Listopad 2013

Srdíčkovci stromečkoví

26. listopadu 2013 v 16:01 | renuška |  Snímánky
Nedávno jsem slíbila, že na blog přibyde článek vč. postupu na výrobu vánočních ozdob, v tomto případě ptáčků jarabáčků. Není to nic těžkého, spiš se jedná o titěrnou práci, ale pokud se do toho člověk s chutí pustí a pár večerů si "zpestří" šitím, může se o svátcích (a nejen o nich) těšit na nové kamarády.

Na výrobu "Srdíčkovců stromečkových" budeme potřebovat:
  • filc - já použila bílý a šedivý, v zásobě jsem měla ještě béžový - běžně se dá sehnat v papírnictví, arch o vel. A4 za cca 15,- Kč
  • dřevěné korálky na oči
  • bavlnky - znovu bílá a šedivá
  • přírodní provázek (nebo třeba lýko či kokosové vlákno, ptáčkovi by slušelo klidně i seno ...)
  • dřevěný kolíček
  • tavnou pistoli
  • duté vlákno (zkoušela jsem i vatu, ale ta tělíčko ptáčka tak nenafoukne)
  • jehlu, nůžky, tenký lihový fix
  • šablonu na ptáka a na srdéčko

Pomůcky v názorné ukázce ...


Na bílý filc si podle předlohy tenoučkou lihovkou obkreslíme obrysy ptáčka a na barevný srdíčka. Ptáčka je samozřejmě třeba namalovat 2x zrcadlově, aby po sešití byly rubové strany, na kterých je vidět tmavá linka po fixu, k sobě a lícové strany tak zůstaly pěkně "čisté".


Další postup není nijak složitý - vystřižené srdéčko přiložíme na tělo na lícovou stranu a pečlivě obšijeme kontrastní bavlnkou.

Poté se vrhneme na oči - dřevěný korálek pevně přišijeme a kolem něho ve třech řadách malým stehem obšijeme kolečka, ktrá na závěr "opaprskujeme", aby místo kolem oka nebylo tolik prázdné. Vypadá blbě, když na každém boku hotového ptáčka je oko jinam, proto je lepší si puntíkem označit stejná místa, na která pak korálek aplikujeme.

Máme-li obě strany "osrdíčkované" i "oočičkované", spojíme je rubem k sobě a po obvodu obšíváme drobným začišťovacím stehem tak, abychom si nechali malý otvor v bříšku, kudy budeme ptáčka vycpávat dutým vláknem. Po "dokrmení" dokončíme a pípák je hotov.

Teď už stačí jen udělat hnízdo - k tomu poslouží provázek, který smotáme tak, aby vytvořil jakési pomyslné hnízdo, tavnou pistolí přilepíme na kolíček a do hotového nakonec upevníme ptáčka.



Takhle vypadá moje vánoční letka připravená ozdobit sváteční stromeček :-).


Nikde ale není napsáno, že srdíčkovci stromečkoví musí vylétat jen na zimní svátky, ozdobit si s nimi můžete květinovou dekoraci, lampičku nebo cokoliv jiného, co vás zrovna napadne ... třeba i věneček :-).

Kuriozita:

Když jsem zkoušela vyrobit první prototyp ptáčka, vycpávala jsem ho ještě kousky vypárané vlny, kterou jsem měla doma - tehdy jsem ještě duté vlákno neměla a plánovala jsem spíš pracovat s vatou. Hotový výrobek jsem dala schválit rodině a pak jsem ptáka nechala neuvážlivě volně ležet na stole. Toho si všiml náš nenechavý tříměsíční kocourek Viki a bylo vymalováno. Nová hračka byla na světě.


Takhle nějak vypadá ptáček po mnoha rvačkách s divokým kočičákem - v porovnání s netknutým "bráškou".
Konečně už vím, jak se plstí :-D

I tentokrát doufám, že vám můj návod přišel srozumitelný, že si třeba podle něj nového spolubydlícího vyrobíte a že vám bude zdobit vánočně načančaný byt stejně jako nám. Přeji jistou ruku a hodně hodně radosti ve vaší soukromé rukodílničce. Ať se vám daří!


Přesyceno

23. listopadu 2013 v 9:48 | renuška |  Přišla Múza
Když ani vzpomínky nestačí
a břich je plný jako sud
vína kvasícího,
moc to nevoní.
A těžko se dýchá.
Zatracená lidská pýcha.
Pytel, pysk, netopýr ...
slepíš talíř, ale jídlo na něj nepodáš.

Hodokvasům bohatým
na jedno vyspání je konec,
možná že na dvě,
přijde na to.
Jestli to zlato,
který máš tak rád,
jestli ti stojí za to život pro něj dát?

Jen ty bubliny ve tvářích,
jakou mají smrtelnost?
Budou se tam hrnclovat
a převalovat
a čekat na kanonádu?
Nebo mi radši
naliješ limonádu
a zase dáš pusu?
Až se uvidíme?
Až nebudeme syti?

Až budeme znovu pod obraz láskou zpiti ...

S Katkou

22. listopadu 2013 v 16:34 | renuška |  Jak to vidím ...
Bydlíme od sebe pár kilometrů, ale vídáme se tak jednou za měsíc s tím, že si termín obě dost dlouho dopředu zapíšeme do diáře a prostě s tím počítáme. A v častých telefonických rozhovorech, které probíhají tak dvakrát týdně po dvaceti minutách nejméně, si to vzájemně připomínáme, abychom na sebe nezapomněly. My tedy na sebe pamatujeme pořád, ale tohle tak pro jistotu.
Pro tentokrát jsme se rozhodly opustit teplo domova a domluvily jsme si "rande" v jedné úžasné, útulné, pohodové a moc pěkné kavárničce. Ono je to úplně o něčem jiném, sejít se jinde - kde nás neruší děti, partneři, zvířata, telefony. Kde jsme fakt jen samy pro sebe a slova se z nás sypou jako vločky z tmavé prosincové oblohy. Byť si do telefonu řekneme mnohé, stále máme o čem tlachat, co rozebírat - zkrátka takové ty holčičí řeči, co se točí momentálně kolem vánoc a dárků, kolem rodiny, kolem takových těch soukromých niterních pocitů, které kolikrát člověk ani sám sobě není ochoten přiznat a radši je oklikou obchází. A najednou se máte komu otevřít, někomu, kdo není vaším druhem ani jinak pokrevně spřízněným člověkem, ale přece je to ohromný kus vašeho života.
Někde jsem četla, že by muži žasli nad (ne)úrovní svých žen, kdyby je slyšely během rozhovoru s jejich nejlepší kamarádkou. Katka to četla taky. Uznaly jsme, že naše "papíky" a "pusíky" jsou nad rámec dospělého vyjadřování, ale my to tak máme rády. Protože se máme rády. A taky jsme úplně normální holky. Někdy i malý, když se tetelíme nad nějakým hadříkem nebo jiným kouskem šatníku, který třeba jen visí v obchodě ve výloze. A pak je najednou náš. To jen tak mimoděk.
No a tak jsme v té kavárně seděly a brebentily a uskrávaly absolutně nejlepší kafíčko a hlídaly ten protivný čas, který tak rychle utíkal. Katka mi přinesla na půjčení "50 odstínů šedi" a já jí sušený meruňky. Na tomhle se domlouvat nemusíme, překvapíme se pokaždé něčím milým. Není to z povinnosti, naopak. Je to takový to ... "Já jí chci udělat radost a tohle bude to ono, co ji potěší. Maličkost. Blbůstka." A když pak servírka přišla s účtem a my se musely rozloučit, daly jsme si pusu s tím, že se příští týden uvidíme na ochutnávce vína. Odjížděla jsem moc spokojená, taková naplněná nebo jak bych to nejlépe řekla. Ta společná hodina byla pro mě tak důležitá, tak moc silná, že jsem se z ní těšila celý zbytek dne a vydrželo mi to až doteď.
A proč o tom píšu? Protože tenhle moment si zaslouží zaznamenat. Je to "jen" kousíček z celého dne, z celého týdne, měsíce, ale právě to je na tom to krásné, že to není všední a tím pádem to nepostrádá vzácnost okamžiku. A poznání, že se máme, že se máme.




Zavilá víla věnce vila

18. listopadu 2013 v 16:48 | renuška |  Snímánky
No, že bych byla víla, to asi nee, natož pak zavilá, ale věnce, ty jsem skutečně vila. A když jsem tak vila, tak jsem si pomyslela, že by nebylo špatné hodit fotonávod i sem. Třeba někomu přijde vhod zapojit před adventním obdobím kousek své fantazie a vytvořit si do bytu kousek vlastnoručně vyrobené dekorace.

VĚNEČEK KLACÍKOVÝ
Budeme potřebovat:
  • zahradnické nůžky
  • několik prutů tlustých "tak akorát" (raději vyschlé nebo alespoň "zvyklé" na pokojovou teplotu)
  • papír
  • fix
  • bílou barvu ve spreji
  • tavnou pistolku s mnoha "náboji"

Z proutků si nastříháme větší množství stejně dlouhých kousků - klacíčků - doporučuji si "střihnout" vzorek dlouhý cca 8 cm a podle něho krátit zbytek materiálu. Snažte se, aby rozdíl mezi jednotlivými klacíky nebyl v průměru nikterak velký, tenké i extrémně silné konce pak raději vyhoďte.




Podle vzoru nebo vlastní představy (mně posloužil věneček, který jsem si minulý rok zakoupila v jednom šikovném květinářství - tento mi byl i inspirací k mé tvorbě) si na papír obkreslete vnitřní i vnější obvod - kruhy. Tyto poté kopírujte nastříhanými klacíky tak, aby se jednotlivé konce dotýkaly!!! Já jsem to neudělala a věnec budu muset předělávat. Každý spoj je pak třeba slepit pomocí tavné pistole. Na nosnou konstrukci pak pokládejte další vrstvu dřívek, a to úhlopříčně a vše znovu lepit. Třetí "patro" opisuje opět pouze oba kruhy a čtvrtou řadou pak věnec zakončíte - viz poslední obrázek.


Po dolepení stačí na čerstvém vzduchu věneček postříkat bílou barvou ve spreji, která je vhodná jak do exteriéru, tak do interiéru. Viditelné "vlásky z tavky" po úplném zaschnutí barvy stačí odstříhat a věneček je připraven k finálnímu dekorování. Ten můj se toho, bohužel, zatím nedočkal, poněvadž - jak jsem již psala, nespojila jsem důkladně spodní podkladové klacíky a navíc jsem použila čerstvě nastříhané větvoví, které bylo zvlhlé a roztavená lepící hmota na něm tím pádem pořádně nedržela.
Pro puntičkáře: čím méně pravidelnosti, tím lépe - není nutné mít ideálně rovné proutky, naopak každý pupenec nebo křivule se vítá. Stejně tak nástřik barvy - bude-li někde prosvítat kousek tmavé kůry, docílí se tak "vintage look-u".

VĚNEČEK Z BŘEZOVÉHO PROUTÍ
Budeme potřebovat:
  • vrbový proutek na osnovu
  • větší množství březových proutků, klidně i s jehnědami
  • zahradnické nůžky
  • bílou barvu ve spreji

Jednoduchým smotáním vytvoříme z vrbového proutku osnovu, kterou můžeme, ale nemusíme vázat. Mně držela sama o sobě, tudíž jsem na ni hned začala namotávat březové proutky, které jsem do sebe postupně vplétala tak, aby spolu byly spojené dost pevně a nemuselo se zasahovat třeba tavící pistolí nebo provázkem. Škoda, že se postupně během vití odlamovaly jehnědy, protože vypadají na věnci moc dobře.


Hotový výrobek jsem opět "stříkla" bílou barvou ... oprava, stříkal Honzík, který si tuto činnost předem zamluvil :-).



No a pak už jen stačilo najít věnečku jeho místo - je totiž úplně jedno, bude-li zdobit venkovní vrátka nebo stěnu v obýváku. Bude-li hladký nebo dozdobený různými dekoracemi. Já jsem se rozhodla ten první pověsit domů; tak, aby byl na očích a aby všem říkal, že brzy už přijdou ty bíle zasněžené dny a cukrovím provoněné večery. A protože šlo vše opravdu hladce, určitě se ještě k vití věnců vrátím. Potřebuji jeden na dveře, jeden na sáně, jeden babičce ...

Doufám, že jsem návod napsala dostatečně srozumitelně a pokud už se rozhodnete podle něho tvořit, přeji vám, ať vám jde práce hezky od ruky, ať se vám daří a ať máte ze svého výtvoru velikánskou radost!


Miluju

14. listopadu 2013 v 16:45 | renuška |  Snímánky
Dnešní den odstartoval jednou obrovskou radostí. Mohla jsem se totiž vrátit o čtyři roky zpátky, a to díky fotkám, které se zdály být ztracené (během stěhování před třemi lety zůstaly bůhvíkde) a jen díky poctivé archivaci jedné úžasné fotografky je mám znovu "doma". S její prací jste se mohli už setkat třeba tady, tady nebo tady ...
Tenkrát bylo Ondrovi osm let, Honzíkovi pět a půl, oba byli ještě poddajní a ochotní nechat se obletovat energickou dámou třímající v rukou fotoaparát, nechali se převlékat z jednoho outfitu do druhého, poměrně dobře spolupracovali, usmívali se do objektivu a ve finále i kývali na různé legrácky, díky kterým se pak uvolnili natolik, že vznikla nádherná série snímánků.

Dva košiláci ... jak jsou ještě maličcí ... ♥


... drsní motorkáři ...




Hanýsek nejroztomilejší - ty jeho xichtíky mu vydržely dosud, i ta jiskra oku, to raráškovství, ta velká láska k životu ...


I Ondra už se tenkrát formoval a přes vážnou tvář, kterou ve většině případů nastavuje vnějšímu světu, probleskuje úsměv a pohoda. Zlato moje ...

Vybírala jsem na ukázku jen zlomek z obrázků, které mám teď dobře schované a tři z nich nechám zvětšit a zarámovat, aby konečně visely na zdi. Bude to sice investice, ale v tomhle případě je to to nejlepší, co můžu udělat. Není nad to dívat se denně na něco, co vás činí šťastnými a co vám rozvibruje vnitřní duševní teplo. Zvláště, když mi oba kluci tak šíleně rychle vyrůstají před očima ... brzy z nich budou velcí "klackové" a doby dětství budou dávno tytam. Tak ať zůstanou zaznamenané alespoň na plátně a připomínají, jak to bylo tenkrát, když ...

*Podotýkám, že všechny fotky jsou dílem autorky, paní fotografky Jany Dytrichové a vztahuje se na ně autorské právo!


Maruška svatebním hostem

12. listopadu 2013 v 16:24 | renuška |  Snímánky
Na jaře jsem psala o tom, kterak naše rodinná přítelkyně Maruška Nováková vyrazila společně s námi pogratulovat jubilantovi k padesátinám. Tehdy jsem zmínila, že nás čeká letos ještě jeden důležitý úkol (aniž bychom společně tušily, že se setkáme i v červnu na jiné oslavě), a to svatba. Pletichy se kují dobře, jde to téměř samo, ale těžko rozdělit renušku do tří půlek - dopoledne koordinátorka, během podvečera zpěvačka a do toho Maruna, to je opravdu zážitek sám. Ale povedlo se - celý svatební den probíhal skvěle, zábava nevázla, potíže nepřicházely, jásot byl slyšet do časných ranních hodin. Ona srpnová sobota se určitě zapíše do pamětí každého jednoho člověka, který s krásnou nevěstou a elegantním ženichem mohl chvíli pobýt. A to včetně samotné Maru Novákové ...



Ve vkusném kostýmku, jakoby hedvábné blůzce, se slušivým baretkem na vlasech "čerstvě vod kadeřníka", s plédem hódobóžovým přes ramena nedbale hozeným, s košíkem plným svatebních darů vydala se Maruška za nevěstou a za ženichem ...



... kterým s láskou a praktičností sobě vlastní podarovala:
  • pro ženicha náhradní vajíčka, čerstvá, to kdyby náhodou ty jeho křaply ...
  • pro nevěstu vokurečky nakládané, aby kyselila se v obličeji pouze a jen při jejich konzumaci, jindy neee ...
  • toaletní papír, to aby, kdyby něco, tak aby se z toho nepos***i, a když už, tak aby měli čím tu spoušť uklidit ...
  • dohromady jim ještě - poněvadž novomanželé vznesli požadavek, že jako svatební dar uvítají od všech finance na výlet - donesla každému po dvaceti centech, protože Maruška je světová a jde s dobou! Co s korunou! :-D


Ženich pak nabídl rámě dámě a šlo se ...
PS: Maruška si samozřejmě nemohla nechat ujít příležitost mladého pána opusinkovat a pečlivě se na to připravila, rudou rtěnku nanesla, to aby bylo vidět :-).




Pohotový muzikant, kterýžto ten den přišel o hlas, dopřál nám svatební taneček - veselou to polku, při které došlo i na akrobatické kreace ...

... a my, spokojeni s naším pohybovým přednesem zakončili jsme za potlesku ostatních svatebních hostů svůj rej vynikající medovinkou.

Ženichova podoba s Maruškou Novákovou je čistě náhodná :-D :-D :-D

Aby bubáků nebyl plný článek, přidávám ještě tři bonusovky, které dokazují, že jinak jsme všichni úplně normální :-D.

Po oddavcích ... já v roli koordinátorky a Peťka s Romanem v roli nevěsty a ženicha. Jestli někde platí rčení, že si "Sedli jak prdel na nočník", tak tady to platí dvojnásob. Úžasně sehraní mladí lidé, kteří se mají nesmírně rádi, prošli si už pořádně těžkými zkouškami života a posíleni o tyhle nemilé životní zásahy jsou si navzájem vším.



Lípa a rozhledna

6. listopadu 2013 v 16:40 | renuška |  Snímánky
VEJDOVA LÍPA
Žamberk, to není jen město, u kterého leží známá Pastvinská přehrada nebo odkud je kousek do centra Orlických hor. Pro říjnový sváteční den byl pro nás právě Žamberk také zdrojem jiných pokoukání - o cestě sem vlastně rozhodl jeden jediný strom. Není to však strom ledajaký! Je to strom památný, největší z největších v Čechách, známý pod názvem Vejdova lípa - právě o něm nedávno mluvili v rádiu a bystré uši pana traktoristy nejkrásnějšího Tomáše historii, zajímavosti i pověst zaznamenaly a ústa pak poslala dál. Detaily lze vyčíst v okazu, já jen ve stručnosti zmíním stáří až 800 let, obvod přes 12 m, výška cca 4 m. Traduje se, že kdysi do koruny stromu vlezl malý pasáček, který propadl do jeho dutiny, ze které se neměl jak dostat ven a v ní nakonc i zemřel. Po mnoho let se poté odtud ozývalo sténání a v koruně blikalo světélko - toto vše ustalo až v minulém století, kdy se kmen stromu "otevřel" a pečovatelé z něho skutečně vytáhli malou kostřičku, kterou následně pohřbili a tím "uklidnili" duši nebožátka.
Vzhledem k velikosti jsme očekávali, že lípu najdeme hned, ale trochu jsme bloudili a jen díky ochotným místním jsme nakonec dorazili na místo a mohli se za příznivého počasí kochat a žasnout nad živým obrem, kolem kterého bylo vzorně uklizeno, listé shrabané ...




Kluci v tričkách dosvědčují, že nebyla nikterak zima, i když my ostatní jsme měli dlouhý rukáv. Inu mládí ...

Chtěla jsem nějak zaznamenat, jak široký kmen lípa opravdu má, což z obrázku "jen tak" není vidět. Poprosila jsem tedy spoluturisty, ať se chytí a "objímají" :-).

TYRŠOVA ROZHLEDNA "ROZÁLKA"
Lípa za námi, neznámo před námi. Jeli jsme zkrátka po značkách a první, na kterou jsme v Žamberku narazili, naváděla k Tyršově rozhledně, což se nám zdálo jako dobrý nápad. A tak jsme jeli. Shodou náhod byla památka otevřená a moc milá paní nám k ní pověděla kousek historie, ochotně hledala suvenýry v krabicích připravených na inventuru a vůbec, byla moc fajn. Co mi ale nejvíc utkvělo v paměti, bylo datum otevření - dne 28.10. 2013 to bylo právě 81 let, kdy do ní vstoupil první návštěvník a hlavně - v tento den se na jednom místě nacházeli dva oslavenci - nejen rozhledna, ale i náš - už desetiletý - Honzík! Užili jsme si výhled do širého kraje, vidět bylo opravdu bezvadně, využili jsme i možnosti prohlédnout si kapli Rozálka, stojící nedaleko a libovali jsme si, jak nám ten den krásně vychází ...

Pohled zepředu ...


... zezadu ...

... do kraje ...

... na Laluška a na renušku ...

... na Rozálku ...

... k nebi ...

Stihli jsme toho za těch pár hodin svátečního pondělí opravdu hodně - Vejdovu lípu, Tyršovu rozhlednu i hrad Litice. Bývali bychom ještě zajeli jinam, ale posun času nás už hnal domů. Spokojeni s pohodově prožitým dnem jsme odjížděli z Orlických hor zpátky do Krkonoš, s dojmy z nově poznaného kraje i památek, s náladou fajnovou a v duchu snad i s přáním, že společně zas někdy někam vyrazíme. Kam ukáže prst na mapě? To zatím nevíme, ale určitě to bude zase něco zajímavého, nečekaného a mile překvapujícího :-).


Kabáty dolů

1. listopadu 2013 v 16:47 | renuška |  Jak to vidím ...
Moje drahá Sentencia mě "poctila" a poslala mě dál. Tedy otázky, které mám zodpovědět. Které mě mají odhalit, svléknout, otevřít. Projekt známý pod zkratkou "řetězák" právě začíná ...

Deset faktů o mně
  1. Stále víc mám potřebu dívat se na své syny, hladit je, pusinkovat, prohrabávat jim vlasy a oni čím jsou starší, tím víc jim to vadí. Pochopitelně! Je neuvěřitelné, jak rychle mi vyrůstají před očima.
  2. Pořád se snažím zhubnout. Mám ale prd pevnou vůli, takže se zatím nic moc nehýbe. Ani váha, ani já. Ale jednou, JEDNOU! to fakt dám a bude ze mě kočka nejkočkovatější.
  3. Moc řeším. V duchu, v sobě, v srdci. Asi by to chtělo trochu zvolnit, ale neumím to. Neumím dát hlavě odpočinout.
  4. Stala jsem se pravidelnou odběratelkou Ladyboxu a nehorázně mě baví každý měsíc netrpělivě očekávat nový balíček s kosmetickým překvapením. Jsem fakt holka!
  5. Potýkám se s náboženskou orientací mého exmanžela - rozpoutám asi divokou diskuzi, ale to je mi úplně jedno. Poznamenám jen jediné - kdybychom neměli společné děti, bylo by mi to všechno úplně ukradené, ale takhle to prostě nedávám. Kvůli nim. A fakt mě to mrzí.
  6. Rozšoupla jsem se a utratila korunky za zimní garderóbu - ve skříni se naštosovaly: prošívaná vesta s kapucí, hřejivý svetr, silná pletená šála, rudá hučka, super džíny až do pasu a v botníku stojí světlešedé kozačky. Jsem spokojená.
  7. V prosinci jedu se sestřičkou a sestřeničkou do Drážďan na vánoční trhy. Tři grácie vyráží do světa :-). Těším se jak malá holka.
  8. Kdybych mohla hned teď změnit jednu věc, pominula bych tátovu vzteklou, dluhy za hypotéku i touhu po štíhlé figuře. Poprosila bych o uzdravení mé tchýně, protože zdravotní problémy, se kterými se už tak dlouho potýká, si prostě nezaslouží.
  9. I když už je to šest let, stejně mi děda pořád chybí. Tuhle dala moje mamka Honzíkovi takový prospekt a tam byl velký obrázek starého pána na traktůrku, vedle kterého sedí asi malý vnouček. V první chvíli jsem si - asi i díky úpravě fotky samotné - pomyslela, co tam děda Jarka dělá? Nebyl to on ...
  10. Ráda bych se ještě jednou vdala. Napořád. A klidně zase v bílým :-).
10 otázek od Sentencie
  1. Kdybys byl/a budovou, jaká by to byla a proč? Byla bych obyčejnou chaloupkou, bíločerně pruhovanou, s muškáty na oknech, s lavičkou na záspi, s kafem na stolečku a s křížovkou v klíně. Byla bych záhonem růží, byla bych vůní.
  2. Čeho si na lidech všímáš nejdřív, když je poznáš? Když to jen trochu jde, všímám si rukou. Máme teď u nás v práci stavební dělníky a jejich mistr občas přijde něco ke mně vytisknout. Je moc milý, pozorný, společenský ... ale má strašně neupravené nehty a to mi fakt vadí. Jo, asi jsem povrchní ...
  3. Jakou osobnost historie nebo současnosti bys chtěl/a poznat osobně a proč? Páni, já nevím. Asi Richarda Geara, a to jen proto, aby mě hýčkal jako svou "Pretty Woman", a to včetně milování na piánu!
  4. Kterou písničku si poslední dobou pouštíš pořád dokola? Hodně mě baví 1D a jejich remake písničky "One way or another", je příšerně nakažlivá a i když boybandy nemusím (dávno mi není pubertálních -náct), tady se zaslouží kluky pochválit. Dali to skvěle.
  5. Máš rád/a své pravé křestní jméno nebo bys radši měl/a nějaké jiné? Jsem Renáta, to ještě jde, i když bych radši byla Radka. Třeba. Co mi ale vadí, je to dlouhé Á tam uprostřed, to je prostě děs :-D.
  6. Které zvíře tě fascinuje a čím? (pozor, neplést fascinaci s oblibou) Fascinuje? To fakt netuším. Asi mouchy. Nechápu, jak můžou bez ohledu na plac pořád jenom - pardón - šukat. A když se přitom zamotají do mých vlasů, to je fakt na zabití. Může mě tohle fascinovat?
  7. Jakou nejbláznivější věc jsi kdy udělal/a? Kdysi jsem s partou Jarouše vyrazila na bowlling, opila se, lehla si jednomu z kamarádů na klín a řekla: "Mohl bys mě drbat na zádech?" Doteď si pamatuju, jak se na mě díval ... Eeeeee ... :-/
  8. Kdybys mohl/a změnit jeden okamžik, rozhodnutí ve svém životě, které by to bylo? Bez minulosti není přítomnosti, takže asi nic, protože k tomu, jak žiju, jsem došla tím, jak jsem žila dřív. Maximálně bych místo ekonomky studovala floristiku, ale to je fakt asi jediné ... nic dalšího bych neměnila.
  9. Jaká je tvá oblíbená kniha a knižní postava? Mrkni sem - tady najdeš odpověď :-)
  10. Vypiš 5 věcí, které chceš rozhodně v životě zažít, dokázat a za kterými si opravdu půjdeš. 5? Hned teď to mám sypat z rukávu? Chtěla bych s Tomášem jet do Paříže nebo do Amsterdamu nebo obojí. Chtěla bych být zdravá štíhlá čtyřicítka. Chtěla bych být skvělá tchýně, babička i prababička. Chtěla bych jednou mít ten svůj vysněný andělský krámeček a kavárnu a štěstí na dosah. Chtěla bych vydat ještě jednu sbírku básní.
5 blogerů, kteří budou v řetězáku pokračovat:

Zde se omluvuju, protože těžko dám dokupy pět osob - jsou dvě dámy, ke kterým chodím, ale které by na tuhle výzvu neslyšely, a sice "Citová prostitutka" a "Niternice", i když jejich odpovědi by mě určitě zajímaly. Těm třem dalším tedy posílám pomyslný štafetový kolík a uvidíme:
A pro vás, dámy, jsou připraveny tyto otázky, které můžete, ale nemusíte zodpovědět:
  • Fóbie - ano/ne/z čeho?
  • Máte závislost na něco, za co se upřímně stydíte i sama před sebou?
  • Jmenujte jednu věc, kterou byste si rády koupily bez ohledu na to, kolik stojí?
  • Jaké nebe máte nejraději?
  • Co vám právě teď visí na lednici? (mám na mysli magnety atd.)
  • Dokázaly byste ještě strávit dovolenou pod stanem ve spacáku?
  • Umíte skákat přes švihadlo "školku"? Jde vám vajíčko?
  • Máte někdy chuť někoho cizího poslat do prdele prčic a jen slušnost vám brání v tom to udělat?
  • Čím vás dokáže muž okouzlit?
  • Jedna lehká - jakou zmrzlinu máte nejraději?
Tak a je to. Je hotovo. Pro oslovené jen ještě shrnutí - řetězák má čtyři části, které jsou v článku vyznačeny tučným zeleným písmem. Pro ostatní - textu je tu dost, možná vás to bavilo, možná ne. Já jsem si docela hlavinku lámala a zpětně určitě budu děsně chytrá a budu mít tisíce jiných nápadů, ale na ty už bude pozdě. Nebo na ně dojde někdy jindy. Krásný den :-).