close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Mami, tati ...

1. srpna 2013 v 16:14 | renuška |  Jak to vidím ...
Zatím nevím, jak dlouhý článek bude, ale prostor k úvahám nechávám bez omezení. Jedná se totiž o téma, které jsme s rodinou o víkendu "nakousli" a mně přišlo jako docela dobrý námět k oblíbenému psaní. Už nevím, jakými oklikami jsme se dostali až sem, ale náhle jsme začali řešit skutečnost, kdy potomek svým rodičům neříká "mami, tati ... ", ale oslovuje je jménem, a to už od malička. (Ach, už vím - to jsem se podivovala nad tím, že vnučka Terezka začala volat na svého dědu "Tomáši", načež jsem ji poučila, že je to děda a ne žádný Tomáš, maximálně děda Tomáš ...). Ostatně mám v okolí zrovna takový případ, kdy tomu tak je, že synové svým rodičům říkají Světlano a Milane. Přiznám se bez mučení, zcela dobrovolně - mně se tohle prostě nelíbí. Připadá mi, že tím potomek znesvěcuje jméno (= roli) těch, kteří ho přivedli na svět a vychovali a rodič proti tomu přichází, byť jen slovně, o svou nejdůležitější úlohu v životě a daleko spíš mám pocit, že plní funkci kamaráda. Na tom by nebylo nic divného, je dobře, když dítě i přes respekt má ke svému rodiči kamarádský vztah, ale "vocaď pocaď".
Když jsem s tímto svým názorem vystoupila, dostala jsem docela přes prsty. Prý je to mnohem upřímnější říkat rodičům jménem, než když si já s mým milým, panem Tomášem, vykám. Působí to prý daleko hůř, jako že "sinaněcohrajeme" a jen se předvádíme a chceme být středem pozornosti. Ale tak to vůbec není. Zvykli jsme si, je to pro nás absolutně přirozené, a pro ty, kteří nás mají rádi, tak by to tak mělo také být. Vyplynulo to z tehdejší situace a i když jsme se oba snažili to změnit, nešlo to - skutečně jsme vykání sobě navzájem přijali za své a přijde nám tak samozřejmé jako slunce na letní obloze. Proto jsem tento argument protistrany neuznala jako adekvátní a znovu zopakovala, že rodičům by se mělo říkat po maminkovsku a tatínkovsku.
A pak jsem se zamyslela. Vždyť já nejsem o nic lepší, možná tak o špetku max dvě. Tátovi říkám "táto, tati, taťko, tatuši", mamce "mami, mamko, maminko", ale hlavně Lalušku. Laluš(ek) je pro mě totéž co maminka, ale už to není "maminka". Každý ji tak zná, každý jí tak říká, je to prostě srdíčková přezdívka, kterou nemá níkdo jiný na světě, jen moje mamka. A tak jsem v rozpacích ...

Ale ne, není to stejné. Pořád jsou to mamka s taťkou, pořád jim tak říkám a křestním jménem, Dano a Vašku, bych jim prostě říkat nemohla. Nešlo by mi to. Necítila bych z toho ani kousek té dětské lásky ke svým rodičům, daleko spíš bych je brala opravdu "jenom" jako své kamarády, a to já nechci. Chci mít svoje rodiče, doopravdické, celé.
A jak jste na tom vy? Máte v okolí někoho, kdo své rodiče oslovuje jménem, nikoliv tradičním "maminko, tatínku"? Nebo jste sami těmi, kteří zastávají "volnější" vztah obsahující tuto (ne)formalitu? Zajímá mě váš názor, protože v tomto případě jsem během výše zmíněné diskuze opravdu žasla nad nesourodou dávkou argumentů a hodnocení dané problematiky. Budu ráda, když se vyjádříte a předem za to děkuji.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 1. srpna 2013 v 16:26 | Reagovat

Souhlasím s tebou, taky našim říkám mami a tati. Třeba vykání už mi přijde moc, ale když je tak někdo zvyklej, tak prosím =)

2 Zee King Zee King | Web | 1. srpna 2013 v 16:44 | Reagovat

Ahoj.
Souhlasím s Tebou! Říkat mamce a taťkovi jinak než mamko a taťko? Nesmysl! Přijde mi to prostě divný! :-?
I když je fakt, že jsem se už setkala u sestřenky s tím, že svoje rodiče oslovuje jejich křestními jmény - ale mně to spíš přijde jako taková nemístná machrovinka :-) Nelíbí se mi to! Děti ještě nemám, ale rozhodně budu proti tomu, aby mi říkali jinak než mamko ;-)
Nedávno jsem u svého švagra vypozorovala to, že také své rodiče oslovuje křestními jmény O_O Děs! Díky bohu za to, že můj manžel a on jsou z úplně jiného těsta - jak povahově, tak vzhledově! :-D  ;-)

3 Alis Alis | 1. srpna 2013 v 16:54 | Reagovat

Hlásim sa, ja volám otca menom haha. Niežeby sme mali voľnejší vzťah, ale už od malička tvrdil, že ani on ma nevolá "dcéra", tak prečo by som ho ja mala volať "otec", žeakosi.. zmysel mi to nikdy nedávalo, ale časom do toho človek dorastie a podľa mňa je to vlastne v podstate úplne jedno. Až na tie chvíle, keď sedíme v reštaurácií a čašníkovi to v hlave šrotuje, či sme párik. To sa na tom celkom aj zabávam.

4 Jája Jája | Web | 1. srpna 2013 v 16:55 | Reagovat

Vzdáleně znám jednu rodinu, která tohle provozuje, a nelíbí se mi to. Vidím to stejně, jako ty. Já rodiče oslovuji "maminko, tatínku" a většinou tak o nich mluvím i ve třetí osobě.

5 Molly Molly | Web | 1. srpna 2013 v 17:06 | Reagovat

Taky prostě říkám mami a tati. Ovšem mám nevlastního otce a tomu říkám jménem, protože jsem ho poznala ve svých sedmi letech a svýho pravýho otce pořád vídám, tak by mi přišlo naopak zvláštní říkat dvoum lidem "tati". Jinak nemám nic proti tomu, že někdo svoje rodiče oslovuje jménem. To je věc každýho.

6 Ell-e Ell-e | Web | 1. srpna 2013 v 17:33 | Reagovat

Mám kamaráda, který svým rodičům říká jménem. Přijde mi to zvláštní, i když oni jsou takoví, možná řekla bych "ulítlí", že k nim to prostě jde.. Nicméně když o nich třeba vypráví a řekne, že "Peťa povídal", tak to trochu mate, protože vám hned nedojde, že mluví o svém vlastním otci..
Takže jsem jako malá měla maminku a tatínka, teď mám mamku a taťku, říkám jim mami a tati. Zase pro mě je ta hranice, mluvit o nich jako o mámě a tátovi. K tomu fakt nemám vztah, protože cizí rodiče jsou pro mě "něčí máma" nebo "něčí táta".
Myslím, že jménem můžeme oslovovat kdekoho, ale rodiče máme jenom jedny a tak bych je aspoň tímhle ráda odlišila.
(Btw. tvoje /tvojí mamky/ přezdívka mi přijde v pořádku :))

7 avril1996 avril1996 | Web | 1. srpna 2013 v 17:39 | Reagovat

Pěkný blog, navštiv můj :)

8 Intuice Intuice | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 19:46 | Reagovat

Jsem pro klasiku - maminka, tatínek. :-)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 23:55 | Reagovat

Osobně v tomhle dávám jednoznačně přednost klasice, ale beru to tak, že každý má jistě dobré důvody, proč věci dělá právě tak, jak je dělá, a ne tak, jak je dělám já. Když chci, aby ostatní tolerovali moje libůstky, musím je umožnit i ostatním :-).

10 Marie Marie | 2. srpna 2013 v 9:39 | Reagovat

Prarodičům na Slovensku jsme vykali,rodičům tykali a mé děti nás oslovují jménem.A není to o tom,že si mohou vše dovolit,mají zrovna takový respekt jako já k svým rodičům,kterým říkám mami,tati.

11 Laluš Laluš | 2. srpna 2013 v 12:00 | Reagovat

Panečku, takových názorů, já osobně mám nejblíž ke středu, t.j. mamko, taťko, ale tvoje Tatušu a Lalušu přijímám tak normálně, samozřejmě, však je to let! Vím, že to patří jen nám, nikomu a ničemu to nevadí, zrovna tak jako vaše vykání si s Tomášem navzájem. To je prostě naše rodina. Tím, že mě je tolik, kolik je :-( , tak dost dobře pamatuju vykání dětí vůči rodičům, o prarodičích ani nemluvím, to byla samozřejmost. A vůbec, hlavně když se u toho usmíváme, o tom to je.

12 Helena Helena | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 11:41 | Reagovat

Nevím,záleží snad na každém z nás,jak to cítí.Znám jednu osobu,která své matce říkala křestním jménem,a mě bylo,jak by mi dal facku. ;-) Její máma byla stará a byla na ni úplně závislá,dokonce jsem měla pocit,že se jí bojí.Jsem pro tradiční mami,tati.Oslovování rodičů křestním jménem mi přijde porušení takové nějaké hierarchie. :-)

13 Ejmy Ejmy | Web | 5. srpna 2013 v 16:21 | Reagovat

Rodičům říkám mami, tati (a popřípadě mámo, táto)... ovšem se mi osvědčilo, když volám mamku, která je na zahradě, oslovuji ji křestním, protože prostě na "mami" neslyší :D ... všude kolem nás většinou pokřikují malé děti na maminku, tak asi to pak nebere v úvahu :D

14 Sentencia Sentencia | Web | 6. srpna 2013 v 8:21 | Reagovat

osobně si to neumím představit. Prostě mamka je mamka a taťka je taťka, a tak to prostě zůstane. Že jim občas ze srandy řeknu jménem, to sem tam řeknu, ale všichni víme, jak je to myšlené a zasmějeme se tomu, jako malé provokaci. že bych jim tak ale říkala normálně? prostě by mi to nešlo přes pusu... ale ať se každý v rodinách zařídí podle svého vkusu :)

15 Mi-lada Mi-lada | Web | 6. srpna 2013 v 13:41 | Reagovat

Já nikoho takového neznám. V mém okolí říkají všichni rodičům mami, tati.A vůbec si  nedovedu představit, že by to mohlo být jinak.  Ale znám jednoho dědu,který si od svých vnoučat nechává říkat jménem. A proč to? Protože je to dědek, který si nechce přiznat , že už je ve věku dědy. Já si oslovení babičko naopak vychutnávám. :-)
P.S. Není to v naší rodině, nebo vlastně jo, ale vzdálené a navíc není pokrevní příbuzný.

16 Mi-lada Mi-lada | 6. srpna 2013 v 14:07 | Reagovat

Ještě k tomu Vašemu vykání. Myslím, že si to dovedu docela dobře představit. Mám jednoh kamráda, býval to kdysi můj šéf a samozřejmě jsme si vykali. Dneska máme přátelský vztah a vykáme si stále. Nepřijde mi to vůbec hloupé, prostě to tak je, kdybych si třeba vzali, což nehrozí, protože vdaná jsem a on ženatý, docela si umím představit že bychom u toho vykání zůstali.

17 arwen arwen | 6. srpna 2013 v 15:32 | Reagovat

Tak já rodičům taky říkám mami a tati, připadá mi to přirozený, ale na oslovování jménem nevidím nic zvláštního, zvlášť když jsou děti už dospělé.. Kamarádka říká mamce Jitko a připadá mi to ok :) U malých dětí by mi to asi ale přišlo divné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama