Slíbila jsem snímánkový článek, tak tady ho máte. Vydáme se přes hory, přes doly, podél Labe, až do Přerova, kde leží známý Polabský skanzen, součást Polabského národopisného muzea. Místo plné chalup a chaloupek, zahrad a zahrádek, stodol a vejměnků, kde stojí jeden zámek, který se nedá zdaleka tak prozkoumat, jak by si člověk přál. Kde je ale atmosféra starých časů zachovaná tak jedinečně, že jen málokde jinde se člověk může cítit tak, jako přerovští lidé v 19. století ...



Pohádkových chaloupek je tu určitě dobrá desítka, možná víc. U všech je po zahrádce, u všech stojí kousek stodoly s plno "haraburdím" - vleky, žací kosy, hrábě, koše, - zkrátka tu najdeme vše, co hospodáři tenkrát potřebovali k práci a co i v moderní době bývá na statcích k vidění.

Zvědavě jsme nakukovali do každého okénka a těšili se na překvapení, která nám chaloupky poskytovaly.



V každém domečku zabaleném do vánočního kabátku na nás čekali jeho obyvatelé a dost možná i sousedi a příbuzní, zkrátka plno "lidí", kteří byli zabráni tu do čtení, tu do spánku, tu do spřádání vlákna. Všechno bylo tak opravdové, že bylo zcela namístě při vstupu do "seknice" slušně pozdravit a popřát pěkných svátků. Ty se připomínaly i mnoha betlémy, které byly k vidění snad úplně všude.



A tam, kde nebylo pro člověka místo, bylo možno přečíst si staré recepty na vánoční cukroví, prohlédnout výstavu vykrajovátek i formiček ...


... bandasek na mléko, rendlíků, pekáčků, hrnků a konvic ...


Na zdobných postelích ležely ještě zdobnější peřiny ručně vyšívané, kdy tentýž dekor zdobil i záclonky a ubrusy v téže místnosti a dnešní moderní žena mohla jen žasnout, co hospodyňky tenkrát všechno uměly.



Venku jsme se společně s ostatními těšili z narození Ježíška. Jedni přicházeli z prava, druzí z leva, všichni nesli tak, jak mohli, tu tři kožičky, tu trochu mlíčka, by mu kvetla líčka ... Však znáte tu koledu "Jak jsi krásné, neviňátko ...".

Škoda jen toho zámku, který stojí hnedle vedle skanzenu a je nepřístupný. Jistě i tam by na nás dýchlo poznání dávné historie. Za tou jsme tedy museli putovat jinam ...
Moje srdce milovníka venkovské architektury zaplesalo a zatetelilo se. Moc hezké.

A ten kukuč dvou milých tváří v okně -paráda.