A tak si světem chodíš,
ocáskem pomyslným pojal jsi sebe sám
a posloucháš jako ty hodinky.
Slyšíš, jak tikají?
Jak denně ti říkají,
že na něco zapomínáš?
Že pro slepotu na dobrotu?
Že pro závislost na lásku?
Že pro "bude" na "bylo"?
"Róžnovskééé hóóódiny smůtně bíjůůů ..."
Nejsou rožnovské, jsou tvoje
ty kukačky bez kukačky.
Přestaň s tím mrcáním ohůnku
a postav se zase na vlastní nohy.
Čti mezi řádky, jsou jich tu stohy,
těch popsaných vzkazů
ve vzduchu.
Co na srdci, to na jazyku
si válíš jako víno z krabice.
... jepice, jepice, jepice ...
Těch pět minut před dvanácou
už dávno uběhlo.
Táhly se rychlostí šnečí
a ty´s přeci
nestačil jim. Sprintere ...
Tohle ti nikdo nežere ...
Cílová páska je objetí
a přece se ti vzdaluje tím víc,
čím pomaleji spěcháš.
Možná kdybys běžel bos
a značky nechal za obzorem,
dočkal by ses.
Zatím sbohem ...
To je krásné..