5. prosince 2013 v 16:39 | renuška
|
Přerovský skanzen, město Čelákovice i kouzelná vesnice Kersko - tyhle tři body byly na sobotním plánu, ačkoliv ten poslední tam přibyl formou improvizace ve chvíli, kdy jsme ráno Kerskem projížděli. Okamžitě jsme se rozhodli, že cestou zpátky si ho pomalinku prošmejdíme, protože ... ale pěkně popořádku.
Chaloupky už jste viděli v minulém článku, takže plynule přejíždíme do nedalekého města Čelákovice, kde na tento den bylo avízováno rozsvěcení vánočního stromečku a také adventní trhy. My jsme si okruh rozšířili ještě o muzeum, kde právě probíhala výstava o historii čokoládové značky Orion:
Předpokládali jsme sice velkolepější nabídku, ale i tak byla výstava zajímavá a my jsme zase o kousek znalejší. Protože Tomáš je větší pamětník, mohl mi ukázat, jaké obaly z čokoládové expozice ještě jako malý rozbaloval, aby se dostal ke sladké lahůdce.
Nebavilo nás však jenom muzeum jako takové, ale i jeho okolí - půvabné lucerny a především pak ono "žluto" na zemi pod stromem, který rodí plody podobné třešním, jen jsou stejně žluté jako spadané listí. Inu, bylo 30. listopadu a to je ještě pořád podzim, tak čemu se divíme???
Než jsme došli k náměstí, míjeli jsme i přenádherný kostel "Nanebevzetí Panny Marie". Bohužel bylo zavřeno, fotit se dalo jen skrze bránu, ale i tak monumentálnost stavby je zcela patrná. Nádhera!
V centru města pak probíhaly - jak jsem již uvedla - adventní trhy. Udivilo nás, že na sobotní odpoledne se po náměstí pohybovalo velice málo lidstva a ani kapela NEŘEŽ nenalákala místní k větší návštěvnosti. Možná že druhé vystoupení už mělo diváků více, to my ale nevíme, protože jsme mířili do Kerska.
Kersko je malá vesnička známá z filmu "Slavnosti sněženek". Málokdo by hledal v lese mezi vzrostlými borovicemi rodinné vily a chaty, ale pozornému návštěvníkovi se objevovaly náhle podél silnice, podél Hrabalovy stezky. V uších se z čista jasna rozezněla hláška: "To je dost, dědku, žes nás taky někam vyvez!", před očima se nám míhaly scény hádek kvůli divočákovi - zda na šípkové nebo se zelím, a v příkopě naštěstí neležel ani pan Hanzlík ani nikdo jiný. Jen těžko se mi tu fotilo, protože tuhle atmosféru, tohle místo zkrátka jinak než v myšlenkách zaznamenat nejde.
Ačkoliv přece jen zde bylo něco, co stálo za zaznamenání a hlavně co zaznamenat šlo. Je tu totiž Lesní ateliér Kuba, místo, kde zrovna probíhala prodejní výstava různých vánočních "laprcajků" a fantastické keramiky, kde šikovné ruce dvou dam vytvářely opravdu skvostné adventní věnce, kde venku voněl čerstvý svařák nebo nealkoholický punč. Zkrátka kde bylo moc moc moc dobře.
Vyfotit šel také zastřešený "Svatojosefský pramen", který byl dokonce v roce 2012 vysvěcen!
Sobota se chýlila ke konci a my jsme byli bohatší o poznání dalších tří míst, která jsme ten den navštívili. Po večeři jsme ještě hodinku chodili podél Labe v Poděbradech, mrazivou zimou jsme si nechali do červena vymalovat tváře a o tom, jak krásně se nám spalo, není třeba pochybovat. Poslední listopadový den byl opravdu báječný.
A dali jste si kance? :) Dělají tam výborného!