31. ledna 2014 v 16:12 | renuška
|
Před usnutím jsme si jako vždy povídali s mým milým a zabrouzdali jsme až do doby, kdy já jsem jako malá vítala dopolední pořady pro děti. A uvědomila jsem si, že si pamatuji pouze slabé útržky kdysi zábavných a jistě i populárních programů, které mě asi hodně bavily, protože jinak by mi to v hlavě neutkvělo. Pak už jen sama pro sebe za slabého pravidelného oddechování pana Tomáše uvažovala jsem v duchu, jak se ty pořady jmenovaly, o čem byly, kam se poděly ...
Jasně, nedělní "Studio Kamarád" a jeho "Jů-Heláci a záškodník Muf" žijí víceméně dodnes ... myslím ... a snad i obsahově se dost podobají - povídání, pohádky krátké, jedna dlouhá hraná, nějaká ta písnička - poměrně pohodový blok pro mrňata, která dávají přednost české tvorbě před Disney Pixar apod. Večerníček také pořád funguje, jen u nás doma už je to trochu "out", naši sledují Hvězdnou bránu: Atlantidu a jiné (pro mě) slátaniny. Zdaleka nemám takový přehled, co teď dětem televize nabízí, ale hodně oblíbená u nás byla třeba Kouzelná školka a nebo Kostičky, ovšem čas letí a puberťáci fakt vyhledávají jiný typ pořadů.
Ale zpátky k malé renušce. Vím, že jsem milovala sobotní dopolední soutěž "Kámen-nůžky-papír". Princip? Už dávno si nepamatuji pravidla hry, jen ten název zůstal. Dost málo, ale možná že při zadání v hledači YouTube bych si vzpomínky osvěžila - pokud by tedy byl nějaký zdroj. Taky bych si mohla přečíst jen "Not found" - "Nenalezeno". Líp jsem na tom s Magionem a Vegou, ale to už jsem byla větší, starší a tak z toho v mozkovně zůstává víc. Stejně jako u "Kabaretu" s Pepou Dvořákem, Jitkou Molavcovou, Štěpánkou Haničincovou a tím zbytkem lidí, co se tam postupně prostřídali. Jo, tohle mě taky bavilo, ty jejich srandičky, scénky, zpětně i velký optimismus a radost. Vždycky jsem si říkala, jaké by to bylo sedět v hledišti mezi ostatními prcky a sledovat je na "vlastní voči".
Kámen úrazu, i když zcela neškodný a bezbolestný přichází v momentě, kdy mi na věku ubývá a já sedím na gauči a koukám na něco ruského, čemu nerozumím, ale vím, že tam jsou dva klauni. To prostě vím určitě. A taky vím, že se mi to líbilo a že tam taktéž byly nějaké příhody a možná i něco poučného. Asi. A i když je to banalita, hryže mě to a štve, že nemůžu přijít na název a vůbec. Neznáte ho vy? Nebo třeba tamto, jak mělo takový geometrický tvary ve znělce a mělo to i melodii, kterou pak přezpívali Crazy Frog, takový to tatatata ta ta ta, tatatata ta ta ta, ta ta ta ta ta ta, ta ta ta ta, tatata - víte? Možná to bylo i něco o matematice a všelijakých počtech a logice, já fakt netuším. Ale je to tam, v tý hlavě, a tak na to myslím.
Jen si tak říkám, díky bohu, že tenkrát byl jen jeden program s dvouhodinovou přestávkou a s koťatama a štěňátkama a nás coby prťata nelákalo nic zůstávat sedět u obrazovek a šli jsme raději ven. Jediný problém jsme měly já a ségra, jestli ten den budeme víc kamarádit s klukama od naproti nebo s holkama od vedle. Nebo jestli půjdeme stavět bungr do garáže. A je tedy fakt, že z těchto zážitků si v sobě nesu mnohem mnohem víc než z těch televizních, ale přece ... opravdu by mě zajímalo, jak to bylo s těma ruskýma šaškama :-D.
Já pamatuji ještě kolotoč,robotka Emílka.čertíka Bertíka se Štěpánkou,Kůzle a Vepříka atd.V neděli ráno hrála Štěpánka s manželem pohádku,jen oni dva.