9. prosince 2013 v 16:54 | renuška
|
Takový malý vánoční dárek jsme si se sestřičkou a sestřeničkou dopřály už druhou adventní neděli. Vyrazily jsme totiž coby tři grácie na výlet do Drážďan na adventní trhy. Vždycky jsem podobnou událost chtěla zažít na vlastní kůži, ochutnat to cizí prostředí, porovnat rozdíly mezi českou a zahraniční, potažmo německou sváteční atmosférou. Ohřívat si zkřehlé dlaně o typický hrnek horkého punče, který nás svou vůní lákal ke konzumaci stejně jako úúúžasné grilované klobásy, netradiční langoše nebo třeba pečené minižampiony. Byla jsem zvědavá na "Slavnosti štoly", které zde zrovna v ten den probíhaly, zajímaly mě i památky, o kterých ani po návštěvě města nic nevím, protože jsme se nakonec s holkama rozhodly je ingorovat a zaměřit se na komerční stránku Drážďan, kvůli které jsme tam doopravdy jely. A jestli jsme si užily? No že váháte! Vítr se umoudřil, sněhové vločky se snášely jen zřídkakdy a když už, nebylo to nic hrozného. Dokonce nás na chvilku ohřálo i sluníčko, takže i po této stránce spokojenost. Domů jsme se vrátily uťapané a utahané jako koťata, ale spokojenost se nám dala vyčíst z tváří a to je to nejdůležitější. Umět si tyhle radosti užít a vzpomínat na ně jen v dobrém :-).


Pohled přes Labe na druhý břeh, který byl stejně tak štědrý na historické budovy jako ten "náš". Nebylo možné projít si všechny tyhle skvosty, na to by tam člověk musel jet ve všední den, ale i takhle na dálku jsme se kochaly a kochaly ...
... v kostele Fraukirche jsme si na chvíli sedly do lavic a poslouchaly koncert mužských pěvců ...
... alespoň zvenčí jsme obdivovaly krásy známé rozsáhlé galerie Zwinger ...
... a během celého dne jsme se přece jen občas přistihly, jak s otevřenou papulou zíráme na krásné barokní památky téměř 800 let starého města.
Brzy dopoledne, když ještě po Altmarktu chodilo méně lidí, využívaly jsme možností zaznamenat sváteční místo kolem nás, aniž by do nás strkal dav valících se návštěvníků, kterých se stmíváním přibývalo stále víc a víc. A pak, když už všude byla strkanice, i my se strkaly - třeba ve frontě na absolutní hit dne - grilovanou bylinnou klobásku v křupavé houstičce. Labůžo :-p.



Slavnosti štoly - to je hodně velká událost, která má svou dlouholetou tradici. Tato je mimojiné zaznamenána i v podobě ohromného výjevu na stěně zámku, jehož náměstí se stalo centrem pro ty, kteří chtěli být oné obří štole co nejblíže. Všude bylo tolik lidí, že jsme viděly jen zlomek z toho, co se během průvodu dalo spatřit, ale i z toho mála jsme si odnesly zážitky. Dlouhý průvod, ve kterém se představují různé řemeslnické cechy, provázely kapely hrající stejnou melodii a bylo moc roztomilé vidět muzicírovat i docela malé děti. Dominantou je samozřejmě štola jako taková - hmotnost vám nepovím, ale snad lze její nadrozměr odhadnout i z fotografií. Na "starém trhu" si pak zájemci mohli kousek téhle dobroty koupit - i my si kus vezly domů a pokud vím, chutnala všem. Ratolestem i mužům :-).

Takhle to vypadá, když je v uličkách mezi stánky stále málo lidí. Večer kolem šesté už jsme na nákup punče mohly zapomenout - dav nás nesl dál a dál a jen velice těžko se dalo z něho dostat stranou ven. Uf.
Na "Augustusmarkt" jsme dostaly doporučení - nechaly jsme si ho na závěr "našeho" dne a nelitovaly jsme. Bylo tu opravdu nádherně a snad toto místo bylo ještě kouzelnější než samotné centrum trhů. Na posledním obrázku popíjíme s Janinkou jedno z mnoha lahodných svařených vín stáčených do zálohovaných hrnečků s obrázky adventních Drážďan, které jsme buď mohly vrátit nebo si je odnést domů.
PS: V sektorce mám dva :-D.
Přes den je možná vidět lépe, ale noční osvětlení je zkrátka pohádkové. Všechno září, kolem se rozlévá teplé světlo, které nás zve blíž a blíž ... tohle jsou ty momenty, pro které stojí za to podobnou událost navštívit.
Na závěr se vám musím pochlubit se dvěma známostmi, které jsem ten den navázala. Pan andělín a pán maršál byli oba natolik ochotní se se mnou vyfotit, že jsem jim slíbila, že je za to u nás, v Čechách představím a napíšu o nich, že byli moc príma, nereptali, usmívali se do objektivu a dokonce ani nemrkli, když vyletěl ptáček. Kavalíři jeden jako druhý :-).
Druhá adventní sobota je za mnou. Ani jednu jsem nevěnovala úklidu a pečení, smejčení a balení dárků. Obě jsem procestovala, prošmejdila, prozážitkovala a vůůůůůůbec mi to nevadí. Uklidit a vysmejčit jsem stihla v neděli, dárky si nechám až na poslední víkend před Štědrým dnem a cukroví postupně během týdne "dolajsknu". Na to je čas pořád, ale na výlety s lidmi, které mám ráda a o kterých vím, že si s nimi tyhle báječné dny užiji, není času nikdy dost. Proto mě těší, že tentokrát jsme nechaly povinnosti za zády a věnovaly se jen rozkoším, které nám Drážďany bezersporu nabízely.
PS: Kdybyste náhodou narazili během pochůzek kdekoliv na fotobudku, do které si vlezete a za poplatek se sami nebo s někým necháte vyfotit, jděte do toho. Užijete si při tom legrace jako nikde jinde :-D :-D :-D
Krása, vánoční Drážďany mám moc ráda.