19. září 2013 v 15:49 | renuška
|
A tak si říkám, a za tím si taky budu stát, na vesnici se krásně žije. Jasně, pro každý větší nákup musíte do města, pro oblečení, školní potřeby, pro léky ... ale přece bych neměnila. Máme velikou výhodu, že v naší vsi je od nově zrekonstruovaného obecního úřadu čerstvě opravená základní škola i školka, stojí tu pošta s knihovnou, dva obchody s potravinami, jedna drogerie, také stavebniny, fungují zde firmy vyrábějící tradiční perníky nebo zabývající se zemědělstvím vč. obchodu s velkou technikou, kde pracuji já. 3x týdně dojíždí do své ordinace praktická lékařka. Je libo masáž? Není problém. Zacvičit si po sedavé práci? Není problém. Hasičská zbrojnice a u ní velké tenisové hřiště, ohromný plac pro milovníky fotbalu, úžasná restaurace, starobylý kostel ... a lesy a louky kolem a čerstvý vzduch a když se poseče první tráva nebo zoře obdělané pole ... ta vůně ... vůně domova ♥



Těch barev, co máme kolem hospodářství, je také spousta. Syté a bohaté listopadky zdobí zápraží, dvoreček patří hortenzii a ibiškům ...
... a také Adarovi, který hlídá, co mu plíce a svalnaté nohy stačí. A když ho chcete vyfotit, mile se na vás usměje za ten rohlík, co schováváte v druhé ruce, abyste ho nalákali :-).
Bio ovoce? I to se u nás najde - broskvoň letos rodila o 106 ...
Zadní dvorek patří slepicím - tento rok jsme ná malý chov obohatili o osm krásných zdravých nosnic, které nás těší nejen svými vajíčky (samozřejmě Bio - chemii zde nehledejte), ale také tím, že jsou to vděční dojížďáci. O zbytky červeného melounu se postarají raz dva.
Kolem stodoly se dá vidět kdeco, tu špalek jen tak si stojící, tu pírka k užitku budoucímu se hodící (třeba do indiánských čelenek, mamíííí), tu trofeje tatínka myslivce, který si je tady nechává vybělit sluníčkem ...
Tahle dáma už to má spočítané ...
... ovšem pašík na porážku ještě čeká.
Zahrada? Ta patří daňkům - Ferdovi a jeho "ženám" :-)
A právě pro ně a pak ještě pro králíky je třeba dvakrát za rok usušit seno. Můj vřelý vztah k hrábím bych nechala bez komentáře :-D.
Pro ty, kteří u venkovanů pochybují o smyslu pro humor aneb "Pan Lenin už je mimo provoz, ale dílna jede dál."
Obr plaketa s dodatkovou tabulkou je už léta pověšená na dveřích od tátovy pracovny (nemám tušení, kde k ní onehdy přišel, ale výhledově se sundávat určitě nebude :-D ).
Když mám štěstí a jsem v pravý čas na pravém místě, zahlédnu jet po silnici svého nejkrásnějšího traktoristu na světě, pana Tomáše. To je hned člověku krásně u srdíčka ♥ ...
... umocněno vřelým uvítáním od sýkorek z věnce pověšeného na vstupních dveřích ...
... za kterými na nás ještě stále čekají Máša a její čtyři koťátka. Růženka se hned přiběží pomazlit a samou únavou mi usíná v náručí ...
Mohla bych skončit, jak jsem začala a taky to tak udělám. Jen kousíček si půjčím, jen tu vůni domova. Tu cítím ze života na vsi, na venkově ... moc doufám, že jste jí prostřednictvím snímánků alespoň trochu ochutnali i vy.
Krásné fotky!:) hlavně ta 13.:)