14. listopadu 2013 v 16:45 | renuška
|
Dnešní den odstartoval jednou obrovskou radostí. Mohla jsem se totiž vrátit o čtyři roky zpátky, a to díky fotkám, které se zdály být ztracené (během stěhování před třemi lety zůstaly bůhvíkde) a jen díky poctivé archivaci jedné úžasné fotografky je mám znovu "doma". S její prací jste se mohli už setkat třeba
tady,
tady nebo
tady ...
Tenkrát bylo Ondrovi osm let, Honzíkovi pět a půl, oba byli ještě poddajní a ochotní nechat se obletovat energickou dámou třímající v rukou fotoaparát, nechali se převlékat z jednoho outfitu do druhého, poměrně dobře spolupracovali, usmívali se do objektivu a ve finále i kývali na různé legrácky, díky kterým se pak uvolnili natolik, že vznikla nádherná série snímánků.
Dva košiláci ... jak jsou ještě maličcí ... ♥
... drsní motorkáři ...
Hanýsek nejroztomilejší - ty jeho xichtíky mu vydržely dosud, i ta jiskra oku, to raráškovství, ta velká láska k životu ...
I Ondra už se tenkrát formoval a přes vážnou tvář, kterou ve většině případů nastavuje vnějšímu světu, probleskuje úsměv a pohoda. Zlato moje ...
Vybírala jsem na ukázku jen zlomek z obrázků, které mám teď dobře schované a tři z nich nechám zvětšit a zarámovat, aby konečně visely na zdi. Bude to sice investice, ale v tomhle případě je to to nejlepší, co můžu udělat. Není nad to dívat se denně na něco, co vás činí šťastnými a co vám rozvibruje vnitřní duševní teplo. Zvláště, když mi oba kluci tak šíleně rychle vyrůstají před očima ... brzy z nich budou velcí "klackové" a doby dětství budou dávno tytam. Tak ať zůstanou zaznamenané alespoň na plátně a připomínají, jak to bylo tenkrát, když ...
*Podotýkám, že všechny fotky jsou dílem autorky, paní fotografky Jany Dytrichové a vztahuje se na ně autorské právo!
:)