Mami, tati ...
1. srpna 2013 v 16:14 | renuška | Jak to vidím ...Komentáře
Ahoj.
Souhlasím s Tebou! Říkat mamce a taťkovi jinak než mamko a taťko? Nesmysl! Přijde mi to prostě divný!
I když je fakt, že jsem se už setkala u sestřenky s tím, že svoje rodiče oslovuje jejich křestními jmény - ale mně to spíš přijde jako taková nemístná machrovinka
Nelíbí se mi to! Děti ještě nemám, ale rozhodně budu proti tomu, aby mi říkali jinak než mamko
Nedávno jsem u svého švagra vypozorovala to, že také své rodiče oslovuje křestními jmény
Děs! Díky bohu za to, že můj manžel a on jsou z úplně jiného těsta - jak povahově, tak vzhledově!
![]()
Hlásim sa, ja volám otca menom haha. Niežeby sme mali voľnejší vzťah, ale už od malička tvrdil, že ani on ma nevolá "dcéra", tak prečo by som ho ja mala volať "otec", žeakosi.. zmysel mi to nikdy nedávalo, ale časom do toho človek dorastie a podľa mňa je to vlastne v podstate úplne jedno. Až na tie chvíle, keď sedíme v reštaurácií a čašníkovi to v hlave šrotuje, či sme párik. To sa na tom celkom aj zabávam.
Vzdáleně znám jednu rodinu, která tohle provozuje, a nelíbí se mi to. Vidím to stejně, jako ty. Já rodiče oslovuji "maminko, tatínku" a většinou tak o nich mluvím i ve třetí osobě.
Taky prostě říkám mami a tati. Ovšem mám nevlastního otce a tomu říkám jménem, protože jsem ho poznala ve svých sedmi letech a svýho pravýho otce pořád vídám, tak by mi přišlo naopak zvláštní říkat dvoum lidem "tati". Jinak nemám nic proti tomu, že někdo svoje rodiče oslovuje jménem. To je věc každýho.
Mám kamaráda, který svým rodičům říká jménem. Přijde mi to zvláštní, i když oni jsou takoví, možná řekla bych "ulítlí", že k nim to prostě jde.. Nicméně když o nich třeba vypráví a řekne, že "Peťa povídal", tak to trochu mate, protože vám hned nedojde, že mluví o svém vlastním otci..
Takže jsem jako malá měla maminku a tatínka, teď mám mamku a taťku, říkám jim mami a tati. Zase pro mě je ta hranice, mluvit o nich jako o mámě a tátovi. K tomu fakt nemám vztah, protože cizí rodiče jsou pro mě "něčí máma" nebo "něčí táta".
Myslím, že jménem můžeme oslovovat kdekoho, ale rodiče máme jenom jedny a tak bych je aspoň tímhle ráda odlišila.
(Btw. tvoje /tvojí mamky/ přezdívka mi přijde v pořádku :))
Osobně v tomhle dávám jednoznačně přednost klasice, ale beru to tak, že každý má jistě dobré důvody, proč věci dělá právě tak, jak je dělá, a ne tak, jak je dělám já. Když chci, aby ostatní tolerovali moje libůstky, musím je umožnit i ostatním
.
Prarodičům na Slovensku jsme vykali,rodičům tykali a mé děti nás oslovují jménem.A není to o tom,že si mohou vše dovolit,mají zrovna takový respekt jako já k svým rodičům,kterým říkám mami,tati.
Panečku, takových názorů, já osobně mám nejblíž ke středu, t.j. mamko, taťko, ale tvoje Tatušu a Lalušu přijímám tak normálně, samozřejmě, však je to let! Vím, že to patří jen nám, nikomu a ničemu to nevadí, zrovna tak jako vaše vykání si s Tomášem navzájem. To je prostě naše rodina. Tím, že mě je tolik, kolik je
, tak dost dobře pamatuju vykání dětí vůči rodičům, o prarodičích ani nemluvím, to byla samozřejmost. A vůbec, hlavně když se u toho usmíváme, o tom to je.
Nevím,záleží snad na každém z nás,jak to cítí.Znám jednu osobu,která své matce říkala křestním jménem,a mě bylo,jak by mi dal facku.
Její máma byla stará a byla na ni úplně závislá,dokonce jsem měla pocit,že se jí bojí.Jsem pro tradiční mami,tati.Oslovování rodičů křestním jménem mi přijde porušení takové nějaké hierarchie. ![]()
Rodičům říkám mami, tati (a popřípadě mámo, táto)... ovšem se mi osvědčilo, když volám mamku, která je na zahradě, oslovuji ji křestním, protože prostě na "mami" neslyší
... všude kolem nás většinou pokřikují malé děti na maminku, tak asi to pak nebere v úvahu ![]()
osobně si to neumím představit. Prostě mamka je mamka a taťka je taťka, a tak to prostě zůstane. Že jim občas ze srandy řeknu jménem, to sem tam řeknu, ale všichni víme, jak je to myšlené a zasmějeme se tomu, jako malé provokaci. že bych jim tak ale říkala normálně? prostě by mi to nešlo přes pusu... ale ať se každý v rodinách zařídí podle svého vkusu :)
Já nikoho takového neznám. V mém okolí říkají všichni rodičům mami, tati.A vůbec si nedovedu představit, že by to mohlo být jinak. Ale znám jednoho dědu,který si od svých vnoučat nechává říkat jménem. A proč to? Protože je to dědek, který si nechce přiznat , že už je ve věku dědy. Já si oslovení babičko naopak vychutnávám.
P.S. Není to v naší rodině, nebo vlastně jo, ale vzdálené a navíc není pokrevní příbuzný.
Ještě k tomu Vašemu vykání. Myslím, že si to dovedu docela dobře představit. Mám jednoh kamráda, býval to kdysi můj šéf a samozřejmě jsme si vykali. Dneska máme přátelský vztah a vykáme si stále. Nepřijde mi to vůbec hloupé, prostě to tak je, kdybych si třeba vzali, což nehrozí, protože vdaná jsem a on ženatý, docela si umím představit že bychom u toho vykání zůstali.
Souhlasím s tebou, taky našim říkám mami a tati. Třeba vykání už mi přijde moc, ale když je tak někdo zvyklej, tak prosím =)