close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život podle manuálu? Děkuji, nechci ...

15. října 2013 v 16:40 | renuška |  Jak to vidím ...
Mno, jak začít? Asi tak ... kdyby ke mně někdo přišel, otevřel přede mnou budoucnost natolik ozářenou, že by do ní nebylo pro její jas ani možné nahlédnout a zeptal se mně, zda-li bych v tak třpytivých časech chtěla žít, bylo by to poněkud podezřelé. Jen tak, víceméně za nic ... A pak by se dotyčný rozpovídal, všechno by vypadalo tak báječně, krásně, bezproblémově, dokonale, kam se hrabe ráj! Jako ty senzační čtyřvrstvé hrnce nebo jedinečné deky z ovčí vlny předražené o stovky procent, hlavně je těm důvěřivým důchodcům prodat, však oni se na nějakou nudli nechají utáhnout (mnohdy stačí trojkombinace vepřoknedlozelová a občanky létají vzuchem vstříc vyšším splátkám z mizerných státních dávek). Všechno typu "tadymášjentak" má svůj nepsaný podtext, svou podmínku, svůj důvod. Stejně tak i ten dotyčný, co by mi ty lepší časy na věky sliboval a nic za ně nechtěl. Jen jednu maličkost. Sáhl by do kapsy, vytáhl tenký sešitek podobný diáři, zašustil s ním před mým nosem a řekl mi: "Tohle si přečtěte, pár bodíků, jen slovíčka, a tady dole, jak jsou ty tečkované řádky, tak se mi podepište. A taky čitelně! Krví? Nemusíte, stačí tady propiskou - nějaká reklamní, asi mi ji dal jiný klient, váš budoucí kolega ..." Marně bych v jeho vlasech hledala jen náznaky čertovských růžků a přece bych cítila štiplavou síru s pocitem, že ne všechno, co tu slyším, je úplně košer.
"Nesmíš, musíš, je povoleno, je zakázáno, jedině, vůbec ..." na místo dosavadního "můžeš, nemusíš, je umožněno, není doporučováno, například, třeba". Už to by mě tlouklo do očí, samé příkazy, povely, pravidla, která je třeba dodržovat, abych byla přijata do komunity slibující zítřky štědřejší víc než si umím představit. Vánoce by byly jen slabým konkurentem. Češtinářsky chybná slovní vazba slov "když - tak" se ve větách o srdcilibé příští době otáčí rychleji než vteřinová ručička, která jediná je v tomto případě spravedlivá. "To a to je třeba dělat tak a tak, v tu a tu dobu, tím a tím způsobem, jinak je to nepřijatelné a nepřípustné, přičemž porušením pravidel dostáváš černý puntík a intenzívní pokárání před ostatními, kteří si váží toho, že jsou tu s námi a ani je nenapadne vybočovat z řady jen pro potřebu vlastního projevu. Podívej, jak se jim daří! Podívej, jak se jim vede! Všechno mají, jsou šťatní a bezzstarostní! Tak nekaž morálku a začni se chovat "rozumně" jako oni Když budeš naslouchat manuálu, tak budeš mít happy life!"
Jak směšná je možnost fungovat jako stroj. Mít na sebe, na svůj život návod, nalistovat stranu čtyři a dočíst se, že údržba se provádí přesně pět minut, pod ledovou sprchou a se zavřenýma očima. Na straně patnáct je tučně vytištěno, že i láska podléhá pravidlům, které ji zocelují. V kapitole třicetosm se zase dočteme o oslavách a svátcích, o bujaření a dovádění, o přípitcích a barevných konfetách. Maličkosti, o kterých ve svobodné mysli rozhoduji zcela bez zábran, bych najednou měla řešit s manuálem? Waw, tak to je ta nabídka, která se neodmítá? To je ta vyhlídka do šťastné budoucnosti? To je ta výhodná výměna volnosti za omezení? No prosím??? Ne pane, to jste mi špatně rozumněl, já neprosím o ten váš slavný blog blok, já prosím o zdravý rozum a o to, abyste mi laskavě dal pokoj. Já si totiž hodlám žít podle sebe, podle svého uvážení, svého rozhodnutí, hodlám si pykat za svoje chyby a hodlám jásat nad svými úspěchy. I nad úspěchy těch, které mám ráda. Hodlám stále milovat celým srdcem, aniž by mi kdokoliv diktoval a určoval. Hodlám chodit spát, mezi lidi, do divadla, na výlety, na oslavy, kdykoliv a kamkoliv budu chtít. A hlavně, budu-li cítit potřebu se omezovat (ať už ze strany mé nebo z mého okolí), bude jen na mě, zda této potřebě vyhovím nebo ne. S nějakým bláznivým diktátem ovšem tohle určitě řešit nebudu. Vzdávám se tak možná onoho zářícího, jasného, třpytivého a dokonale sladěného budoucna, ovšem i toto je moje volba. Naštěstí. Děkuji. Sbohem!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mi-lada Mi-lada | Web | 16. října 2013 v 11:01 | Reagovat

Manuál na život? To není možné, vždyť i zkušenosti jsou nepřenositelné. Někdy by člověk i rád předal nějaké zkušenosti dětem, ale nejde to. Každý si musí svoje zkušenosti získat sám, sám se rozhodnout, sám nést odpovědnost za svůj život. A s manuálem by to byla navíc trochu nuda. :-)

2 Werri Werri | E-mail | Web | 28. října 2013 v 8:12 | Reagovat

Když čtu Milady komentář, musím jen souhlasit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama