ani ta nejmenší krabičičička, ani ten nejmenší dárečičiček, jen hromady barevných papírů a stuh připomínaly, co se u nás pár chvil předtím ještě odehrávalo. Naštěstí jiskry v očích ani žárovky na stromečku o svou zář nepřišly a svítí pořád ...
... dost možná je nám dobře i díky novému společníkovi - andělíčku strážnému vysmátému - právě ten byl schovaný v jednom z balících papírů. "Malý tvrdý" byl přivázán k "velkému měkkému" a dárcem nebyl nikdo jiný, než moje nejzlatější kamarádka, paní Kateřina ♥
... cililinkáč formičkový. To zase pro změnu byl nápad na poslední chvíli. Nenapadlo mě totiž nic jiného než vyškemrat na mamce staré formičky na cukroví, které už nikdo dlouho nepoužívá, tudíž mají svou patinu, kterou nelze ničím jiným nahradit. Pak přišel na řadu šikovný pan Tomáš, do každé mističky vyťukl dírku dost velkou na to, abych jí protáhla provázek - na ten stačilo zavěsit háček a ozdoba je na světě. Když řeknu, že deset těchto netradičních dekorací zabralo na výrobu max půl hodiny, určitě se v odhadu o moc nespletu. A zcela neskromně poznamenám, že na stromečku vypadají naprosto úžasně!
Nu a tyhle hvězdičky jsem kdysi pořídila v jednom obchodě - byly součástí závěsu, který jsem pak rozstříhala a využila maličko jinak. Zároveň jsou také inspirací na příští záchvat mé tvořivosti - příští vánoce jich určitě bude na stromu o něco víc :-).
Ach, to je mi zase tak pěkně, vánočně. Ostatně, ono to tak rychle uteče - už zbývá jen 360 dní a Štědrý večer je tu! Do té doby nás ale čeká tolik krásných dní, tolik zážitků, tolik parády, tolik úsměvů, tolik radosti ... tak raději nebudu tolik spěchat, abych něco nepropásla. Však se zase dočkám. Já i vy i všichni ostatní, kdo mají vánoce zrovna tak v oblibě. A dost možná, že i ten sníh nakonec bude :-).
Krásný leden všem ♥.
Reni, miluju vánoční čas, miluju dárečkování a vše kolem Vánoc. Vždycky je mi líto stromek uklízet. Ten Tvůj by si zasloužit zdobit domácnost až do jara, jak je pěkný.