11. července 2013 v 16:21 | renuška
|
Všichni "účastníci zájezdu" měli po celou dobu pobytu v italském letovisku možnost vyjet za hranice Martinsicura, záleželo pouze na finančních možnostech, osobní náročnosti a chuti tzv. zvednout zadek. A také na časovém rozsahu výletu, protože původně zamýšlená cesta do Říma pro nás byla při slunečném počasí výhledově poněkud vyčerpávající, přihlédneme-li k podmínkám, kdy výjezd byl kolem půl páté ráno a návrat o půl desáté večer s tím, že průvodkyně sice po Římě turisty provede, ovšem rychlostí "meteleskublesku". Takže jsme se s kluky nakonec rozhodli, že místo jedné nabídky využijeme dvou jiných, které zvládneme jak časově, tak s ohledem na eury "nabitou" peněženku. Veškeré zájezdy nabízela firma Canali Bus, která spolupracuje s českými průvodkyněmi (zpětně hodnotím jen a jen kladně, dámy byly profesionálky, ale moc příjemné a otevřené každému dotazu, každému návštěvníkovi; klobouk dolů) a zájemcům je tedy k dispozici výklad v rodném jazyce a navíc komfortní cesta luxusním autobusem zaručí pohodlí i pohodovou cestu.
Prvním cílem našeho putování zvolili jsme okresní městečko regionu Marche, do kterého spadalo i Martinsicuro, ve kterém jsme po dobu devíti dní žili. Poněkud úsměvný název města -
ASCOLI PICENO (čti: askoli píčeno :-D), dalo by se říci, že? K šestihodinovému výletu se ještě pojila návštěva soukromé lisovny olivových olejů a pěstírny olivovníků v jednom, tudíž jsme na samotnou prohlídku Ascoli měli jen málo času. Což ovšem neznamená, že jsme nestihli vnímat nádheru obou podivuhodných náměstí, která nehyzdí žádná moderna, vše zůstává spjato s historií a atmosféra se nese v souladu s dobou dávno minulou ...
Kouzelná podloubí, která lemovala celé čtvercové náměstí Piazza del Popolo, v sobě schovávala plno malých roztomilých obchůdků a kaváren, stále se bylo na co dívat ...
... a to včetně známé kavárny Meletti, jedné z nejstarších v Itálii, ke které se také váže bohatá historie. Kluci si zde dali v rychlosti krémovou zmrzlinu, ale moc nadšení z ní nebyli. Možná, že capuccino by bylo o něčem jiném, ale na to nebylo dost času ...
Na náměstíčku Piazza Arringo jsou zase k vidění dvě kašny, kterým dominuje broznový koník s nápadně lesklým čumákem - to prý má od toho, jak ho lidi hladí "pro štěstí". I my jsme si ho pohladili - štěstí nikdy není dost a když stačí dotek ...
Vzápětí na to nám bylo průvodkyní doporučeno popojít o pár kroků dál, kde v malém kiosku italská signorina prodávala tradiční ascolánské olivy, což jsou neobvykle velké zelené olivy plněné mletým masem obalené v jakémsi trojobalu a osmažené. Dostali jsme jich do kornoutku asi osm za 4 E, Honzík nerad, tak jsme se s Ondrou podělili a náramně si pochutnali tak, že jsem ani fotku nestihla udělat :-).
Cestou zpátky k autobusu jsme míjeli "zahrádku" před ristorante, která nabízela samé typické italské bylinky - bazalku, piri papričky, tymián, oregáno, mátu ...
Logo soukromé domácí "olivárny", ve které jsme měli zařízenu prohlídku spojenou s výkladem o zpracování oliv a s ochutnávkou jednotlivých olivových olejů, oliv, past, vína, pálenky a těstovin. Mňam.
Na každém stolečku byly lahve s určitým druhem oleje - původní receptura, nová, bio, česneková příchuť, citronová, papričková ... Na tácech pak ležely nakrájené kostky z krajíců italského bílého chleba, které byly příslušným olejem pokapány a podávány ke konzumaci.
V centru pak stál stolek s ascolánskými olivami (ne těmi plněnými, ale "syrovými", tedy pouze naloženými tak, jak je běžně známe), dvě karafy vín - obě byla lahůdková a moc jsem si na nich pochutnala, a pro děti voda. Později majitel přinesl ještě dva druhy pálenky a jakési převařené červené víno, které bylo naprosto luxusní a na jazýček jsem dala okoštovat i Ondrovi a kupodivu i jemu chutnalo. Když jsme pak nastupovali při odjezdu do autobusu, byli jsme asi jedinými pasažéry, kteří si odnášeli pouze nakoupené zboží - mnozí spolucestující (většina z řad veselých důchodkyň) si nesli v rukou kalíšky, kdy jeden byl plný vínečka (zdarma!!!) a druhý oliv (zdarma!!!). No neber to!
V pozadí stojí bus, kterým jsme cestovali - vše bylo na úrovni, čisté, pohodlné, spokojenost nejvyšší.
... kousek zátiší a pózování s olivovníkem ...
Shrnu-li náš čtvrteční výlet, tak až na protivnou Honzy, který nesnáší olivy a dával nám to až téměř do konce celého dne razantně najevo, to opravdu stálo za to. Viděli jsme spoustu krásných a kouzelných míst, ochutnali dobroty, ke kterým bychom se nejspíš jindy nedostali, poznali nové věci ... A hlavně jsme si zpestřili dny plné plážového povalování, dovádění v moři i celkového nicnedělání. Proto až budete někde v cizině a budete mít příležitost jet se někam podívat, využijte ji. Stojí to opravdu za to!
PS: Příště se vydáme Canali Busem do Loreta ...
Pěkná reportáž!