close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Od prasklé aorty ke (S)sněhulákovi

10. ledna 2014 v 22:06 | renuška |  Jak to vidím ...
Tedy, to byl maraton! Nemusela jsem utíkat, ale přesto jsem spěchala, abych už už byla u cíle. A to celkem čtyřikrát za sebou. A pokaždé to stálo za to a snad čím víc jsem toho "naběhala", tím víc se mi to líbilo a teď, když už to mám za sebou, mám takový zvláštní pocit z toho, co si počnu s následujícím volným časem ... Až tedy sklidím vánoční výzdobu, vyžehlím, přelítnu byt, zkrátka takové ty domácí (ne)dobrovolné aktivity. Televizní pohádkové večery jsou dávno tytam, takže asi zase začnu výrazněji obletovat všechny tři své muže, až je to bude štvát :-D. I když pan Tomáš se nechal slyšet, že když vidí, jaký úspěch jeho vánoční dárky určené pro mě měly, bude snad měsíc co měsíc po výplatě investovat do nové ...

... knihy.




Každý rok říkám, že vánoce bez knihy, to je jako neděle bez oběda. Nebo tak něco. Zkrátka tvrdý hranatý dárek pod stromečkem ležet musí. Letos ležely taky, bylo jich celkem šest, počítám-li celkový součet knih mých i mých synů. Ondra dostal tři krásné svazky od tatínka a já pak dvě krásky od pana Tomáše a jednu něhu od sestřičky.
První z nich, "Život po životě" od Michala Viewega jsem nečekala a s obavami jsem po ní sahala, byť jsem jeho práci už z dřívějška znala. Ovšem tentokrát to je něco naprosto jiného, žádná fantazie, žádné pohádky a smyšlené příběhy, ale jen on sám, zoufalý, deprimovaný, hotový, na dně ... nečekaný fyzický zlom, respektivě prasklá aorta ho jako člověka totálně zlikvidovala stejně jako jeho krátkodobou paměť. Tato indispozice ho degradovala až úplně dolů, což se odrazilo nejen na jeho vztahu k okolí, ale i vůči sobě samému. Nebudu se tu rozepisovat o obsahu, jen chci zmínit jedno - s ohledem na stav, v jakém pan Vieweg zpověď psal, před ním zcela nepokrytě smekám, protože se mu podařilo vytvořit velice otevřené a upřímné dílo, ve kterém zcela jasně sděluje celému světu své nedostatky a způsoby, jak se s nimi vypořádává, a to tak čtivě, až se to zdá neuvěřitelné. Prostě WAW!
Druhou přítelkyni zvanou "Po strništi bos" od Zdeňka Svěráka jsem si moc přála. A byla tam! Protože jsem ji začala "louskat" hned po MW, který mi trval dva dny, ještě stále jí konkurovaly ony výše jmenované vánoční pohádky a filmy. Svátek slavil Štěpán a já se vracela současně s Edou Součkem (pseudonym autora) do válečné doby, do doby dětství ZS a s charakterem spisovatele se změnil i charakter obsahu. Dětský naivní pohled na válku i záležitosti s ní spojené jsou zde popisovány v mnoha opět velice dobře podaných krátkých příbězích, které na sebe tu navazují, tu volně plují, ale člověk se stále baví. Jen někdy, čte-li mezi řádky, ho dožene ta tehdejší neveselá doba, kdy to lidé měli skutečně těžké. Klukoviny se střídají s vážnými momenty, ale přece jen byla tahle knížka větším duševním odpočinkem než ta první. Pochopitelně ...
Absolutní pohodičkou pak byl třetí přírůstek s názvem "Co je nového, kotě?" od Alexandry Potter. Je to už její čtvrté dílo, které jsem mohla číst a stejně jako předtím, i tentokrát jsem se z počátku trochu prala sama se sebou, ale nakonec jsem se poměrně rychle vnořila do děje a docela rychle se dostala ke konci milého příběhu. Nechybí zápletka, láska, přátelství, takový ten typ harlequinovských vyprávěnek, ale na vyšší úrovni. Moderní doba, autorka vrstevnice, snadná představa ... nebyl problém nedočíst kapitolu a jít spát, protože jsem věděla, že mi do druhého dne nic neuteče a já zcela pohodově znovu navážu tam, kde jsem den předtím skončila, a to včetně předpokládaného finále, které prostě nemohlo dopadnout jinak, než jak jsem očekávala. Řekla bych - střední proud, na procenta tak těch 70, což u AP je na mě docela dost.
Ovšem, ta poslední pecka, to je tedy PECKA! Tchán mi Nesbova "Sněhuláka" dobré tři měsíce vychvaloval, a tak jsem si ho tedy na svátky půjčila. Protože to byla nejširší vazba, nechala jsem si knížku jako poslední - 500 stránek jsem zpracovávala asi pět dní? Možná šest. A kdybych mohla, stáhla bych to klidně na tři, tak to bylo čtivé. Fantastické. Drsné. Nedalo se přestat. Co na tom, že ráno vstávám do práce? Co na tom, že budu unavená? Musela jsem přece vědět, kdo je vrah. Musela jsem znát další kroky vyšetřovatele. Musela jsem vědět, jak to bude pokračovat s jeho láskou. Musela jsem ... číst. V první čtvrtině mě přes syrovost násilí snad až přecházela chuť; přiznám se, že jsem si raději pořádně zatáhla okna a chodila spát stejně jako Tomáš, abych nemusela být v ložnici úplně sama. Ještě, že venku není sníh ... Čím víc jsem se pak blížila ke konci, tím napínavější byl děj, z jednoho odhalení se přeskočilo k druhému, ale ani jedno z nich nebylo správné, jen navádělo k té nejmíň očekávané pravdě. A pak ... tý bláho, to je mazec! A to jsem během těch závěrečných, napětím absolutně nabitých, sta stránek stihla uvařit večeři, nakrmit rodinu a sprdnout kluky, ať na mě nemluví, že ... no jasně, že čtu. Na procenta? Sto ze sta, a klidně stodvacet! Ať nežeru :-).

Dovolím teď na pár dní očím odpočívat, i myšlenkám, musím si v hlavě trochu ty knihy porovnat. Uspořádat. Stavit se v knihovně vrátit tři vypůjčenky z léta a zaplatit poplatek za letošní rok. A možná, že jen očkem mrknu na novinky ... kdyby náhodou ... :-)

PS: "Lahůdku" - Padesát odstínů šedi - si mileráda nechám na příští samostatný článek. I když si to tahle "bichle" asi vůbec nezaslouží.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pan Nedostižný pan Nedostižný | Web | 10. ledna 2014 v 22:42 | Reagovat

Po zkouškovém budu mít čas tak možná sáhnu po nějakém z těch knížek. Díky za tipy 😉

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. ledna 2014 v 23:47 | Reagovat

Čtu ráda a často, ale knížky si nekupuji, ale půjčuji v knihovně. :-)

3 Marie Marie | 11. ledna 2014 v 11:41 | Reagovat

Určitě přečtu,ale teď již třetí měsíc léčím oči od operace šedého zákalu.Ale už se těším na čtení.

4 Helena Lišková Helena Lišková | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 21:00 | Reagovat

Moc ráda čtu. A jak vidím, od stejného autora Sněhuláka, jsem v říjnu taťkovi kupovala taky knihu. Název si nepamatuju :-)

5 Mi-lada Mi-lada | Web | 13. ledna 2014 v 8:22 | Reagovat

Reni, máš pravdu. Vánoce bez knihy by nebyly Vánoce. Ani u nás nesmí chybět. Z těch knih o kterých píšeš bych ráda četla tu od pana Svěráka, k Viewegovi nám asi podobný vztah jako ty, takže pokud je tato kniha jiná, tak bych taky mohla číst. No a dobrá harlekýnka  nebývá k zahození, je to skvělý relax. A Sněhuláka? Toho jsem louskala loni a bylo to přesně jak říkáš. Člověk čte a čte, bez ohledu na ranní vstávání.

6 Vendea Vendea | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 10:07 | Reagovat

Páni... krásné dárečky a jsem opravdu moc zvědavá, jak u tebe Odstíny uspěly :) :) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama